Slovníček pojmů: Pozorování a jasnost

Předpověď jasnosti komety se počítá ze vzorce m = H + 5 log Δ + 2,5 n log r, kde Δ je vzdálenost komety od Země a r od Slunce v au. Typická hodnota n je kolem 4, u každé komety se ale liší. Když databáze COBS nemá za posledních 90 dní žádné pozorování komety, ukazuje tabulka komet na našem webu katalogový odhad spočtený právě z katalogových hodnot H a n.

Skutečná jasnost se od takového odhadu často liší o několik magnitud, protože aktivita komety se těžko předpovídá. U planetek znamená absolutní magnituda H jasnost ve vzdálenosti 1 au od Slunce i od Země při plném osvětlení a vypovídá o velikosti tělesa. U komety většinu světla vydává koma, takže o velikosti jádra H mnoho neprozradí.

Hranici určuje zeměpisná šířka pozorovatele: nezapadají objekty s deklinací větší než 90° minus zeměpisná šířka. Na jihu Moravy (48,6° s. š.) je to +41,4°, na nejsevernějším cípu Čech (51,1° s. š.) +38,9°. Objekty s deklinací menší než zhruba −40° naopak z Česka nikdy nevyjdou.

Cirkumpolární kometu můžeme pozorovat po celou noc, i když v dolní kulminaci bývá nízko nad severním obzorem. V tabulce komet na našem webu má poznámku „Kometa je cirkumpolární, nezapadá.“ Cirkumpolární je u nás i radiant Perseid s deklinací +58°, proto meteory tohoto roje létají celou noc, večer jich je ale méně.

DC odhaduje pozorovatel u okuláru a zapisuje ho do hlášení pro databáze ICQ a COBS. Většina komet má DC mezi 2 a 5, hodnoty 7–9 jsou vzácné. Mezistupeň se zapisuje lomítkem: 5/ znamená mezi 5 a 6.

Odhad závisí na obloze, průměru dalekohledu a zvětšení, proto ho uvádějte spolu s přístrojem. Podle DC se volí i metoda odhadu jasnosti: u difúzních komet se hodí Sidgwickova metoda, u kondenzovaných Bobrovnikovova.

Efemerida se počítá z dráhových elementů, takže její přesnost závisí na kvalitě dráhy a na vzdálenosti od epochy. Topocentrická efemerida počítá s polohou pozorovatele, geocentrická se vztahuje ke středu Země. U těles těsně u Země může rozdíl mezi nimi přesáhnout stupeň.

Volně dostupné efemeridy nabízí služba Horizons od NASA/JPL nebo Minor Planet Center. Poloha bývá spolehlivá, předpovězená jasnost je ale jen odhad a u komet se od skutečnosti často liší o několik magnitud. Na stránce Aktuálně na obloze počítáme polohy komet sami z dráhových elementů, po 10 minutách celé noci. Polohy blízkozemních planetek přebíráme z Horizons.

Elongace se udává ve stupních od 0° do 180°. Pod zhruba 30–40° se kometa ztrácí v soumraku, nad 90° je vidět za tmy i několik hodin. Při elongaci 180° je kometa v opozici se Sluncem a nad obzorem celou noc.

Při plánování pozorování sledujte v efemeridě elongaci spolu s jasností: kometa, která je podle magnitudy jasná, může být kvůli malé elongaci prakticky nepozorovatelná.

Na tmavé obloze vidíme pouhým okem hvězdy zhruba do 6 mag, ve městě jen do 3–4 mag. Velmi jasné objekty mají záporné hodnoty: Venuše kolem −4 mag, Slunce −26,7 mag.

U komet se uvádí celková jasnost komy (m1). Odhaduje se srovnáním s hvězdami známé jasnosti, z nichž aspoň jedna je jasnější a jedna slabší než kometa. Rozlehlá kometa je přitom hůř vidět než hvězda stejné magnitudy, viz plošná jasnost.

Sidgwickova metoda (S): pozorovatel si zapamatuje zaostřený obraz komety a pak rozostří hvězdy, až mají stejný průměr jako koma. Hodí se pro difúzní komety. Bobrovnikovova metoda (B): rozostří se kometa i hvězdy, až mají zhruba stejnou velikost, a porovnávají se přímo. Hodí se pro malé a silně kondenzované komety, difúzní komety vycházejí touto metodou slabší.

Morrisova metoda (M) leží mezi nimi: kometa se rozostří jen natolik, aby měla koma všude stejný jas, pozorovatel si tento obraz zapamatuje a hvězdy rozostří na stejný průměr. U všech metod se srovnává s několika hvězdami jasnějšími i slabšími než kometa a rozdíly se odhadují v desetinách magnitudy nebo v Argelanderových stupních.

Pozorovatelé meteorů ji určují počítáním hvězd ve vybraných oblastech oblohy, třeba v trojúhelnících IMO, a z tabulky zjistí, jaké MHV počet hvězd odpovídá. Jednodušší je najít nejslabší hvězdu, kterou ještě vidíte, a její jasnost zjistit na mapě. MHV se během noci mění s Měsícem, oparem i výškou nad obzorem, proto se určuje opakovaně.

Podle MHV se přepočítává ZHR. U komet MHV ovlivňuje, jak velkou komu a jak dlouhý ohon zahlédneme a zda vůbec uvidíme slabou difúzní kometu. Dalekohled dosáhne mnohem slabších hvězd než oko: triedr 10 × 50 ukáže hvězdy zhruba do 9–10 mag.

Na mapě oblohy se severem nahoře leží východ vlevo. Poziční úhel se zapisuje v celých stupních a v hlášení je povinný, pokud uvádíte délku ohonu.

Iontový ohon míří téměř přesně od Slunce, takže jeho PA lze porovnat se směrem uvedeným v efemeridě. Prachový ohon se od tohoto směru kvůli zakřivení odchyluje. Dalekohled často obraz převrací, proto si sever a východ ověřte podle hvězd.

Celková jasnost komety se rozprostírá po celé ploše komy. Když se průměr komy zdvojnásobí a celková jasnost zůstane stejná, plošná jasnost klesne zhruba o 1,5 mag. Proto bývají rozlehlé difúzní komety o 1–3 mag hůř vidět než hvězda stejné magnitudy.

Nízkou plošnou jasnost nejvíc ničí světelné znečištění. Pomáhá tmavé místo, malé zvětšení, dalekohled s velkou výstupní pupilou (třeba triedr) a boční pohled.

Jasnosti srovnávacích hvězd se berou z doporučených katalogů, protože chybné hodnoty zkreslí celý odhad. Pro jasnější komety se nejčastěji používá katalog Tycho-2 (v hlášení kód TK). Databáze COBS mezi doporučenými zdroji uvádí i fotometrii z přehlídky APASS a z družice Gaia, která sahá ke slabším hvězdám. Podle ICQ se Tycho nehodí pro komety slabší než 10,5 mag a starý katalog SAO pro komety slabší než 9,5 mag.

Vyhněte se výrazně červeným a proměnným hvězdám a hvězdám mnohem níž nad obzorem než kometa, jejichž světlo víc tlumí atmosféra. Použitý katalog se zapisuje do hlášení, aby šlo odhady různých pozorovatelů porovnat.

Body křivky tvoří odhady a měření mnoha pozorovatelů, proto je důležité uvádět metodu a přístroj. Z průběhu se určuje absolutní magnituda H a parametr n, vyjadřující rychlost zjasňování. Křivka často není kolem perihelu souměrná: některé komety jsou aktivnější před ním, jiné až po něm. Náhlý skok nahoru prozradí outburst, prudký pokles může znamenat rozpad jádra.

Měření kamerou CCD a vizuální odhady se často liší, protože CCD zachytí hlavně vnitřní část komy a kometa v něm vychází o 0 až 3 mag slabší. Řady z různých přístrojů se proto nespojují bez opravy. Ve Statistikách komet najdete světelné křivky šesti nejpozorovanějších komet roku: body jsou měření členů SMPH, čára ukazuje trend z databáze COBS. Postup popisuje návod Udělejte si světelnou křivku komety.