(předchozí část)

(4) Javorina 1965 – PSYCHEX
Zdeněk “Sir” Štorek

Úpice 1965
Oblastní expedice v Úpici se konala ve dnech 20. 7. – 4. 8. 1965. Byla zaměřena jako obvykle na přípravu pozorovatelů na celostátní expedici. Pozorovalo se v zenitu přes kruhy vizuálně a v zenitu teleskopicky. Vlivem nepříznivého počasí nebyla expedice příliš úspěšná. Pozorovalo se pouze 5x, v některých nocích. ještě rušila oblačnost.

Zpracování materiálu organizoval František Žďárský z Úpice. Při přepisování se používalo “kartiček”. Každý meteor byl ještě kromě do čistopisu přepsán na kartičku 10 x 10 cm. Kartičky byly vytištěny a očíslovány na úpické hvězdárně. Při zpracování tento systém dobře vyhovoval při třídění meteorů (podle pozorovatelů, směrů, pozic apod.).Meteory byly na kartičkách číslovány průběžně po celou expedici.

Jako reakce na špatné počasí už byla chystána znova aparatura na umělé meteory, která byla v Úpici používána před rokem, ale nějak z toho sešlo. Konalo se však hojně přednášek (J. Zeman, ing. Bušek, dr. Průša, Z. Kvíz, CSc. aj.). Poprvé se mohli účastníci podívat Bečvářovým astrografem, instalovaným toho roku v malé kopuli. Dalším novým zařízením na úpické hvězdárně byla celooblohová komora.

Postřehy:
Expedičníci byli ubytováni ve 25 stanech s podsadami, dále byly k dispozici 2 velké stany “hangáry” a jeden stan na přístroje. Tehdy začaly v hlavním stanu sedánky expedičníků u magnetofonu B-3 nad skladbami Beatles, Rolling Stones a jiných skupin, ovládajících tenkrát světové hitparády. Začalo to dvěma pásky s nahrávkami, které dovezli J. Holoubek a J. Vácha (Havlíčkův Brod). V průběhu dalších let se počet dovážených pásků stále zvyšoval a vyvrcholil někdy v roce 1969. Tehdy bylo na expedici celkem 8 pásků nahraných na 4 stopách rychlostí 4,76 cm/s (délka pásku 540 m). Tehdy totiž ještě nikdo nedělal z nahrávání velkou vědu. Nahrávky byly beztak pochybného původu a tak se na “hi-fi” nehledělo.

Byla to jedna z expedic, do jejíhož průběhu padla Staročeská úpická pouť. To se projevilo v několika směrech nepříznivě: konala se v sobotu a v neděli, kdy se chodilo na obědy do restaurace “Republika” (dnešní “Na křižovatce”). Expedičníci tam museli neúnosně dlouho čekat na jídlo. Číšníci se jen s námahou proplétali mezi davy lidí z poutě a snažili se zvládnout obrovský nápor hladových krků. Dále se dosti peněz přestěhovalo z kapes expedičníků do pokladniček komediantů, vládnoucích různými atrakcemi na pouti. Již v 10 hodin dopoledne mohl neopatrný chodec zakopnout o místní ochmelky polehávající na trávnících v parku poblíž náměstí. Byly to známé firmy; ve všední dny je bylo možné najít v “Republice” mezi rádiem a kulečníkem.
V neděli byla po dešti silná mlha, skrz kterou jen s námahou proráželi Vega s Altairem. Expedičníci měli volno (po tom pouťovém hýření by pozorování stejně asi za moc nestálo). Pochopitelně se věnovali aktivnímu odpočinku (taneční zábava na “Krétě”).

Javorina 1965

Expedice se konala v nadmořské výšce 970 m na Velké Javorině (místně, česky Velká Javořina, slovensky Veľká Javorina) na moravskoslovenském pomezí. Sraz účastníků byl 16. srpna 1965 ve Veselí nad Moravou. Odtud byli odvezeni autobusem na Javorinu, kde byl již před tím postaven stanový tábor (LH Veselí, Úpice). Expedice se zúčastnilo podle závěrečné zprávy celkem 45 pozorovatelů (mimo vedení a organizátory).

Pozorování bylo prováděno v zenitu dělostřeleckými binary 10×80, malými Somety 12×60, velkými Somety 25×100 a vizuálně přes kruhy se zorným polem 60°. Jedna skupina pozorovala dělostřeleckými binary kontrolní pole na pólu. Všechny skupiny kromě “polárníků” byly osmičlenné. Byl zřízen centrální zapisovatel pro zjišťování společných meziskupinových meteorů. Pozorovací intervaly byly 20 minut, přestávky 10 minut. Pozorovatelé a zapisovatelé byli po dobu trvání expedice stálí, tj. nestřídali se v pozorování a zapisování. Cílem pozorování bylo určení funkce svítivosti meteorů pomocí různých přístrojů metodou nezávislého počítání. Program expedice připravili a vedli L. Kohoutek, CSc. a j. Kvízová (AÚ ČSAV) a Z. Kvíz (ČAS). Mapky polí zhotovil V. Znojil (LH Brno).

Přehled o činnosti expedice přináší následující tabulka:

Datum 1965 VIII	—	T (min)	—	n počet meteorů	—	Poznámka
17/18		40		241		M
18/19		52		350		M,O
19/20		85		506		M
20/21		115		854		M
21/22		110		756		M
27/28		26		75		O
28/29		44		220		O

Přehled o činnosti jednotlivých skupin:

Skupina	—	T (hhh,mm)	—	n	—	f
V (vizuální)		62h 56m		703		11,2
M (malé Somety)		62h 56m		1172		18,6
D (dělostřelecké binary)		62h 56m		706		11,2
S (velké Somety)		62h 56m		755		12,0

V době expedice byly s jednotlivými účastníky prováděny různé testy. Expedičníci např. pozorovali ze vzdáleností 60, 78, 90, 100, 118 a 130 m černý čtvereček asi 1,5×1,5 cm nakreslený tuší na kladívkové čtvrtce. Na druhé straně čtvrtky nebylo nic a obsluha ukazovala čtvrtku pozorovatelům vždy zhruba na 1 s. Úkolem pozorovatelů bylo psát, zda by l ukázán čtvereček , či prázdný papír. Z každé vzdálenosti bylo několik sérií vždy po deseti “úkazech”.

Dalším testem byl čtverec o straně 5 cm a na druhé straně čtvrtky dvě čáry dlouhé 5 cm, široké 2 cm oddělené od sebe mezerou 1 cm. Pozorovatelé psali, zda viděli čtverec nebo dvě čárky. Podobných testů byla velká spousta. Byly prováděny také Ravenovy testy rychlosti a přesnosti uvažování. Dále byl zkoušen barvocit podle Stillingerových tabulek. Všechny testy byly připraveny psychologem dr. J. Křivohlavým z Výzkumného ústavu bezpečnosti práce. Na základě jejich výsledků a pak také podle zkušenosti pozorovatelů s jednotlivými typy přístrojů byly utvořeny pozorovací skupiny. Zvláštní pozornosti zaslouží vizuální skupina. Kromě signálních tastrů, které používaly i ostatní skupiny, měla tato skupina soupravu leteckých kukel se sluchátky a hrdelními mikrofony. Jednu měl též nasazenou zapisovatel. Toto zařízení se zvláštním krmítkem (LH Úpice) mělo za úkol zajistit co možná nejmenší ovlivňování pozorovatelů mezi sebou. V případě společných meteorů “vyslýchal” zapisovatel každého pozorovatele zvlášť a každému zvlášť musel oznámit, že zaregistroval jeho světlo při spatření meteoru. Bylo to dosti náročné, hlavně při vyšší frekvenci.

Na expedici bylo použito pro teleskopické pozorování zvlášť pro tento účel vyrobených trubkových stativů (LH Veselí). Byly pak použity ještě jednou na “Kamenné Búdě” v r. 1971. Fotografie z expedice pořídil V. Mlejnek (Úpice) a byly otištěny v Říši hvězd 1966, str. 41 (příloha k článku “Meteorické expedice jubilují”). Účastníci expedice se stravovali v Holubyho chatě (viz však “Postřehy”).

Jak vyplývá z tabulek, nebylo počasí příliš příznivé. Čistý čas pozorování byl pouze 7h 52 min a bylo zaznamenáno 3002 meteorů. Pokud bylo v noci jasno, byly pozorovací podmínky dosti tvrdé (zima ostrý vítr, nehledě už na to, že se pozorovalo v zenitu – proto tak krátké intervaly). Jak se uvádí v závěrečné zprávě o expedici: “… získaný materiál je pro výpočet luminositní funkce málo početný”. Značnou cenu však mají výše uvedené testy, které byly s účastníky expedice prováděny. Na této expedici byla také předběžně vybírána pozorovací místa pro vícestaniční expedici v r. 1966.

Postřehy:

Expedičníci spali ve vojenských stanech (zajistila LH Veselí), částečně v obyčejných stanech (LH Úpice). Vojenské stany byly sice prostornější, o impregnaci však už věděly asi pouze z doslechu. To se projevilo při deštivém počasí, kterého jsme si na expedici užili až dost:
“Pak jsem šel spát. Přišel jsem do stanu a zjistil jsem, že tam teče. Celé lehátko bylo už mokré. Už se mi nechtělo s tím něco provádět a tak jsem zalezl do vlhkého spacáku. Za chvíli mi ale káplo za ucho. Vytáhl jsem tedy z kufru pláštěnku, přikryl jsem se ještě pláštěnkou a za chvíli jsem usnul. Ráno jsem z její prohlubně vylil asi 2 litry vody. Ještě před snídaní jsme se přestěhovali jinam. To, v čem jsme až dosud spali, nebyl stan ale sejto.” (Expediční deník)

Se stravováním to bylo zpočátku otřesné. V závěrečné zprávě o expedici se píše:
“Stravování bylo zajištěno na Holubyho chatě. (RaJ – Reštaurácie a jedálne, štátny podnik, poznámka editora). Stížnosti na menší množství jídla v počátečním období expedice a na malou ochotu vedoucího a zejména personálu chaty byly oprávněné.”
Expediční deník líčí situaci poněkud ostřeji:
“21.8.1965 …snídaně byla dnes velmi malá, chléb s pomazánkou a čaj (rozuměj 1 krajíček chleba – pozn. autora). To nestačilo a tak nám potom ještě dali chleba s paštikou. Stejně to bylo málo. Tato chajda se vůbec vyznačuje tím, že tu dávají málo jídla. Vedoucím je tu notorický opilec a tak se máme dost špatně.”
Během expedice se stravování poněkud zlepšilo poté, co si s vedoucím promluvil “papá Bělovský”, který měl tehdy na starosti organizační a finanční zajištění. Nevím, co vedoucímu říkal, jisté však je, že po jejich “rozmluvě” se situace změnila k lepšímu.
Účastníci expedice byli 24. srpna na zájezdě v Piešťanech (obchodní záležitosti + osobní hygiena na koupališti “Eva”. Na Javorině byly možnosti osobní hygieny poněkud omezené, to však vadilo jen malému počtu expedičníků.) Pokud se mé osoby týče – dopadl jsem neslavně (“… pak jsem chvíli seděl v parku a v kapse jsem měl už jen 60 haléřů…”)

Víte, co je padání čelisti? Když si půjdete v noci při pozorování posvítit na teleskopické pozorovatele zenitu, zjistíte že valná většina z nich pozoruje s otevřenými ústy (padání spodní čelisti je u teleskopických pozorovatelů kvalifikováno jako choroba z povolání). Proto se k vybavení takových expedic obvykle doporučuje přibalit gumu od zavařovačky.

Po několika nocích jsme byli nuceni změnit stanoviště, protože ostrý vítr nám vanul do otevřených úst. Zvlášť dobře se opíral o široké rosnice velkých Sometů. Pole v nich se pak měnilo ve spoustu různě jasných kroužků, meteory byly “třaslavé”. Podle stanoveného plánu byli pozorovatelé natočeni buď na západ nebo na východ. Při pozorování na západ se sedělo zády se svahu. Když pak někdo při zaujímání místa u dalekohledu (nabalen jako pumpa do množství svršků) spadl ze židle, trvalo to chvíli, než se na svahu zastavil.
Když jsme se vrátili z výletu z Piešťan, táhly právě přes Javorinu mraky. Byla hustá mlha a viditelnost sotva 3 metry. Když jsme šli na večeři do chaty vzdálené od tábora asi 300 m, několikrát jsme slezli z cesty.

---

Bezovec 1965

V roce 1965 se konala ještě jedna celostátní expedice. Bylo to na Bezovci ve dnech 14. -22. listopadu a zúčastnilo se jí celkem 18 osob. Jejím programem bylo určení funkce svítivosti Leonid a sporadických meteorů a zjištění změn v činnosti Leonid. V následujícím roce byl totiž očekáván (a dostavil se) déšť Leonid, projevující se zhruba po 33 létech.

Pozorování bylo prováděno vizuálně 8člennou skupinou v zenitu přes kruhy a teleskopicky binary 12×60 na pólu. Za dvě pozorovací noci bylo zaznamenáno 422 vizuálních a 185 teleskopických meteorů. Projevila se zvýšená činnost Leonid. Zapisování u vizuální skupiny bylo opět prováděno pomocí soupravy leteckých kukel. Pozorovatelé leželi na horních lůžkách čtyřlůžkových stanů Nad hlavou měli poodhrnutou plachtu a v těchto místech byl namontován kruh vymezující oblast o průměru 60 ° kolem zenitu. Zbylá část oblohy kolem kruhu byla zacloněna stanovým dílcem. Za vedení expedice byli přítomni Z. Kvíz, CSc. a Jindřich Bělovský.
Expedice byla úspěšná především proto, že se podařilo zjistit zvýšenou činnost Leonid. Jinak nebyl získaný materiál příliš početný. Účastníci se stravovali v rekreační chatě Slovakofarmy, kde byli též ubytováni. Péče, kterou nám personál v čele s vedoucím s. R. Adamcem věnoval, byla pravým opakem situace na Javorině.

Postřehy:
Ve volném čase se hrály různé společenské hry. Zvlášť dobře si vzpomínám na “Jeníčka s čárkou”:
“…Po půlnoci jsme hráli Jeníčka s čárkou. Každý měl nějaký název, já konkrétně byl Delfín, Franta Žďárský Zajíc, Dušková Myška apod. Když se začínalo, povídám:
-Já, meteorář bez čárky, volám Myšku bez čárky.-
Když někdo něco popletl v této formuli, dostal na obličej nakreslit nějaké znamení. Po celou hru jsem vyvázl s jednou čárkou a hlásil jsem se tedy jako …-Já, meteorář s čárkou,..
Horší to měl Franta, Toho jsme volali:
-Já meteorář s čárkou, volám Zajíce se dvěma soustřednými kružnicemi, dvěma trojúhelníky, dvěma otazníky, čtverečkem, odmocninou z jedné a s kondenzátorem.-
Žďára měl hru odehrát na někoho jiného, když se však začal hlásit, zapomněl na něco z toho, co měl nakreslené na čele. Dostal Ludolfovo číslo s přesností na 5 desetinných míst a zas bylo o zábavu postaráno.” (Expediční deník)

(pokračování)

---