Ve třetím dílu svého pozorovatelského deníku se ohlédnu za kometami, které jsem zaznamenal do svých statistik na 21. až 30. místě v pořadí.

Mou 21. zpozorovanou kometou v životě se stala C/2014 S2 (PanSTARRS). Šlo o velmi zajímavý objekt, tuto kometu jsem nakonec spatřil celkem 16x a dodnes se v mých statistikách drží na celkovém čtvrtém místě z hlediska množství pozorování. Poprvé jsem ji viděl dne 20. září 2015 pozdě večer, kdy jsem ji odhadl na 10,7 mag. Kometa dosáhla maxima jasnosti na začátku roku 2016, v té době měla 8-9 mag. Já jsem ji odhadl jako nejjasnější už 30. prosince 2015, kdy mi vyšla na 9,2 mag. Poslední pozorování této komety mám zaznamenané z 9. května 2016 s jasností 10,2 mag, je tedy patrné, že kometa slábla velmi pomalu. Ještě jednou jsem se o její zpozorování pokusil o necelý měsíc později, a to 6. června 2016, ale to jsem již nebyl úspěšný.

Následující kometa, kterou jsem uviděl, byla opět objevená z Havaje a šlo o C/2013 X1 (PanSTARRS). Tu jsem na rozdíl od předchozí komety viděl jen třikrát, a to v poměrně krátkém období od 30. prosince 2015 do 22. ledna 2016. Byla však o něco jasnější, nejlépe mi vyšla na 8,3 mag, navíc na jaře 2016 byla v konjunkci se Sluncem, po níž ještě zjasnila a v létě toho samého roku dosáhla maxima jasnosti okolo 6 mag. Mnohem lépe ovšem byla pozorovatelná z jižní polokoule, od nás byla jen velmi nízko nad obzorem. Já jsem to zkusil ještě jednou, ale neuspěl jsem.

Hitem této desítky komet z hlediska kombinace jasnosti a výšky nad obzorem je bezesporu kometa C/2013 US10 (Catalina), jejíž fotku jsem přiložil k článku jako titulní obrázek. Problém u této komety ale byl, že její maximum jasnosti nastalo v zimě, což jak víme, je roční období, které v Česku pozorování noční oblohy obecně moc nepřeje. Kometu jsem tedy spatřil jen třikrát, byl to ovšem nádherný a dost rozlehlý objekt vysoko na ranní obloze. Pozoroval jsem ji v období od 31. prosince 2015 do 1. dubna 2016, v maximu jasnosti mi vyšla na 6,4 mag. To bylo u této komety lehké zklamání, původně to vypadalo, že by mohla dosáhnout až 4 mag. Svou kometu č. 23 jsem se pokusil spatřit ještě 29. dubna 2016, to už ale zeslábla z mého dosahu.

Velmi zajímavou krátkoperiodickou kometou, pro mě 24. celkově, se stala 252P/LINEAR. Ta se v roce 2016 přiblížila velice blízko k Zemi, a tak byla na obloze hodně velká a difúzní. Rozumné pozorovací okno této komety bylo velmi krátké, v maximu jasnosti (okolo 4 mag) byla již v březnu, ale to se nacházela na jižní polokouli. Já jsem ji pozoroval celkem pětkrát od 29. dubna do 9. května, 6. června jsem ji už neviděl. Z inkriminovaných pěti odhadů mi vyšla vždy v rozmezí 7,3-8,3 mag.

Kometa 252P/LINEAR byla velmi velká a difúzní, jak dokládá tento snímek Michaela Jägera

Jako 25. v životě jsem spatřil kometu C/2016 U1 (NEOWISE), jež byla krátce pozorovatelná na přelomu let 2016 a 2017 na ranní obloze. Viděl jsem ji tři rána po sobě, což je na zimu samo o sobě dobrý počin, a to v posledních třech dnech roku 2016. Nejlépe mi vyšla hned napoprvé na 8,2 mag. Na začátku roku 2017, kdy jsem ji už nespatřil kvůli špatnému počasí, tato kometa ještě zjasnila na nějakých 5-6 mag a zmizela u Slunce.

Ještě než se přesunu k 26. kometě, jako vsuvku sem vložím návrat komety 2P/Encke v roce 2017, kterou jsem však spatřil už v roce 2013 jako svou třetí kometu v životě. Tuto kometu s periodou pouhých 3,3 let jsem v roce 2017 spatřil dvakrát, a to 15. a 19. února na večerní obloze, kdy mi vyšla na 9,5 mag a 8,9 mag. O zhruba měsíc později dosáhla maxima jasnosti okolo 7 mag, to už se však z našeho pohledu ztratila u Slunce.

V té době ovšem byla pozorovatelná už i jiná krátkoperiodická kometa, a to jedna z těch nejznámějších, které nesou československou stopu, tedy 45P/Honda-Mrkos-Pajdušáková. Tu jsem bohužel viděl jen jednou, a sice 15. února večer s jasností 8,9 mag a DC 0-1, byla tedy extrémně difúzní. Maximum jasnosti na přelomu let 2016 a 2017, kdy měla zhruba 7 mag a byla naopak hezky kondenzovaná, jsem totiž bohužel nestihl. Kometu jsem chtěl spatřit ještě 9 dnů poté, co jsem ji uviděl poprvé, tam už to ale bylo bez šance.

Jako číslo 27 jsem si zalogoval opět kometu krátkoperiodickou, tentokrát 41P/Tuttle-Giacobini-Kresák. Tato kometa přiletěla naštěstí pro nás v lepší čas z hlediska počasí, maximum jasnosti (zhruba 6 mag) měla totiž na jaře. Já jsem ji viděl celkem šestkrát, a to v období od 26. března do 19. května 2017. Nejjasnější mi přišla 2. dubna, kdy mi odhad jasnosti vyšel na 7,2 mag. Naopak pokus o spatření komety dne 26. června 2017 už nebyl úspěšný.

Jaro 2017 kometám obecně přálo a tak tu mám jako další v pořadí opět kometu, která udělala dojem hlavně v tomto období, a to C/2015 V2 (Johnson). Tu jsem chtěl dvakrát pozorovat už v únoru 2017, ale tam jsem ještě nebyl úspěšný, poprvé jsem tak se svým binokulárem 20×80 uspěl o měsíc později, a to 27. března, kdy jsem kometu odhadl na 9,2 mag. Kometa pak pomalu zjasňovala až do začátku léta, 26. června mi vyšla na 8,2 mag, v ten den byla pro mě nejjasnější. Další odhad této komety jsem už ale nepřidal, jelikož v červenci opustila naši oblohu a zamířila na jižní polokouli, kde zjasnila k 7 mag. Celkem jsem tuto kometu viděl sedmkrát.

Ani nadále však neopouštím jaro 2017 a další kometou, kterou jsem tehdy spatřil, se stala C/2017 E4 (Lovejoy). Zde ovšem nemám moc o čem psát, jelikož jsem kometu uviděl jen jednou, a to 2. dubna ráno, kdy jsem její jasnost odhadl na 6,8 mag. Kometa měla dosáhnout na konci dubna zhruba 4 mag a bylo reálné, že ji uvidíme i pouhým okem, 6 mag z první poloviny dubna ale nakonec nepřekonala, protože jak se blížila směrem ke Slunci (perihelem měla proletět 23. dubna 2017 ve vzdálenosti zhruba 0,49 AU od naší mateřské hvězdy), tak nevydržela narůstající teplo a zanikla.

Naopak na svou jubilejní 30. kometu v životě jsem si musel počkat více než rok. Řeč je o C/2017 S3 (PanSTARRS), kterou však bohužel potkal stejný osud jako výše zmíněnou kometu. V tomto případě to bylo ještě více očekávané, kometa měla proletět perihelem 15. srpna 2018, a to jen necelých 0,21 AU od Slunce. V té době měla dosáhnout přibližně 3 mag a poté mohla být od nás viditelná i pouhým okem, ovšem nakonec zanikla již na přelomu července a srpna, kdy měla jasnost 6-7 mag. Pro mě platí i u této komety, že jsem ji viděl jen jednou, a sice 16. července 2018, kdy jsem její jasnost odhadl na 8,2 mag.

Pokračování v dalším článku.
Titulní obrázek: Kometa C/2013 US10 (Catalina) na snímku Michaela Jägera