Na této stránce
Po dlouhém čekání se na naší obloze konečně objevila kometa C/2011 L4 (PanSTARRS). Zároveň se trochu umoudřilo i počasí a dalo nám šanci kometu v uplynulých dnech spatřit. Následkem toho došlo doslova k záplavě internetu fotografiemi, videi a hlášení o jejím pozorování. Na řadu přišlo ale i zklamání, následkem vysoké oblačnosti, zákalu v atmosféře v kombinaci s nepříznivou polohou komety ji mnoho lidí na obloze hledalo marně. Podmínky k nalezení komety pouhým okem nebyly příznivé a v našich podmínkách bylo možné ji pouhým okem pozorovat jen po nalezení přesné pozice komety triedrem.
Na hodnocení komety bude ještě dost času, její viditelnost zdaleka nekončí. Naopak, i když už kometa slábne, pozice komety na noční obloze se zlepšuje a to bude částečně slábnutí kompenzovat. Lze také čekat, že do začátku dubna i lépe odkryje svůj ohon, který je nyní i v dalekohledech značně potlačený jasem soumrakové oblohy a silnou vrstvou atmosféry skrz kterou kometu pozorujeme.
Co se původních předpovědí týká, hovořily v optimističtější variantě o maximu jasnosti mezi 1-2 mag a o následné viditelnosti komety na naší obloze okolo 4 mag. Kometa tedy nejen, že vyplnila optimističtější scénář, ale na naší obloze se díky delšímu udržení maximální jasnosti objevila stále jako objekt okolo 2 mag.
Složitý komplex ohonů, jak ho fotograficky zachytil Michael Jäger večer 16. března
S kometami je to ale problematické. Nejkrásnější a nejjasnější jsou obvykle, když jsou podstatně blíž Slunci než Země, jen tak se dokáže zformovat zřetelně viditelný ohon. Jenže to sebou nese i problémy, protože pak jsou i blízko Slunce na naší obloze a musíme je lovit za soumraku či svítání nízko nad obzorem. Abychom mohli pozorovat skutečně velkou kometu musí mít buďto mimořádně příznivou geometrii průletu (Hyakutake), dojít k nečekanému zvýšení aktivity destruktivními procesy na jádro komety (McNaught na jižní obloze) případně se musí jednat o výjimečně obrovské těleso (Hale-Bopp).
Náhodnost podobných událostí způsobuje to, že někdy lze pozorovat i dvě velké komety v průběhu jednoho roku (třeba výše uvedená dvojice Hyakutake a Hale-Bopp), jindy musely seveřané čekat třeba I neskutečně dlouhých 45 let, než se nějaká taková kometa objevila (po dvou kometách v roce 1911 byla na severní obloze další jasnější kometa vidět až v roce 1956). Kromě návratů Halleyovy komety nelze podobné návraty jasných vlasatic předvídat a jsou objevovány vesměs náhodně měsíce, maximálně několik let před průletem kolem Slunce.
Pohled do minulosti
Poslední velkou kometou pozorovatelnou ze severní polokoule byla kometa Hale-Bopp v roce 1997, shodou okolností to byla má první pozorovaná kometa a bohužel jsem ji tehdy, jako většina veřejnosti měl možnost pozorovat jen z města. Bohužel právě kvůli silnému rozvoji světelného znečištění si komet v dnešní době už moc neužijeme. Dobové kresby komet ve tvaru meče hrozících nad velkoměsty jsou tatam, dnes jsou i ty nejjasnější z vlasatic jen slaboučkými odvary své původní krásy schovávající se za světly pouličních lamp, billboardů a neonů.
Uplynulá událost mne jako laika poučila a tak další příležitost k pozorování komety pouhým okem v roce 2002 jsem využil naplno díky temné obloze. Jednalo se o kometu Ikeya-Zhang. Přestože se tato kometa nikdy mezi velké komety nezařadila, právě díky temné obloze daleko od města vizuální dojem pouhým okem nebyl zas tak odlišný od dojmu Hale-Boppovy komety z města. Jednalo se skutečně o pěknou kometku o jasnosti 3. mag a cca 5° dlouhým ohonem.
Další jasnější komety, které se vyskytly na naší obloze poté nebyly skutečnou konkurencí, v lednu 2003 bylo možné několik dní pozorovat kometu C/2002 V1 (NEAT) ve velice špatné pozici, za podmínek srovnatelných s pozorovatelností komety PanSTARRS, ale při o cca 2 mag menší jasnosti a před průletem kolem Slunce, kdy se ještě ohon komety úplně nerozvinul.
V květnu 2004 byla viditelná dlouho očekávaná kometa C/2001 Q4 (NEAT), ta sice byla pouhým okem vidět, koma měla kvůli blízkosti k Zemi velký rozměr a jasnost se rozložila na větší plochu. Ani v tomto případě se nejednalo o žádnou výraznou kometu, byla mírně slabší, než Ikeya-Zhang s méně výraznou komou, delším fotografickým ohonem, okem ovšem mnohem méně výrazným.
V lednu 2007 prolétala kolem Slunce velká jižní kometa C/2006 P1 (McNaught), co se naší oblohy týká jednalo se o kuriozitu, v době největšího jasu ji bylo možné spatřit na denní obloze. Na noční nebo soumrakové obloze z našich zeměpisných šířek výrazným objektem nebyla a přes značně vyšší jasnost měla ještě výrazně horší podmínky viditelnosti než letošní kometa PanSTARRS.
Na konci stejného roku jsme se dočkali další kuriozity a to byl megaburst komety 17P/Holmes po kterém byla pohodlně viditelná jako “nová hvězda” v souhvězdí Perseus pouhým okem i z města. Opět se ale jednalo spíše o kuriozitu, vzhledem se typické kometě nepodobala, jasnost a koma byl výsledek destruktivní události jádra komety a jednalo se pouze o rozpínající se oblak prachu. Žádný typický kometární ohon.
Od té doby se na dosah pouhého oka nedostala už žádná další kometa a nenastala ani další kometární kuriozita, až do komety PanSTARRS. Od té se obecně neočekávalo, že by se kdy stala skutečně velkou kometou, dokonce se do poslední chvíle nevědělo, zda se vůbec do dosahu pouhého oka dostane. Začátkem roku došlo ke značnému zpomalení jejího zjasňování, které – pokud by pokračovalo – kometu z této kategorie vyřadilo. Naštěstí se trend zvrátil a tak jsme mohli očekávat kometu s potenciálem konkurovat návratu Ikeya-Zhang před 11 lety.
Očima pamětníka mohu vyjádřit dojem, že první vizuální dojem z komety PanSTARRS zatím kometu Ikeya-Zhang nepřekonal. Přesto se jedná asi o nejhezčí kometu od roku 2002 a hlavně, po dlouhém půstu, o kometu u které mohou i laici menšími dalekohledy a triedry bez problémů spatřit pěkný kometární ohon. Za zmínku stojí také jasná a velice výrazná hlava komety vytvarovaná do jakési paraboly s temnějším pruhem vedoucím od komy napříč ohonem.
Kometa PanSTARRS jak ji můžete spatřit v triedru nebo v malém dalekohledu. Pokud znáte přesnou pozici na obloze, můžete jasnou hlavu komety spatřit i okem. Autor Martin Mašek.
Není všem dnům konec
Fotografie komety ze sondy STEREO a některé povedenější fotografie ze severní polokoule naznačují zajímavou strukturu ohonu, podobné ohonu velké jižní komety McNaught. Kromě hlavního ohonu komety, který je nyní snadno vidět triedry (a je již tušit při pohledu pouhým okem) fotografie u komety odhalily další dva slabší ohony.
Kometa PanSTARRS slábne a zlepšující se podmínky viditelnosti za soumraku začíná pro změnu zhoršovat Měsíc, který se blíží do úplňku. 28. a 29. března dojde ke změně a kometu poprvé spatříme na obloze v průběhu astronomického soumraku, kdy už je obloha dostatečně tmavá a Měsíc bude ještě pod obzorem. Při současné jasnosti by mohla být kometa tou dobou stále v dosahu pouhého oka s jasností 4. mag. Konec rušení světlem Měsíce a rozptýleného světla Slunce budeme mít poprvé nerušený výhled na ohon, respektive na celý komplex ohonů “malého McNaughta” což může být především v triedrech na mimo-městské obloze zajímavý pohled.
Z dosahu pouhého oka by měla definitivně zmizet kolem 5. dubna, to ale neznamená že kometa už nebude vidět, naopak, celý duben bude stále pěkným objektem pro malé dalekohledy.
Hollywoodského trháku se nedočkáte
Pokud někdo čeká, že si sedne do pohovky, nabídce si mísu pop-cornu natáhne nohy a za oknem uvidí jasnou vlasatici, musím ho zklamat. Ničeho podobného se v současné době rychle se měnícího světa a postupu světelného znečištění nedočkáme. Ani skutečně velké komety, které známe z historie by na dnešní městské obloze nebyly výraznými objekty. Za zážitkem z velké komety budete muset vycestovat do zimy za město pod tmavou oblohu.
Pokud se chcete podívat na kometu z města, je nejlepší řešení využít stávající příležitosti a zajít na nejbližší hvězdárnu, v dalekohledu uvidíte skutečnou kometu s ohonem. Při použití klasických dalekohledů moc rozdílu mezi PanSTARRSEM a velkou vlasaticí v okuláru nepoznáte, ta velká vlasatice se vám tam totiž nevejde celá.
Současná doba má i svá pozitiva, vybavenost většími i menšími dalekohledy a mobilita je mnohem větší než kdy dřív a tak se otevírá možnost vyjet někam mimo město, kometu si najít menším dalekohledem a pak je šance ji spatřit i očima, ideální je využít pomoci zkušenějších pozorovatelů.
Co se čekání na velkou kometu týká, ve hře je stále nedávno objevená kometa C/2012 S1 (ISON), která má potenciál se zařadit do této třídy komet letos v prosinci. Komety bývají ovšem nevypočitatelné a tak i ISON může při příletu ke Slunci nečekaně zeslábnout, nebo zaniknout a naše přání nevyslyšet.
Kometa PanSTARRS je nicméně ideální tréninková příležitost na pozorování a oprášení fotoaparátů.
Pozn.: Autor článku od roku 1997 pozoroval celkem 117 různých komet.