Co to je, když se řekne expedice (8/13)

(předchozí část)

(8) RAPONDEX 1972
Zdeněk “Sir” Štorek

Po expedicích z let 1962 a 1968, které se zabývaly simultánním radarovým a teleskopickým pozorováním doplněným vizuální kontrolou a na kterých byl získán jen málo obsažný materiál, bylo rozhodnuto uspořádat v roce 1972 expedici se stejným zaměřením. Konala se ve dnech 6.-19. srpna 1972. Jedna stanice byla v Ondřejově, druhá v Rápošově a kótě 516 (okr. Kutná Hora). Akce se zúčastnilo celkem 30 osob, z toho 10 ze SSR (Slovenská socialistická republika – pozn. editora). Vedoucím stanice v Ondřejově byl Vladimír Znojil, prom. fyzik (HaP Brno), vedoucím stanice Rápošov Miroslav Šulc, prom. fyzik (HaP Brno).

Na stanici v Ondřejově byl po dobu expedice v činnosti meteorický radar pracující na vlně 8 m (frekvence 37,5 MHz), dvě čtyřčlenné skupiny teleskopických pozorovatelů se zapisovateli a jedna skupina vizuálních pozorovatelů. Meteorický radar obsluhoval Vladimír Velička (HaP Brno).

Na stanici Rápošov pracovaly dvě teleskopické skupiny po čtyřech pozorovatelích se zapisovateli. Teleskopická pozorování byla prováděna dělostřeleckými binary 10×80 (zorné pole 7 ° 20 ‘) . Stanice Rápošov ležela asi 29 km od Ondřejova směrem na východoseverovýchod. Z výsledků předchozích radarových expedic totiž vyplynul závěr, že čas přeletu není dostatečným kritériem pro určování koincidencí mezi radarovým a optickým pozorováním. Sledováním meteorů ze dvou stanic bylo nyní možno zjistit dráhu meteoru v atmosféře (vzdálenost od pozorovatele) a porovnat ji pak s údajem radaru. Čas přeletu byl pak použit jako další kritérium.

Teleskopičtí pozorovatelé zakreslovali meteory do mapek nakreslených podle Bonnského atlasu. Záměry spočítal a mapky nakreslil Vladimír Znojil. Teleskopičtí pozorovatelé několikrát za noc nastavovali nové pole a souhlasně s nimi se natáčel meteorický radar. Vizuální pozorovatelé kreslili do kopií gnomonického atlasu.

Pozorování v první polovině expedice trvalo od 20.45 do 03.15, potom od 20.30 do 03.30 hod. Přestávky si pozorovatelé během pozorování vybírali individuálně v délce maximálně 1/6 hrubé pozorovací doby. Pozorovatelé oznamovali spatření meteoru tastry k zapisovateli. Na stanici Ondřejov vedl od každé skupiny do radaru kabel. Zde měl každý pozorovatel ještě jedno světlo a jeho rozsvícení bylo registrováno na film pro další časovou kontrolu. Čas přeletu zaznamenával zapisovatel s přesností na 1 s. Korekce hodinek byly brány podle časového signálu čs. rozhlasu.

Kromě běžného prvotního zpracování prováděli někteří účastníci během expedice děrování již přepsaného a zkontrolovaného materiálu na děrnou pásku. Současně byl na počítači MINSK 22 odlaďován program pro zpracování získaného materiálu (J. Boldiš, HaP Brno).

Na obou stanicích bylo současně pozorováno v 11 nocích.V noci z 9.8. na 10.8. pozorovala pouze stanice v Rápošově, v Ondřejově bylo zataženo. V některých nocích rušila oblačnost na obou stanicích. Během expedice bylo získáno celkem 2744 zákresů 2151 teleskopických a 1397 zákresů 921 meteorů vizuálních.

Nejaktivnější pozorovatele obsahuje tabulka 1:

JménoT
(HHH.MM)
ZKFStanice
J. Hollan39.0149846512,8O
Z. Mikulášek34.0538534011,3O
Vizuální (Ondřejov)
JménoT
(HHH.MM)
ZKFStanice
V. Znojil30.102932929,7O
Z. Štorek31.312452407,8O
J. Boldiš29.091741726,9O
H. Cífková33.571571575,9O
M. Šulc15.0681805,4R
Teleskopičtí (Ondřejov)
T = pozorovací doba (HHH.MM) stanice O = Ondřejov
Z = počet záznamů R = Rápošov
K = počet zákresů
F = průměrná frekvence

Tabulka 2: Přehled rekordních nocí co do počtu záznamů.

NocDatumZKMfstaniceskupina
F11./12.8.31628420415,4OV
H13./14.8.25823815610,9OV
E10./11.8.22319012410,0OV
Vizuální skupina(Ondřejov)
NocDatumZKMfstaniceskupina
H13./14.8.2092081909,2OD2
E10./11.8.1681671617,5OD1
B7./8.8.1501491257,4OD2
H13./14.8.1421411036,2OD1
Teleskopické skupiny (Ondřejov)
NocDatumZKMfstaniceskupina
B7./8.8.103100653,8RD4
I14./15.8.102102594,3RD4
E10./11.8.9492684,2RD4
H13./14.8.9088543,7RD3
Teleskopické skupiny (Rápošov)
M = počet meteorů
f = frekvence průměrného pozorovatele skupiny

Tabulka 3: Přehled o činnosti pozorovacích skupin na expedici

SkupinavedoucístaniceZKMf
VZ. MikulášekO152213979219,70
D1V.ZnojilO8648617475,53
D2J. BoldišO7737636725,17
D3M. ŠulcR5285183263,13
D4V. NečasR6126024063,57
Celkem4299414130725,35

Expedice tedy byla úspěšná. Její výsledky zpracovává V. Znojil spolu s materiálem radarové expedice 1973. Jakmile budou všechny údaje zpracovány, budou zveřejněny v odborných astronomických časopisech.

Jistým nedostatkem bylo, že neexistovalo přímé spojení mezi stanicemi. Akce podobného charakteru by bývala vyžadovala telefonní nebo radiové spojení z důvodu zajištění součinnosti v případě totální oblačnosti na jedné nebo druhé stanici. Na této expedici zajišťovaly spojení motospojky, které převážely prvotně zpracovaný materiál z Rápošova do Ondřejova, v některých případech i pozorovatele a dále různé pokyny pro pozorování. Dále se projevil nedostatek pozorovatelů v době, kdy někteří účastníci expedice onemocněli. Po dobu trvání expedice byly v činnosti Perseidy. Prvotní zpracování (přepisování protokolů a oměřování) kladlo vysoké nároky zvláště na vizuální skupinu v Ondřejově. Proto museli někdy u vizuálních pozorovatelů pomáhat při zpracování i členové ostatních skupin.

V Ondřejově se účastníci stravovali v závodní kuchyni AÚ ČSAV a částečně v místních pohostinstvích. V Rápošově si expedičníci připravovali jídlo sami.

Akci organizoval Astronomický ústav ČSAV Ondřejov, Československá astronomická společnost, Hvězdárna a planetárium Brno a lidová hvězdárna v Úpici. Vedoucím expedice byl dr. Jiří Grygar, CSc. (AÚ ČSAV), administrativu zajišťoval dr. Zdeněk Horský, CSc. (ČAS). Provozním vedoucím expedice v Ondřejově byl Zdeněk Štorek (AK Kladno). Motospojkami byli František Žďárský a Zdeněk Štorek.

Postřehy:

Protože jsem tuto expedici prožil v Ondřejově, budou se týkat hlavně této stanice.

Je to zajímavé, ale jedna z prvních cest expedičníků, jakmile se trochu utáboří, vede na hřbitov. Proč?
Z nejrozličnějších svítidel, která existují, je ve stanu přece jen nejlepší svíčka. Je to vlastně takový malý táborový oheň (za určitých předpokladů může být i velký) a člověk je znám tím, že rád sedá u ohně a dívá se do plamenů. V poslední době začali Brňáci svíčky sami od sebe vozit, ale dříve tomu tak nebylo. Kupovat je – to je příliš velká změkčilost a tak se jde na hřbitov. Ani Ondřejov nebyl výjimkou (kdyby tak ředitel úpické hvězdárny, který půjčoval na tuto expedici stany, věděl, že se v nich svítilo svíčkami!).

Hned u vrat jich bylo celé ložisko. Mezi starými věnci, kyticemi a rozbitými květináči. Některé kalíšky byly sice prázdné, avšak některé nebyly ani z poloviny vyhořelé. No a když už jsme byli na hřbitově, tak jsme si ho celý prohlédli. Jména na některých náhrobcích nám byla známa z astronomické literatury.

Nejfantastičtější na expedici bylo jídlo. Když se řekne “závodní kuchyně”, v mnohých lidech tento výraz nevzbudí zrovna nejrůžovější představu (jeden den na jedničku segedín, třetí den chlupaté knedlíky – to by tak hrálo, aby se nesnědly!). V Ondřejově to bylo docela jinak. U okénka byl seznam se třemi jídly na následující den. Co si kdo napsal, to druhý den jedl. A nebylo to v žádné tuctové úpravě zavánějící sériovostí velkých závodních jídelen. Připadali jsme si jako v nejlepší restauraci s tím rozdílem, že si každý mohl říci, kolik toho chce. Hned zkraje expedice se nás několik přejedlo. Inu – oči by jedly, ale žaludek…
Jednou jsem se napsal ještě asi se dvěma osobami pod krupicovou kaši. Bylo nás málo a počítali jsme s tím, že nás asi převedou pod nějaký žádanější pokrm.

“Tak co vy”, ozvalo se z okénka, když na mne došla řada.
“No, já jsem si napsal krupicovou kaši…”
“Tak moment, hned to bude, já vás zavolám, zatím se posaďte.”
Vedoucí kuchyně paní Kubizňáková popadla láhev s mlékem, kastrol, krupici a ostatní potřeby a tak jsem byl svědkem, jak dělá krupicovou kaši pro tři strávníky. Něco takového je možné jen v Ondřejově. Kuchařky zůstávaly kvůli expedici i večer a vařily nám večeře. Jednou nám dokonce jako přílohu k večeři upekly rohlíky. Něco tak dobrého jsem v životě nejedl. Jídlo si pochvalovali a mluvili o něm v superlativech všichni účastníci expedice.

Horší to bylo v sobotu a v neděli, kdy jsme byli odkázáni na místní pohostinství. V Ondřejově jsou dvě restaurace, jejichž provozní doba na sebe navazuje. Ta lepší je otevřena přes den a tam jsme tedy chodili na oběd. Nebylo to tam špatné, ale na všechno se dlouho čekalo – na lístek, na oběd, na placení. Když se k tomu připočetla cesta z tábora a do tábora, byly z toho dvě hodiny. A ten, kdo neměl ještě oměřeny meteory z předešlé noci, nemohl se svým časem hazardovat.

V té druhé měli k jídlu jen různé salámy, párky a utopence. Kdo neví, co je to utopenec, ať si napíše Milanovi Litavskému do Košic. Tomu se totiž tento pokrm stal osudným – po jeho zkonzumování musel být převezen do říčanské nemocnice. Poležel si tam několik dní a chyběl nám při pozorování. Závěrečná zpráva o expedici se o této události zmiňuje takto:
“…nutno konstatovat, že strava, poskytovaná jistým pohostinstvím v Ondřejově , byla velmi nízké úrovně.”

Milanovy potíže se dále odrážejí v expedičním folklóru (na který byla tato expedice bohatá – bylo dost a dost námětů):
“…v šeru noci skučí Litavský,
že prý má velké bolení břicha,
musí se dostat pod dozor lékařský.”

Jednou z novinek byly světelné brýle, které byly účastníkům rozdány na začátku expedice. Pozorovatel měl sice obě ruce volné pro kreslení, ale většina raději dále používala svých baterek. Další novinkou byl trichloretylen, kterým se omývaly mapky po oměření a kontrole zakreslení. Bylo to mnohem lepší, než mapky gumovat, jen to pekelně zapáchalo. Světelné brýle spolu s trichloretylenem se samozřejmě dostaly také do expedičního folklóru.

Na expedici se motala velká spousta pracovníků sdělovacích prostředků. Osobně mám z podobných akcí hrůzu, výsledek je v nejlepším případě k smíchu. Člověk se o sobě dočte (nebo o sobě uslyší) věci, nad kterými přechází zrak i sluch. A tak byla složena píseň o reportérovi a doufali jsme, že až ji někomu od novin zazpíváme, tak ho přejdou choutky psát článek o expedici. Ale o rok později byla nadšeně přijata rozhlasovými reportéry a byla dokonce rozhlasem vysílána…

(pokračování)


Our Visitor

0 0 2 1 2 9
Users Today : 7
Users Yesterday : 16
Users Last 7 days : 107
Users Last 30 days : 424
Users This Month : 394
Users This Year : 2128
Total Users : 2129
Views Today : 26
Views Yesterday : 49
Views Last 7 days : 380
Views Last 30 days : 1315
Views This Month : 1201
Views This Year : 6966
Total views : 6967
Who's Online : 0
Your IP Address : 3.231.230.177
Server Time : 2021-07-28
0

Žádné komentáře

No comments yet

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *