Na této stránce
Mezi látkami ve vesmíru, které jsou v hledáčku vědců, má voda ve výzkumu výsadní postavení. Je to totiž klíčová pro vznik, vývoja především existenci života na naší planetě. Její výskyt na dalších tělesech může osvětlit otázky z období vzniku naší Sluneční soustavy. Může také indikovat možnost vzniku života i na jiných tělesech než Zemi.
Plantka Vesta je již nějaký ten měsíc v hledáčku kosmické sondy DAWN (úsvit), která je první sondou v historii na oběžné dráze kolem nějaké planetky. Podle prvních dat by se planetka mohla řadit do rodiny planet zemského typu, nebo spíše jejich zárodků. Její složení je podobné zemi a pravděpodobně prošla i podobnou historií vývoje, kdy došlo k roztavení hornin a diferenciaci – těžší horniny klesky do jádra, zatímco lehčí stouply k povrchu.
Video NASA – je planetka Vesta malá planeta zemského typu? (v angličtině)
Nedorostlá planeta
Díky nejnovějším poznatkům možná v budoucnu dojde k překlasifikaci Vesty z planetky na trpasličí planetu. Skutečně se zdá, že na počátku vzniku naší Sluneční soustavy měla Vesta ambice stát se klasickou kamennou planetou zemského typu. Dokonce došlo k jejímu roztavení, vzniku železného jádra a lehčího horninovéhu povrchu. Na tom se mohly na počátku vyskytovat i aktivní sopky. Ambice Vesty ovšem zhatila monstrózně bobtnající planeta Jupiter. Jupiter svou mocnou gravitací začal rušit své blízké okolí, ve kterém se nacházela i Vesta. Díky tomu se Vestě nedostával další materiál potřebný k jejímu vývoji ve skutečnou planetu, zústala tedy jen její zmenšenina.
Vysušený povrch Vesty
Stejně jako ostatní planety i Vesta měla zažít tzv. pozdní těžké bombardování. Tak je nazývána etapa ve vývoji Sluneční soustavy, kdy byl povrch planet zasypán obrovským množství kosmických projektilů – kometárních jader. Ty jsou jak známo bohaté na vodu i uhlíkaté sloučeniny a jsou odpovědné za vodu v našich oceánech (viz. článek Kometa Hartley obsahuje stejný typ vody jako pozemské oceány) i stavební kameny organické hmoty. Na všech planetách ale nepanovaly tak příznivé podmínky pro udržení vody na povrchu jako na Zemi. Také planetka Vesta se dle pozemských pozorování zdála mít vysušený povrch.
Jiný pohled na věc ale přineslo měření teploty povrchu ze sondy DAWN. Vesta má sice sklon osy okolo 27° (o trochu víc než Země) a díky tomu dochází ke střídání ročních období na jejím povrchu, nevyskytují se zde tedy žádné permanentně zastíněné oblasti jako např. na Merkuru nebo Měsíci. Průměrná teplota na rovníku se pohybuje okolo -123°C, což je příliš teplo pro udržení vodního ledu v povrchových horninách. Ale na pólech je teplota o něco nižší – 128°C a to už by mohlo být dostatečné aby se voda udržela pár metrů pod povrchem. Podle dat ze sondy by tedy zhruba polovina povrchnu mohla být k udržení vody příznivá.
Odpověď na otázku jak je to s vodou na Vestě by měla sonda záhy odpovědět. Nachází se na nízké orbitě, která umužňuje sbírat data z přístroje: GRaND (Gamma ray and Neutron detector) který je k detekci podpovrchové vody určený.
Život na planetce Vesta?
Výskyt vody a teplá historie planetky přináší otázky, zda v minulosti nemohlo dojít k vzniku života i na této planetce. S ohledme na to, že tato otázka nebyla zodpovězena ani u mnohem lépe prozkoumaných objektů se odpovědi u Vesty jen tak nedostane. Nevlídnost prostředí na ostatních tělesech mimo Zemi by nutilo život stáhnout se hluboko pod povrch a jeho detekce by byla extrémě obtížná.
Je ale faktem, že na Zemi lze vystopovat život i hluboko pod povrchem (možná až do 10km) a skrytý ekosystém v horninách je možná co se hmotnosti týká i významnější než ten který známe my z povrchu. Tyto organismy jsou vesměs nezávislé na podmínkách panujících na povrchu. Pokud někdy v minulosti vznikl život na Vestě, mohl by hluboko pod jejím povrchem přečkat až dodnes? Na tuto otázku ovšem sonda DAWN určitě odpověď nenalezne.
Mapa teplot na povrchu planetky Vesta ze sondy DAWN (ve stupních Kelvina).