Co to je, když se řekne expedice (10/13)

1. 3. 2021Články

(10) STRESLOVEX 1974
Zdeněk “Sir” Štorek

Ve dnech 15. – 25. července se konala na středním Slovensku celostátní meteorická expedice. Jejím programem bylo vizuální pozorování sporadických meteorů ze tří stanic s cílem zjistit rozložení radiantů sporadických meteorů. Program připravil RNDr. V. Porubčan, CSc. z AÚ SAV a J. Svoreň prom. fyz. z téhož ústavu. Materiální zajištění expedice převzala Krajská hvězdáren Banská Bystrica, HaP Mikuláše Koperníka Brno a SÚAA Hurbanovo. Poslední ze jmenovaných organizací převzala i financování akce.

Pozorovalo se na třech stanicích:
1) Stará Kopa u B. Bystrice,
2) Luboreč (okres Lučenec)
3) Zbojská (asi 20 km od Brezna).

Přímé vzdálenosti stanic byly následující:
Stará Kopa – Luboreč: 51,6 km
Luboreč – Zbojská: 54,4 km
Zbojská – Stará Kopa: 49,8 km

Styk mezi stanicemi byl uskutečňován prostřednictvím motospojek.

Na každé stanici bylo po 12 pozorovatelích rozdělených do dvou skupin. K jedné skupině patřili vždy 4 pozorovatelé, 1 zapisovatel a 1 náhradník. Tato personální rezerva umožňovala každou noc pauzování jednoho člena skupiny. Mělo se tímto způsobem předejít přetížení pozorovatelů.

Každý pozorovatel ve skupině sledoval jednu ze světových stran. Spatřené meteory se zakreslovaly do kopií gnómonického atlasu. Kromě pozorovatele na severu vystřídali všichni pozorovatelé během noci dvě gnómonické podle toho, která souhvězdí měli právě v pozorovacím poli. Pozorování začínalo vždy ve 21.30 a končilo v 02.00 hod s přestávkou od 23.30 do půlnoci.

Z důvodu co nejmenšího vzájemného ovlivňování pozorovatelů u společných meteorů psali pozorovatelé magnitudu, ocenění a rychlost jednotlivých meteorů na okraj mapy. Zapisovatel měl za úkol zapsat pouze čas přeletu s přesností na 1 s. Ukázalo se však, že zvláště z důvodu pozdějšího porovnávání a rozhodování, zda jde o společný meteor či nikoliv, bude třeba, aby pozorovatel uváděl ještě směr a délku. Tyto údaje se pak ale již do čistopisu neuváděly.

Následující den pozorovatelé změřili souřadnice začátků zakreslených meteorů s přesností na 0,1° a po kontrole jiným členem skupiny je zapsali do protokolů.
Během expedice bylo nepříznivé počasí a každá stanice pozorovala v průměru jen 5 nocí. Z toho však pouze jediná z nich byly kvalitní a společná pro všechny tři stanice.

Na stanici č. 1 (Stará Kopa) byl čistý pozorovací jednoho pozorovatele průměrně 10,5 hodiny a za tu dobu zakreslil v průměru 25 meteorů. Z celkového možného pozorovacího času se využilo jen 26, 25 %, ale jen 17,5 % bylo s dobrými pozorovacími podmínkami.

Na stanici č. 2 (Luboreč) byl průměrný pozorovací čas jednotlivce 14h 17m a 23 zákresů. Pozorovalo se v 35,72 % celkového možného času, ale jen 10 % bylo v dobrých pozorovacích podmínkách.

Na stanici č. 3 (Zbojská) byl čistý pozorovací čas jednotlivce průměrně 18h 28m a za tu dobu zakreslil jeden pozorovatel průměrně 39 meteorů. Celkový pozorovací čas byl využit ze
46,21 %, avšak jen 29,95 % se pozorovalo v dobrých podmínkách. Z toho je vidět, že nejlepší pozorovací podmínky měla stanice č. 3 (Zbojská) [1]

Přehled o činnosti skupin na expedici udává tabulka č. 1 (počty zákresů) [3]

Tabulka č. 1

Datum 1974	Stará Kopa sk. 1	—	Stará Kopa sk. 2	Ľuboreč sk. 1	—	Ľuboreč sk. 2	Zbojská sk. 1	—	Zbojská sk. 2	Celkem zákresů
15./16.7.	38		34	83		58	59		51	323
16./17.	1		1	9		12	46		42	111
17./18.	—		—	7		17	—		—	24
18./19.	—		—	17		12	—		—	29
19./20.	69		94	—		—	—		—	163
20./21.	18		36	—		—	92		90	236
21./22.	3		4	12		17	17		18	71
24./25.	—		—	16		14	27		32	89
Celkem skupina	129		169	144		130	241		233
Celkem stanice		298			274			474		1046

Z organizačních nedostatků je třeba uvést, že na mapách nebyly uvedeny magnitudy srovnávacích hvězd. Bylo třeba je narychlo doplnit podle katalogu k Atlasu Coeli. Pozorovatelům byla rozdána dřevěná pravítka, podle kterých nebylo možno s dostatečnou přesností a rychlostí zakreslovat. K zakreslování je třeba používat průhledná pravítka. K oměřování meteorů bylo málo průsvitek. Na druhé straně je třeba vyzdvihnout rychlost, s jakou SÚAA vyřídilo proplacení jízdného a stravného expedičníkům.

Protože materiál, který expedice získala, byl příliš malý, nebylo přikročeno ke zpracování [3]. Program expedice byl opakován v roce 1976 s podstatně lepším výsledkem. O této expedici vyšly pouze dva články [1], [2], ze kterých čerpal autor tohoto seriálu.

Postřehy.

Téměř u žádné expedice se nemůžu nezmínit o cestě. Bývá to jeden z nejsilnějších zážitků.
Z Kladna jsme jeli s Vladimírem Přibylem o den dříve. To proto, že úpická expedice probíhala současně s celostátní a chtěli jsme se v Úpici alespoň porozhlédnout. Měli jsme lístky do Zbojské (mimochodem, nastupovali jsme na neobsazené zastávce ve čtyři ráno a pokladna byla ještě uzavřena. Vladimír si musel nechat napsat jízdenku od průvodčího, který zápasil s jízdním řádem asi 20 minut, než spočítal vzdálenost). V Pardubicích jsme vystoupili asi před osmou ráno. Dali jsme si zavazadla do úschovny, nechali jsme si přerušit jízdu a asi za půl hodiny jsme odjížděli směrem na Hradec Králové. V poledne jsme byli na úpické hvězdárně. Pozdravili jsme se se známými, zahráli něco z expedičního folklóru, ale moc lidí nezpívalo. Byly tam samé nové tváře.

Večer jsme se vraceli do Pardubic, kam jsme dorazili před půlnocí. Na peroně jsme se setkali se Štěpánem Paschkem, který jel také na Zbojskou. Když přijel rychlík, začaly trampoty. Bylo samozřejmě nabitý k prasknutí a až někam do České Třebové jsme stáli. Konečně jsme se dočkali průvodčího a vyjednali jsme si místo v lehátkovém voze. Po určitých potížích jsme zalehli, Vladimír sdílel lůžko se svou kytarou. Poznalo se pokaždé, když se na lehátku obracel, protože vždy zároveň kopl do kytary.

Moc jsme toho nenaspali. Někde na Ostravsku jsme měli již 90 minut zpoždění (v Pardubicích to bylo pouhých 30). Z Prahy do B. Bystrice je to 563 km a rychlík „Hron“ je urazil za 12 hodin, což znamená průměrnou rychlost cestování 47 km/h. Když odečteme zpoždění, není výsledek o moc lepší. A to jsme ještě nebyli na místě!

Kolem 13. hodiny jsme vystoupili na zastávce Zbojská, ale nikdo nás tam nečekal. Také kromě nás nikdo nevystupoval ani nenastupoval. Kolem všude les a nikde ani živé duše. Jen v nedalekých úlech bzučely včely. Neměli jsme sil na hledání tábora expedice, nevěděli jsme, jak daleko od zastávky leží a tak na nás šly dřímoty. Asi za dvě hodiny jel kolem nějaký GAZ a v něm seděl Zdeněk Mikulášek –vedoucí stanice na Zbojské. Uviděl nás v poslední chvíli, jinak jsme snad na zastávce přenocovali. To se povedlo Mirkovi Sedláčkovi z Uherského Brodu, Vstoupil tak do expedičního folklóru:
„…na Sedláčka jsme zabudli,
musel se vyspat pod jedlí…“

Pozorovací místo vybrala B. Bystrica. Pitná i užitková voda byla přímo u tábora, na zastávku asi 500 m a do vesnice (Pohronská Polhora) asi 4 km. Pozorovací podmínky byly vynikající (mhv), avšak počasí nestálo po celou expedici za nic. Všechny meteory byly vlastně spatřeny dírami v mracích. Kladlo to značné nároky na pozorovatele, kteří museli perfektně znát oblohu. Z každého souhvězdí byla vidět jen část a těžko se zakreslovalo.

Přes den se dělalo hojně výletů do okolí, při kterých se vyznamenal hlavně Gustík (Jarmila Zobačová z Brna) a později i její bratr. Po jednom z prvních výletů onemocněl Štěpán Paschke:„… Štěpán Paschke to odstonal,
když s Gustíkem pochodoval…“

Při dalším výletu přišel Vladimír Znojil až půl hodiny po sourozencích Zobačových a stěžoval si, že má pravděpodobně vymknutý kotník. Přitom Vladimír Znojil platil vždy za zdatného chodce, který zdolával fantastické vzdálenosti a výškové rozdíly v neuvěřitelně krátkém čase. Na tento výlet se připravovali už brzy ráno, kdy všichni ještě spali. Vzbudilo mě diktování souřadnic, které Vladimír měřil u meteorů z minulé noci a Gustík zapisoval do protokolu, aby mohli co nejdříve vyrazit na výlet.

Po návratu vypadal Vladimír zničeně (vlastním seriál dokumentárních snímků „Na pokraji zhroucení“, který jsem pořídil bezprostředně po jeho návratu z pochodu). Navíc mu bylo oznámeno, že do oměřování jeho meteorů se vloudila chyba a kontrola ji našla. To ho myslím sebralo ještě víc než výlet. Zato Gustík byl doslova nezničitelný a v příštích dnech už byl zase mimo tábor:

„Znojil v stanu míchá drogy,
po výletě však byl grogy.
Gustík se tu pořád pýří,
uhoní však chlapy čtyři…“

Jan Hollan měl na expedici modrou Škodu dodávku, kterou jsme jezdili pro potraviny a na výlety. Říkali jsme jí „modrý šrot“, byla již silně zchátralá. Když někdo během jízdy upustil v autě něco menšího, propadlo to podlahou až na silnici.

Jednou jsme jeli ještě se Zdeňkem Mikuláškem do B. Bystrice na Vartovku. Kdo tam někdy byl, ví, jak prudký svah vede ke hvězdárně. Jel s námi ještě Dano Očenáš z B. Bystrice a zrazoval Honzu od úmyslu vyjet se „šrotem“ až ke hvězdárně. Nepřesvědčil ho. Tak mu alespoň radil, aby již dole pod svahem zařadil nejnižší rychlost. Ani v tom ho Honza neposlechl a již jsme se rozjeli do kopce. Otáčky motoru začaly klesat a asi v půli cesty chtěl Honza přeřadit z dvojky na jedničku. Jakmile však sešlápl spojku, motor zakašlal a zhasl. Honza stál na brzdě div neprošlápl podlahu, ale přesto jsme se začínali rozjíždět zpět ze svahu. Rychlost, s jakou jsme vyskákali z auta, byla fantastická. Tři jsme drželi auto a Honza pořád ještě stál na brzdě. Otevřené dveře se po náhodném popojetí zpět zapřely o smrček a pak jsme mohli auto pustit. Nakonec vyjel Honza s autem sám. Před hvězdárnou vylezl, obešel auto a vytáhl zpod sedadla spolujezdce menší palici a několika dobře mířenými údery hodnými zručného kováře vyrovnal zkřížené dveře. Potom otevřel kapotu a odšrouboval zátku chladiče. Z otvoru vyrazil gejzír páry a horké vody. Jeho mlčenlivému počínání přihlíželo několik diváků z řad pracovníků a návštěvníků hvězdárny.

Literatura:

[1] Kozmos 1975 str. 91
[2] Říše hvězd 1975 str. 61
[3] D. Očenáš – soukromé sdělení

(pokračování)