Jakub Černý

Po přibližně roce a půl se koná další expedice za kometou Kreutzovy skupiny. Tentokrát jsme jako základnu zvolili skutečný „ráj astronomů” – ostrov La Palma na Kanárských ostrovech.

Kometa bohužel průlet kolem Slunce nepřežila – proč, si řekneme v dalších dílech. Naštěstí máme náhradní cíl: kometu C/2025 R3 (PANSTARRS).

La Palma nás po příletu uvítala nemilosrdným počasím. Přesto jsme měli to štěstí navštívit dalekohled FRAM přímo v sousedství monumentálního páru dalekohledů MAGIC a nedaleko rozestavěných dalekohledů CTA LST. MAGIC (Major Atmospheric Gamma-ray Imaging Cherenkov) je dvojice Čerenkovových dalekohledů o průměru zrcadla 17 metrů, která od roku 2009 pracuje v stereoskopickém režimu a studuje gama záření z vesmírných objektů jako jsou aktivní galaktická jádra, pulsary nebo zbytky supernov. Hned vedle stojí dalekohledy CTA/CTAO LST (Large-Sized Telescope) – první z nich, LST-1 s průměrem zrcadla 23 metrů, byl uveden do provozu v říjnu 2018 a již přináší vědecké výsledky. Zbývající tři (LST-2 až LST-4) jsou nyní ve finální fázi výstavby. Přestože každý LST váží kolem 100 tun a dosahuje výšky 45 metrů, je schopen se přeorientovat na nový cíl za méně než 20 sekund. Vše se nachází na proslulé observatoři Roque de los Muchachos ve výšce přibližně 2 400 m n. m. Počasí na „Roques” bývá od dubna do října stabilně jasné – my jsme si ale „užili” husté mlhy, teploty kolem 0 °C a silnou námrazu. 🙂

Než se pustíme do dalšího, malá rekapitulace: co jsou vlastně komety Kreutzovy skupiny? Jedná se o rozsáhlý systém úlomků původně jediné obří komety. Podle nejnovějších prací Zdeňka Sekaniny je progenitorem celé skupiny tzv. Aristotelova kometa z roku ~372/371 př. n. l., jejíž průlet byl natolik dramatický, že ji již tehdy řecký historik Eforos zaznamenal jako rozpadající se těleso. Podle Sekaninova kontaktně-binárního modelu se tato kolosální kometa (odhadovaný průměr přes 100 km) rozpadla daleko od Slunce na dvě základní superfragmenty, ze kterých se pak postupným kaskádovým rozpadem vytvořily obě hlavní podskupiny Kreutzových komet. Rok 363 n. l. má v tomto modelu zvláštní místo: tehdy u Slunce prolétl první fragment přímých potomků Aristotelovy komety a právě jedním z jeho dalších úlomků je – jak Sekanina ukázal v práci věnované přímo kometě MAPS – naše letošní kometa C/2026 A1 (MAPS), která se k Slunci vracela po více než 1 600 letech. Jádra větších fragmentů se vracela v 11. a 12. století (nejslavnější je Velká kometa roku 1106, X/1106 C1), a pak zejména v 19. století. Poslední velkou kometou ze skupiny byla C/1965 S1 (Ikeya-Seki) a od té doby na návrat další super jasné komety marně čekáme.

Pokračování příště…

---

Obrázek pořídil člen expedice Jakub Kuřák – místa na pozorování komety Panstarrs neměla příznivé počasí a tak jsme první noc věnovali pozorování zvířetníkového světla a dalších objektů pro temnou oblohu. Bohužel daní byla lokace s mírným světelným znečištěním.