Zatímco rannímu nebi nyní vládne kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) s jasností okolo 6 mag, dvě další jasné komety, C/2024 E1 (Wierzchos) a C/2026 A1 (MAPS), už mají bohužel svou pouť vesmírem za sebou. Obě dvě totiž zanikly, byť okolnosti jejich smrti byly výrazně odlišné.

První z inkriminovaných komet proletěla perihelem již 20. ledna letošního roku, a to ve vzdálenosti zhruba 0,57 AU od Slunce. Okolo tohoto data se kometa dostala do maxima jasnosti, měla tehdy zhruba 6 mag. Původní predikce hovořily až o 5 mag, kometa ovšem zjasňovala pomaleji a je evidentní, že v průběhu ledna prodělala outburst. To zlepšilo její viditelnost, když se nedlouho po přísluní objevila na večerní obloze na jižní polokouli. Během února se dostala už i na naši večerní oblohu, ovšem rychle slábla, měla v té době okolo 8 mag. O měsíc později, krátce po polovině března, kdy kometa měla přibližně 10 mag, náhle zdifúzněla a bylo jasné, že jádro komety již neexistuje. Zajímavé je, že se tato skutečnost stala až 2 měsíce po průletu přísluním. Je možné, že lednový outburst porušil jádro komety a to se postupně rozpadalo na malé úlomky, než v březnu definitivně zaniklo. Je to ale jen jedna z teorií, každopádně skutečnost je taková, že po kometě zbyl už jen oblak prachu, jak to 3. dubna zdokumentoval Danilo Pivato:

Rozpadlá kometa C/2024 E1 (Wierzchos) na snímku od Danila Pivata

To osud komety C/2026 A1 (MAPS) byl nejistý hned od začátku. Sice šlo o Kreutzovu kometu, která byla objevena nejdále v historii pozorování těchto objektů, dalo se však čekat, že takovou aktivitu nebude vykazovat věčně. Kometa byla po dobu několika týdnů pozorovatelná i nízko na naší večerní obloze, zmizela při jasnosti blízké 9 mag. Na jižní polokouli byla viditelná ještě o něco déle a podle posledních odhadů jasnosti ze Země měla zhruba 7 mag. Tato kometa měla proletět perihelem včera, tedy 4. dubna, a to ve vzdálenosti pouhých 0,0057 AU od Slunce. Kometu jsme mohli sledovat na korónografech SOHO LASCO C2 a C3. Bylo patrné, že před samotným zánikem kometa včera dopoledne prodělala outburst, díky kterému zjasnila až k -2 mag. Na pozorování na denní obloze je ale i tato jasnost poměrně hraniční (spíše jsou takové komety ve dne nepozorovatelné). Když se kometa přiblížila těsně ke Slunci, její hlava začala mít rychle známý “doutníkovitý” tvar, který je typický pro zanikající komety. Na druhé straně Slunce se objevily už jen zbytky z toho, co byla dříve kometa C/2026 A1 (MAPS). Pěkně tuto situaci ilustruje nadcházející video ze SOHO LASCO C2:

Zánik komety C/2026 A1 (MAPS) pohledem korónografu SOHO LASCO C2

Kometa C/2026 A1 (MAPS) by sice na naší obloze již pozorovatelná nebyla, na jižní polokouli se však mohlo jednat o pěkný pohled. To je ale nyní minulostí. Kromě zániku této komety a C/2024 E1 (Wierzchos) navíc z dosahu malých dalekohledů zeslábla krátkoperiodická kometa 24P/Schaumasse, nyní se tak musíme spokojit s kometou C/2025 R3 (PanSTARRS), jež ze současných 6 mag zjasní do poloviny dubna ještě asi o 2 mag, na její spatření však máme už jen asi 2 týdny, poté zmizí u Slunce. Jasnost 4 mag je za normálních okolností dostatečná k tomu, aby byla kometa viditelná pouhým okem, takto nízko nad obzorem to ale bude velmi obtížné. Po zmizení komety C/2025 R3 (PanSTARRS) si na jasné komety na naší obloze patrně několik měsíců počkáme, v létě ovšem přiletí 10P/Tempel s předpokládaným maximem jasnosti okolo 8 mag. Tuto kometu navíc doplní dvě další krátkoperiodické komety, a to 88P/Howell a 169P/NEAT, které by na naší obloze mohly být pozorovatelné s jasností poblíž 10 mag.

Zdroje: Beyond the Moon, Reddit Astronomy
Titulní obrázek: Zatím existující kometa C/2024 E1 (Wierzchos) na snímku Rolanda Fichtla