Co to je, když se řekne expedice (9/13)

(předchozí část)

(9) PORADEX 1973
Zdeněk “Sir” Štorek

Tato expedice byla opět věnována srovnání radioelektrických a optických pozorování meteorů. Konala se ve dnech 23. 7. – 4. 8. 1973 na observatoři AÚ ČSAV v Ondřejově a na stanici Chvojná u Nového Knína (okr. Příbram). Přímá vzdálenost obou stanic činila asi 35 km.

Pozorování provádělo celkem 31 pozorovatelů, z toho 19 v Ondřejově, zbytek na Chvojné. Seznam pozorovatelů je v [1]. Tento celkový počet převyšoval minimum 25 osob z toho důvodu, aby se předešlo nepředvídaným okolnostem v průběhu expedice (nemocnost, apod.) a také přetížení pozorovatelů.

Expedici pořádal AÚ ČSAV Ondřejov, HaP Mikuláše Koperníka Brno a Lidová hvězdárna v Úpici. Vedoucím expedice byl dr. Jiří Grygar, CSc, vedoucím radioelektrických pozorování ing. Miloslav Šimek – oba z AÚ ČSAV Ondřejov. Vedoucím stanice v Ondřejově byl Zdeněk Mikulášek – HaP Brno (odborný program) a Zdeněk Štorek – AK Kladno (provozní vedoucí).

Na stanici v Ondřejově pracovaly dvě teleskopické skupiny D1 a D2 a jedna vizuální skupina V1 (vždy čtyři pozorovatelé a jeden zapisovatel). Na stanici ve Chvojné byly v činnosti dvě teleskopické skupiny D3 a D4. Teleskopická pozorování byla prováděna dělostřeleckými binary 10×80. Meteory byly zakreslovány do map získaných z BD s lepším rozlišením hvězdných velikostí. Pro zakreslování vizuálních meteorů byly použity mapy obkreslené z gnómonického atlasu. Mapy nakreslil V. Znojil (HaP Brno).

Protože po dobu trvání expedice byly v činnosti δ- Aquaridy, byly spočteny záměry s ohledem na tento roj. Radar je pevně zamířen do výšky 45° nad obzorem, proto ležela i teleskopická pozorovací pole přibližně v této výšce. Jejich azimut se měnil během noci podle pohybu radiantu δ-Aquarid tak, aby pozorovatelé a radar sledovali oblast ležící 90° od radiantu. Pole na stanici Chvojná byla příslušně paralakticky posunuta. Každá teleskopická skupina nastavovala během noci asi 20 pozorovacích polí.

Pozorovatelé hlásili o meteorech běžné údaje (směr, pozice, magnituda, stopa, atd.). Zapisovatel zjišťoval čas s přesností na 1 s. Jeho hodinky byly během noci neustále porovnávány s časovým signálem stanice Hvězda. Jeho dalším úkolem bylo zaznamenávat přestávky, které si pozorovatelé vybírali individuálně (vždy 10 minut po 50 minutách pozorování). Dbal též na to, aby kreslil jen určitý počet pozorovatelů a aby zbytek skupiny hlídal pozorovací pole. Pozorovatelé oznamovali spatření meteoru signálními tastry. Zapisovací stolky se světly pozorovatelů („krmítka“) byly spojeny s operační místností radaru, kde měl každý pozorovatel ještě jedno své světlo. Zde byla snímána světla pozorovatelů a kontrolní obrazovka radaru na film. Schema pozorovacích skupin jakož i jejich spojení s radarem bylo tedy shodné s rokem 1972.

Po dobu trvání expedice bylo spatřeno všemi pozorovateli celkem 2955 meteorů, z toho v Ondřejově 2019, na Chvojné 936. V Ondřejově bylo z uvedených 2019 záznamů 906 vizuálních. Na Ondřejově se pozorovalo v osmi nocích, na Chvojně v sedmi (asi 31 a 29 hodin čistého času). Největší hodinovou frekvenci měla vizuální skupina v Ondřejově v noci C (29. /30. 7.) a to 11,1. Z teleskopických skupin měla největší frekvenci skupina D3 (Chvojná) v noci F (1. / 2. 8.) a to 9,2.

Celkem bylo během expedice spatřeno 2135 meteorů. Počet společných mezistaničních meteorů  je 121.

Tabulka 1: Přehled nejaktivnějších pozorovatelů (podle frekvence).

JménoFNskupina
Zdeněk Štorek8,7203teleskopická
Pavol Rapavý8,7200vizuální
Pavol Jurašek8,4164vizuální
Štěpán Paschke7,8211vizuální
Karol Labaš7,8168vizuální
F = střední hodinová frekvence meteorů
N = počet meteorů spatřených za celou expedici

Tabulka 2: Přehled o práci skupin

skupinaZFZKFmS%
V19067,918624,74
D15615,235544,387215
D25524,235463,075815
D34914,894813,776517
D44454,444403,427121
Celkem29555,3428833,8626616,7
Z = počet záznamů skupiny za celou expedici
FZ = střední hodinová frekvence záznamů
K = počet zákresů meteoru
Fm = střední hodinová frekvence meteorů
S = počet meteorů registrovaných současně pozorovateli v Ondřejově a na Chvojné
% = procento mezistaničních společných meteorů

Tato expedice dostala název PORADEX (poslední radarová expedice). Uzavřela sérii akcí věnovaných zkoumání relace radioelektrických a optických pozorování (1962, 1968, 1972 a 1973). Materiál z těchto čtyř uvedených expedic obnáší celkem asi 13 000 záznamů o meteorech a v jeho zpracování se pokračuje (HaP Brno).

Postřehy:

V prvním expedičním týdnu bylo vpravdě psí počasí. Skoro každý den pršelo. Prostor v táboře kolem meteorického radaru a přístupové cesty k táboru se změnily v hroznou břečku. Několik expedičníků při návratu do tábora absolvovalo asi 10 m dlouhý sráz pod meteorickým radarem po zádech. Pobyt ve stanech se pozvolna stával nesnesitelným a tak většinu času trávili účastníci v zasedací síni ústavu u různých knih. Teprve v druhé polovině expedice se počasí umoudřilo. Po základním zpracování navštívili expedičníci různá oddělení AÚ.

Jídlo v závodní kuchyni bylo stále tak dobré, jak jsme si pamatovali z minulých expedic. Zvláště si pochvaloval Maz (Jaroslav Mazurkiewicz z Brna) – největší jedlík na expedici a pravděpodobně i v historii závodní jídelny AÚ ČSAV. Večeře mu někdy paní Kubizňáková servírovala v pekáčích o rozměrech 30×60 cm (nemělo přece cenu špinit hned 5 standardních talířů). Když se Maz napil z desetilitrového termosu, ve kterém jsme si nosili horký čaj z kuchyně na pozorovací stanoviště, napilo se po něm nejvýše tak čtyři nebo pět lidí a byl od čaje pokoj.

Tato expedice byla hojně popularizována veřejnými sdělovacími prostředky. Vyvrcholením invaze různých redaktorů byla návštěva reportérů z rozhlasu, kteří natočili na expedici v Ondřejově pořad pro týdeník „Meteor“. Byl vysílán v sobotu 1. září 1973 v 8.00 na stanici Praha. Asi o rok později byl reprízován. Dole mého soudu se jednalo o jedinou zdařilou reportáž o expedici. Ostatní pokusy vyzněly téměř v každém případě zoufale. Redaktoři si totiž ve všech případech vymýšleli úplně nemožné otázky typu: „kdyby ses dostal do kosmu, kam by ses letěl podívat?“ Podotýkám, že to mysleli úplně vážně a nutili expedičníky na takové a podobné otázky odpovídat. Naproti tomu pořad pro „Meteor“ byl celkem zdařilým průřezem expedicí. Mluvili v něm organizátoři, několik expedičníků a zazněl též expediční folklór. Celek byl vhodně sestříhán a ve studiu doplněn ještě redaktory, o kterých je možno tvrdit, že měli o pozorování meteorů jakous-takous páru. To se nedalo bohužel říci o jiných, kteří se přijeli na expedici podívat. Jestliže psali o „meteorické“ expedici, byla úplně tutovka, že v novinách bude článek o „meteorologické“. Dalo se mluvit o štěstí v případě, když v novinách vyšla jen kratičká zpráva psaná formou, jakou ČTK informuje o pouličních nepokojích někde v Hondurasu.

Jedna perlička nakonec: když se vybíralo pozorovací místo pro vnější stanici, bylo k dispozici několik alternativ, které vycházely z výpočtů. Nakonec byla vybrána Chvojná, další místo v oblasti Kutné Hory bylo nevhodné pro jas noční oblohy. A teď to přijde: další z pozorovacích míst vycházelo na dno Vltavy! Škoda, že nebylo vybráno, to tu ještě nebylo.

[1] Kosmické rozhledy 1973 str. 203

(pokračování)


Our Visitor

0 0 3 2 3 2
Users Today : 8
Users Yesterday : 58
Users Last 7 days : 222
Users Last 30 days : 664
Users This Month : 351
Users This Year : 3231
Total Users : 3232
Views Today : 13
Views Yesterday : 110
Views Last 7 days : 574
Views Last 30 days : 1699
Views This Month : 927
Views This Year : 9885
Total views : 9886
Who's Online : 0
Your IP Address : 3.236.55.22
Server Time : 2021-09-18
1

1 komentář

Mgr. Miroslav Šulc

“Radarové” expedice 1972 a 1973 byly zpracovány a výsoedky publikovány ve třech článcích, z nichž poslední vyšel v r. 1985. Hlavním autorem byl Vladimír Znojil.

Napsat komentář: Mgr. Miroslav Šulc Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *