Bez jader nezaprší aneb Co lze najít na střechách a nejen tam…

Ivo Míček

Když jsem se díky jednomu listopadovému sychravému večeru dostal k historickému odkazu na článek v NY Times, začalo se mi spojovat několik historických souvislostí:

Souvislost první – úryvek z libreta Fialové opery: “…bez jader nezaprší…”

Libretisté zde zjevně narážejí na souvislost se vznikem srážek – vodní pára ochotněji kondenzuje díky možnosti nabalit se na nějakou např. prachovou částici a pokračovat v koloběhu jako vodní kapka zpět k povrchu. V případě velkých aktivit meteorických rojů se dokonce i uvádí souvislost s následným výskytem dešťů…

Souvislost druhá – výzkum fyzikálních vlastností meteoroidů RNDr. Vladimírem Padevětem (1940-1993), AsÚ Ondřejov

První setkání s RNDr. Padevětem jsem zažil na meteorářském semináři v Brně (někdy kolem r. 1980), kde posluchače okouzlil mimo jiné i svým úžasným smyslem pro (suchý) humor. Jeho výklad byl obvykle neuvěřitelně monotónní, takže např. lechtivý diapozitiv navíc, mezi grafy, byl velmi osvěžující, stejně jako jeho “hrané” překvapení a omluva. Naštěstí téma jeho přenášky bylo doslova výbušné a popisoval předpokládané charakteristiky meteoroidů (bolidů), které explodují v naší atmosféře. Po přednášce, následné diskuzi a kuloárových dalších upřesněních jsem díky laskavosti dr. Padevěta získal podklady se základním měřením pevnostních charakteristik pravděpodobných meteoroidů, včetně základních chemických analýz a fotografií s cílem najít rozdíly, které by vedly k identifikaci mikrometeoritů. Jednalo se o část výzkumů NASA a jejich analýzu částic zachycených na lepicích pásech na náběžných hranách křídel vysokoletících letadel a na sondážních raketách. Bohužel se ve většině případů jednalo o vodní led, pozemský prach a sopečný popel – fotografie byly jen makro, nikoliv z mikroskopů. Celé porovnávání tak skončilo bez zřejmého výsledku, a nejen v mém případě – u dr. Padevěta panovala velká skepse, jak prokázat mimozemský původ u takto získaných částic. Desítky let se předpokládalo, že se dají najít jen na dně oceánů či v antarktickém ledu tak, aby se daly odlišit od pozemských hornin.

Souvislost poslední – jazz i rock

Možná laskavého čtenáře napadne kytarista Queenů – Brian May, ale v tomto případě půjde o někoho úplně jiného: Jon Larsen.

Tento norský hudebník se nakonec popral s “jádry” úplně jinak – ač nadšený amatér, dokázal najít ten správný klíč k otázce: “Tak kde ten prach z meteoroidů je?” Odpověď zní: “Je všude kolem nás – na střechách, v okapech, na parkovištích, prostě všude…”, jen se musíme správně dívat.

Ročně vstupuje do atmosféry Země asi 40 000 t (± 20 000 t) mikrometeoroidů, ale na povrch se dostane asi 10 % z tohoto množství.

Se svými výzkumy začal v r. 2009 a v r. 2016 jeho závěry a klasifikace nalezených “městských” mikrometeoritů potvrdil Dr. Matthew Genge z Natural History Museum v Londýně. Ve své pečlivé práci se mu podařilo identifikovat více než 1500 jednotlivých částic jako mikrometorit, a stanovit i jejich základní taxonomii. Pojednává o ní kniha On the Trail of Stardust, kde se dá najít i návod a popis zařízení, která lze využít pro vlastní bádání a vytváření fotografické galerie (hned na tomto místě musím podotknout, že není potřeba elektronový rastrovací mikroskop a dále, že např. na velké střeše obchodního domu po zametení získal pomocí magnetu cca 30 g kovových částic, z nichž se po prozkoumání vyklubalo asi 9 g mikrometeoritů, tzn. celkem 164 ks o velikosti 150 – 400 μm). Kniha rovněž popisuje, jak rozlišit jednu mimozemskou částici mezi miliardami dalších a jak vůbec vypadají znalosti o tom, co hledat a co ignorovat – což je vlastně ten fígl – vyloučíme-li známé, zůstane to neznámé k dalšímu zkoumání. A hlavně – neporovnáváme chemické složení, ale vzhled. A tak zde máme nádhernou přehlídku sferulí o průměru lidského vlasu.

Nejrůznější tvary mikrometeoritů pořízených speciální kamerou při zvětšení 3000x
Kredit: Jan Braly Kihle/Jon Larsen, NY Times, 2017

Pro vlnu zájmu o tuto problematiku hovoří i další publikace, průlom způsobil i článek na webu The Geological Society of America, výzkumný tým se rozšiřuje i díky sociálním sítím.

Rozhodně je to v dnešní uspěchané době uklidňující činnost… a ještě má zásadní přínos. Najdou se hledači mikrometeoritů i u nás? A umíte si představit, kolik je “toho” na Marsu?


Our Visitor

0 0 6 4 4 3
Users Today : 2
Users Yesterday : 11
Users Last 7 days : 117
Users Last 30 days : 663
Users This Month : 524
Users This Year : 524
Total Users : 6443
Views Today : 3
Views Yesterday : 17
Views Last 7 days : 234
Views Last 30 days : 1311
Views This Month : 997
Views This Year : 997
Total views : 16893
Who's Online : 0
Your IP Address : 54.92.164.9
Server Time : 2022-01-25
0

Žádné komentáře

No comments yet

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *