(předchozí část)

(7) Kamenná Búda 1971
Zdeněk “Sir” Štorek

Ve dnech 14. – 29. 8. 1971 se konala asi 7 km východně od obce Hrádok okres Trenčín (oblast Považského Inovce) celostátní meteorická expedice. Jejím programem bylo studium fyziologických jevů při pozorování meteorů různými typy přístrojů. Autorem programu byl Miroslav Šulc, prom. fyzik. Na organizačním zajištění se podílela Hvězdárna a planetárium Brno, hvězdárna v Úpici, SÚH Hurbanovo a LH Veselí nad Moravou. Pozorování bylo prováděno dělostřeleckými binary 10×80 a velkými Somety 25×100 v oblasti zenitu. Expedice se zúčastnilo celkem 26 osob, z toho 4 ze SSR. Jedna účastnice se věnovala výhradně organizačním a zásobovacím otázkám a nezúčastnila se pozorování., jeden účastník odjel z expedice pro nemoc hned druhý den.

Expedice byla rozdělena do čtyř pozorovacích skupin. Ve dvou byli pozorovatelé s delší zkušeností, v dalších dvou méně zkušení. Skupinu tvořili vždy čtyři pozorovatelé, zapisovatel a časoměřič. Na pozorovacím místě byla zbudována stanoviště jednotlivých skupin. Každé bylo na zemi tvořeno čtvercem cca 3×3 metry realizovaným čtyřmi hřeby a provázkem. Strany čtverců byly orientovány ve směru sever-jih a východ-západ. Při pozorování zaujali pozorovatelé místo na stranách čtverce tak, že dva a dva seděli vždy zády k sobě. Orientace přístrojů se provedla tak, že se dalekohled namířil zhruba do zenitu. Tyč, asi 150 cm dlouhá s olovnicemi na obou koncích, se přiložila k dalekohledu, aby spojovala středy obou objektivů. Přístroj se pak natočil tak, aby obě olovnice byly přesně nad provázkem tvořícím stranu čtverce 3×3 m. Toto nastavování se provádělo před každým pozorováním s velikou pečlivostí, aby se nevyskytovaly chyby v pozičních úhlech společných meteorů. Klasický společný meteor měl pak u jednoho pozorovatele směr např. 4, u druhého 7, u třetího 10 a u čtvrtého 1. Velice vtipným způsobem vyřešil autor programu nastavování zorného pole do dalekohledu: u dělostřeleckého binaru zbaveného rosnic se na objímku objektivu přiložila přesná libela a na dvě pravoúhlá položení se objímka vyrovnala do vodováhy. Nepatrná odchylka se opravila podle mapky přímým pozorováním. Tento vynikající způsob bohužel nemohl být použit u velkých Sometů pro nemožnost demontovat rosnice.

Pozorovatelé ve dvou skupinách dělostřeleckých binarů a v jedné skupině Sometů měli pole přesně v zenitu. Druhá skupina Sometů měla pole „rozmetána“  – zenit měli na kraji zorného pole. Tím bylo téměř celé zorné pole děl. binarů kontrolováno Somety a naopak. (Zorné pole děl. binaru je přibližně 7° 20´, pole velkého Sometu 3° 30´).

Pozorování trvalo přibližně od 20.30 do 04.00 SEČ. Pozorovací intervaly trvaly 30 minut, některé byly kráceny kvůli počasí nebo z důvodu velké frekvence, kterou zapisovatelé nestačili zvládnout. Po dvou intervalech se měnila orientace pozorovatelů podle určitého, v každé skupině jiného schématu. Další změna spočívala v tom, že pozorovatel pozoroval jednu noc Sometem, další noc dělostřeleckým binarem, pak opět Sometem, atd. Celistvost zkušených a méně zkušených skupin zůstala zachována po celou expedici.

Nastavení pole bylo kontrolováno podle kopií Bonnského atlasu. Magnitudy se odhadovaly s přesností na 0,5 m. Mapy zhotovil V. Znojil, srovnávací hvězdy byly označeny magnitudami z Draperova katalogu. Začátky a konce intervalů byly vyhlašovány centrálně. Jestliže bylo nutno pozorování přerušit např. z důvodu nezvládnutelné frekvence, učinily tak všechny skupiny najednou. Během pozorování brali zapisovatelé korekci podle časového signálu čs. rozhlasu.

Během expedice bylo pozorováno v devíti nocích (celkem 19h 35 m čistého času). Bylo zaregistrováno celkem 9312 meteorů, což je rekordní výsledek. Z následujících tabulek lze vyčíst, jaký byl na expedici „provoz“ během nočního pozorování.

Tab. 1: Nejvyšší počty záznamů získaných za jeden interval (30 minut) jednotlivými skupinami.

Skupina	—	Počet záznamů	—	Interval č.	—	Noc č.	—	Datum
D1		180		9		4		19./20.8.1971
D2		156		14		5		20./21.8.
S1		244		9		4		19./20.8.
S2		174		7		3		18./19.8.

Tab. 2: Maximální hodinové počty.

Skupina	—	Hodinový počet
D1		45,0
D2		51,5
S1		61,0
S2		43,5
D		45,0
S		43,6

Tab. 3: Nejaktivnější pozorovatelé

Jméno Sk. D	—	fstř/fi	—	Jméno Sk. S	—	fstř/fi
M. Sedláček		0,597		J. Boldiš		0,587
J. Šilhán		0,610		V. Nečas		0,674
V. Znojil		0,652		V. Znojil		0,682
P. Šilhán		0,714		P. Šilhán		0,710

Tab. 4: Mezné hvězdné velikosti

Abs. číslo	—	Jméno	—	viz	—	D	—	S
16		V. Znojil		7,4		11,9		13,1
25		M. Rozsívalová		7,4		11,2		12,5
23		A. Pliska		7,2		10,5		13,0
13		J. Boldiš		7,1		11,0		13,0
17		M. Znojilová		7,1		11,2		13,0

    Mezné hvězdné velikosti byly odhadovány první noc (14. / 15. 8. 1971). Odhady byly provedeny vizuálně, dělostřeleckým binarem (D) a velkým Sometem (S). Tuto první noc se pozorovatelé též seznamovali s pozorovacím polem. Podmínky pro pozorování byly vynikající. Nejbližší vesnice byla vzdálena přímou čarou asi 5 km, avšak jak pozorovací místo, tak i tábor ležel v úžlabině mezi kopci. Ve vesnici se stejně používalo jen žárovkového veřejného osvětlení. Některé odhady mhv jsou uvedeny v tabulce 4. Byly provedeny v oblasti severní polární sekvence.

    Přehled o činnosti expedice je v následující tabulce:

Tab. 5 19.35 9312

Noc	—	datum	—	pozorovací doba (HH.MM)	—	n počet záznamů
1		16./17.8.		1.13		408
2		17./18.8.		3.03		1332
3		18./19.8.		3.01		1567
4		19./20.8.		2.28		1301
5		20./21.8.		3.00		1328
6		22./23.8.		3.01		1477
7		25./26.8.		2.30		1333
8		26./27.8.		1.07		501
9		27./28.8.		0.12		65
				19.35		9312

Jak je patrno z tab. 5, čistý pozorovací čas byl poměrně krátký. Bylo to způsobeno střídáním pozorovatelů ve skupině, občasnou oblačností během noci a přestávkami z důvodu vysoké frekvence. Musela být vypuštěna jedna jasná noc (21. / 22. 8.), protože pozorovatelé byli unaveni. Pozorování, přepisování a kontrola materiálu vyžadovala značné fyzické a duševní vypětí při tak velkých počtech záznamů.

Výsledky expedice jsou obsaženy v [1] a rozpracovány v některých článcích ([2], [3]).

Po zásobovací stránce byla expedice rozdělena do pěti stravovacích skupin. Každá skupina měla přidělený jeden propanbutanový vařič a žila po stravovací, zásobovací a finanční stránce samostatným životem. Potraviny dovážela do tábora zásobovací a hospodářská vedoucí vlastním vozem, částečně si je obstarávali jednotlivé skupiny samy.

Postřehy:

Na tuto expedici jsem jel z Kladna spolu s J. Beranem. Byla to nejnepohodlnější jízda rychlíkem, jakou jsem kdy zažil. Na nástupišti nádraží Praha – střed, kde jsme čekali pozdě večer na vlak, bylo stěží možné najít místo pro nás a naše zavazadla. A to bylo teprve na peroně! V koutku duše jsme doufali, že ty mraky lidí čekají na nějaký jiný vlak, ale marně. Když rychlík přijel, byly sice přivěšeny ještě asi 3 vozy, stejně jsme však byli nuceni zaujmout místo na chodbičce. Bylo před námi zhruba 5 hodin cestování (téměř 400 km). Asi hodinu jsme stáli na jedné noze, potom jsme usedli na svá zavazadla. Jarda seděl tak napůl, na jeho kufr si sedla bez ptaní nějaká úplně cizí dáma. V chodbičce vznikla za chvíli neprůstřelná clona z cigaretového dýmu. Přestože jsme seděli někde uprostřed vozu, lidé se neustále prodírali přecpanou chodbičkou sem a tam. Museli jsme pořád vstávat. Záhy jsme objevili příčinu: v sousedním voze byl bufet. Z množství dýmu nám slzely oči. Kouření na chodbičce jakéhokoliv vozu je zakázáno a tak jsme toužebně očekávali, až přijde průvodčí a učiní tomu přítrž. Nepamatuji si však, že bychom ho během jízdy spatřili. Ostatně chtít provádět v takové tlačenici revizi jízdenek by byla holá nehoráznost.

Konečně jsme dorazili do Bratislavy. Rychle jsme přeběhli na sousední nástupiště, kde stál motorový rychlík na Žilinu. Zde jsme zase pro změnu měli skoro celý vagon jen pro sebe. Počítali jsme s tím, že do Bratislavy přijedeme se zpožděním a ani jsme nedoufali, že bychom mohli tento rychlík stihnout. V přecpaném pražském rychlíku jsme ostatně ztratili pojem o čase.

Jen jsme zabouchli dveře a už se jelo. Oba jsme hned usnuli, cestu sem vnímal jen v polospánku. Trnava, Leopoldov, Piešťany… Vystupovali jsme v Novém Mestě nad Váhom, dále jsme pokračovali autobusem do obce Hrádok. To už jsme potkali několik dalších účastníků expedice. V pozvánce bylo napsáno: „Z Nového Mesta autobusem v 7.00 a v 10.00 směr Modrová do stanice Hrádok – rázcestie. Odtud pěšky po modré značce východním směrem k lovecké chatě (asi 8 km) a zde odbočka ke kótě Skaliny…“. Těch 8 km vyrazilo dech asi všem bezprostředně po obdržení pozvánky – se všemi zavazadly to není žádný med. Jestliže však bylo známo, že pozorovací místo vybírali Brňáci, sotva se dalo čekat něco jiného (vizuální mhv aspoň 10, pro potraviny 10 km…).

Obavy však byly zbytečné. Asi po dvou kilometrech chůze od autobusu naši skupinu potkal opel červené barvy a s brněnskou značkou. Seděla v něm výše zmíněná hospodářská vedoucí expedice a vzala nám do auta naše zavazadla. Zůstalo tam jedno místo volné a kupodivu – nikdo si tam nechtěl sednout. Všichni se najednou cítili zcela svěží, a že prý „raději půjdou pěšky“ (?). Svezl jsem se tedy sám. Vůz měl tak fantastické pérování, že jsme na několika místech odřeli spodkem cestu nevalné kvality.

Další postřeh se týká pozorování. Frekvence zde překročily veškerá očekávání. Polem procházela Mléčná dráha a bylo v něm tolik hvězd, že se daly spíš spočítat mezery mezi nimi. Ukázalo se hned první noc, že k zapisovatelům bude nutné přidat ještě časoměřiče. S tím se původně nepočítalo a tak bylo pauzování omezeno nebo zcela vyloučeno. I potom byli zapisovatelé za několik minut pozorování zahlceni množstvím nenahlášených meteorů a pozorování se muselo přerušit. Zapisovatelé v postižené skupině o to požádali výkřikem „Kalivoda!“ a v nejbližší celé minutě přestala pozorovat celá expedice. Někdy se křičelo i 10x za noc. Pak se vždy dopisovaly údaje o spatřených meteorech. Někdy měla čtyřčlenná skupina za několik minut pozorování až 30 nezapsaných meteorů, u kterých časoměřič jen zapsal čas a proškrtnul číslo pozorovatele. Vyžadovalo to maximální soustředění pozorovatelů a hlavně rychlé hlášení.

Jednou v noci ohlásili zapisovatelé v kterési skupině poruchu hodinek. Pozorování se přerušilo a narychlo se sháněly jiné. Jeden z expedičníků v dobrém úmyslu nabídl své. Nařídil je podle sousední skupiny a mohlo se pokračovat. Ke konci pozorování, když se brala korekce, se ukázalo, že korekce zmíněného přístroje přestoupila všechny známé rekordy. Když byla druhý den propočítána, zjistilo se, že se mění každé tři minuty a to ještě ne zcela pravidelně. Zapisovatel dotyčné skupiny a přivolaný vlastník hodinek na sebe chvíli mlčky zírali rozšířenými zornicemi, ale ne dlouho. Měli oba do večera co dělat. Majitel hodinek se bez velkých řečí ujal přepisování spolu se zapisovatelem.

Poslední den na expedici byla bouřka a velký liják. Už to vypadalo, že se pozorovat nebude a že se zas jednou přezpívají všechny expediční a příbuzné písně. Protože venku byla po dešti zima, probíhala zábava ve stanech. Když byla v nejlepším, začala se oblačnost trhat a dírami v mracích nesměle vykoukly hvězdy. Nikdo se neodvážil ani pomyslet, jak by se v tom vlhku pozorovalo. Po nějakém čase se ale úplně vyjasnilo a byl vyhlášen nástup (na závěr expedice noc pro labužníky).

Pozorovací místo bylo asi 300 m od tábora a cesta k němu byla deštěm parádně rozmoklá. Ze stromů dosud kapalo. Při zemi se válel slabý opar. Než byly rozestavěny přístroje, stříkala téměř každému z bot voda a všichni měli nohavice kalhot mokré od trávy. Viditelnost byla fantastická, ale jen vizuálně. Přístroje se neustále rosily a nepomohly ani rosnice, protože se pozorovalo v zenitu. Rosnice mělo stejně jen pár dělostřeleckých binarů. Z objímek objektivů se doslova dala vylévat voda, okuláry se rosily pro změnu dechem pozorovatelů. Otřené objektivy vydržely sotva pár minut a potom byly vidět v poli už zas jen nejjasnější hvězdy. Pozorování bylo provázeno neustálým otíráním objektivů a okulárů, přestávkami na střídání pozorovatelů a v neposlední řadě klením většiny expedičníků. Tato noc obnášela 12 (slovy dvanáct) minut pozorování společného pro všechny skupiny. I za těchto katastrofálních podmínek se však podařilo zaznamenat všemi skupinami 65 meteorů.

Tu noc přeletěl v poli možná nejjasnější meteor expedice. Většina pozorovatelů však viděla jen rozmazanou čáru, jinak solidně zářilo celé zorné pole.

(pokračování)

Literatura:
[1] Práce Hvězdárny a planetária Mikuláše Koperníka Brno č. 19: „Pozorování teleskopických meteorů různými typy přístrojů“
(15. celost. meteorická expedice 1971 Kamenná Búda)
Statistické údaje.

[2] Směrové diagramy teleskopických meteorů
(M. Šulc Kosmické rozhledy 1976 str. 21)

[3] Subjektivní zkreslení údajů o teleskopických meteorech
CME 1971 (sborník referátů ze 14. meteorického semináře Brno 9. a 10. 11.1974

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

---