Co to je, když se řekne expedice (13/13)

(předchozí část)

(13) POHODEX 1977 (11.-24.7.)
Zdeněk “Sir” Štorek

Pro konání 21. celostátní meteorické expedice bylo vybráno místo na hřebenu Lupčianskej Magury v nadmořské výšce kolem 1300 m. Program expedice a způsob pozorování byl stejný jako na expedici „Smrekovica 1975“. Kritéria výběru pozorovacího místa jakož i metoda pozorování byla popsána v 11. díle tohoto seriálu.

Expedice se zúčastnilo 31 pozorovatelů z celé ČSSR, kteří byli rozděleni do čtyř skupin. Pozorovací skupinu tvořil zapisovatel a 4 – 5 pozorovatelů. Dva pozorovatelé byli vedeni jako náhradníci a chodili pozorovat podle předem stanoveného rozvrhu střídavě do všech čtyř skupin. Vedoucí skupiny rozděloval před začátkem pozorování pozorovací pole tak, aby každý pozoroval jinou oblast než předchozí noc.

Pozorovací pole byla tři ve výšce 25 ° nad obzorem v azimutech lišících se o 120 °, další tři ve výšce 37 ° nad obzorem a tři v zenitu (zde všichni sledovali stejné pole, ale byli natočeni do tří azimutů lišících se o 120 °). Jasnost meteorů byla odhadována podle srovnávacích hvězd v mapách pozorovacích polí. Srovnávací hvězdy zde byly značeny systémem „Jasánek“.

Pozorování začínalo kolem 21.30 a končilo kolem druhé hodiny ranní. První noc bylo pozorováno systémem mikrointervaly 8 minut pozorování + 4 minuty přestávka, v dalších nocích se pozorovalo 7 minut, pak následovala vždy pětiminutová přestávka. Systém 8 + 4 byl pak použit ještě v závěru expedice, kdy se pozorovatelé už náležitě zaběhli. V přestávce byly dohlašovány meteory spatřené v právě uplynulém intervalu pozorovatelé se podle mapy seznamovali se srovnávacími hvězdami, opravovali záměr dalekohledu, apod. K pozorování byly používány dělostřelecké binary 10×80 se zorným polem 7 ° 22 ´.

Čas přeletu byl zjišťován pomocí elektronických digitálních hodin napájených autobaterií. Z centrálních hodin byl časový údaj rozváděn čtyřmi kabely na displeje v jednotlivých skupinách. V okamžiku začátku intervalu se na všech hodinách objevil časový údaj 00m 00s a mohl dosáhnout maximální hodnoty 7 – 8 minut. Poté interval skončil a před začátkem následujícího byly hodiny opět nastaveny na údaj 00m 00s. V protokolu se pak uvádělo v rubrice“ hod“ číslo intervalu a v dalších dvou kolonkách údaj z hodin.

Přehled o práci expedice obsahuje tabulka 1.

Spolu s materiálem z expedice „Smrekovica 1975“ je nyní k dispozici celek údajů o více než 7000 meteorech, který je v současné době zpracováván na HaP Mikuláše Koperníka v Brně. Podle [1]: materiál z obou expedic je ke zpracování dostačující. Všechny údaje jsou naděrovány na děrné pásce a je sestavena první část zpracovacích programů ASJ. Doposud bylo počítáno v Brně, v současné době však již není počítač k dispozici a je nutný převod na ondřejovský EC 1040.

Tab. 1

NocDatum
1977
Čas
HHH.MM
n
meteorů
frekvence
met./hod.
A12./13.7.43.443989,10
B13./14.32.1239712,33
C16./17.39.2363116,02
D17./18.36.3852714,39
E19./20.38.0262216,35
F22./23.44.05102323,21
CELKEM234.04359815,37

Postřehy:

Tábor byl asi o 600 m výše než vesnice Partizánská Lupča, kde byly obstarávány některé nákupy. Z toho vyplýval i dosti velký teplotní rozdíl a tak po cestě do vesnice jsme oděvy postupně odkládali a při cestě do tábora jsme se zas obléhali. Pozorovací podmínky byly vynikající, ovzduší bylo neobyčejně průzračné. V úterý 12. července jsme mohli na obloze celý den pozorovat Venuši nedaleko srpku couvajícího Měsíce. Bylo jí jakožto bodového zdroje světla využito k seřizování „šilhavých“ binarů.
Jezdilo se opět gazem Honzy Hollana. Zatěžkávací zkoušku (kolikátou už!) prodělal na začátku expedice, kdy odvezl celkem 14 (slovy čtrnáct) expedičníků se zavazadly najednou od nádraží v Ružomberku do tábora expedice. Gaz po dobu expedice prokazoval neocenitelné služby při obstarávání potravin a pitné vody, pro kterou bylo třeba jezdit do Partizánskej Lupče k hydrantu. Když jsme se jednou vraceli z nákupu, strhla se bouřka a nemohli jsme po jílovitém terénu vyjet. Povedlo se to teprve po nasazení řetězů.

Několik postřehů z expedičního deníku:
Mirek Janata i já tvrdíme, že potřebné věci v tom nepořádku ve stanu najdeme po několika vteřinách, ale není to tak docela pravda. Před několika dny se stala příhoda celkem typická pro tuto expedici. Přišli jsme s Mirkem do stanu a na podlážce leželo nějaké tričko.

„Čípak to asi je?“, povídám. Mirek na to: „ Z toho si nic nedělej, to já jsem tu včera našel úplně cizí boty a ještě tu jsou!“ Poodhrnul matračku a já uviděl zánovní červenobílé botasky. Civěli jsme nepřítomně na tričko a boty a pak jsme se dali oba do smíchu. Následující den boty zase zmizely, aniž jsme přišli na to, kdo si je u nás schoval. Byly vystřídány pestrobarevnou dámskou košilí. Asi po dvou dnech se přišlo na majitelku, která se strašně divila, jak se košile ocitla v našem stanu. Hledala už téměř všude…

A ještě 2x o jízdě gazem:
Dolů z tábora jsme udělali desetiminutovku šílené jízdy. Přestože jsem seděl vedle řidiče, byl jsem zapřen nohama a držel se oběma rukama, rozrazil jsem si obočí o konstrukci střechy. Připadá mi, že Honza zkouší, co mohou vydržet lidé a auto a při které rychlosti se můžeme obrátit na střechu. Cesta je tu hrozná – velké výmoly a kameny, o sklonu ani nemluvím. Normální člověk by jel tak 30 km/h a vybíral by si cestu. Honza jezdí dolů (i nahoru) stabilně 60 km/h, za autem odskakují kameny, klacky a bláto na 10 m, při zatáčení doslova přeoráváme cestu…
Při zpáteční cestě jsme chtěli do několika dvacetilitrových barelů načepovat místo vody místní kyselku. Bloudili jsme gazem v krkolomném terénu, až jsme se ocitli přímo nad pramenem. Bylo to asi na 40° svahu, gaz byl maximálně nakloněný dopředu, měli jsme co držet sebe i ten nepořádek, který se na nás nahrnul po podlaze auta. Svah byl dlouhý asi 4 metry a končil asi 2m vysokou zdí, ze které vytékala několika otvory kyselka. Bylo nutno zacouvat zpět, objet kopeček a dostat se pod zeď. Honza však zařadil místo zpátečky jedničku a auto poskočilo dopředu. Chtěl bych nás v tom okamžiku vidět předním sklem gazu, všem určitě lezly oči důlků. Jen s Honzou to ani nehnulo, utrousil pouze „ouha“, okamžitě zabrzdil, zařadil zpátečku a pak jsme vycouvali.
Po naplnění barelů šel Honza hledat do bažiny kolem pramenů místo, kde bychom mohli přejet gazem (dalo by se říci, že šel hledat schůdnější cestu). Zapomněl ovšem, že sám ve svých vietnamkách váží podstatně méně než gaz se šesti lidmi a nákupem. Za chvíli jsme zapadli až po nápravy. Vytáhl nás traktor, který jel náhodou právě kolem…

Literatura:
[1] Zdeněk Mikulášek – Zdeněk Štorek korespondence.

    Na závěr celého seriálu bych chtěl poděkovat všem, kteří se podíleli na jeho vytvoření, ať už poskytnutím údajů o expedicích a stavu zpracování, či vlastním příspěvkem, jakož i redakci tohoto časopisu za otiskování. Čtenáři si jistě všimli, že o všech posledních expedicích existují jen velmi kusé číselné údaje a jejich výsledky nebyly zatím publikovány. Poslední expedice, jejíž výsledky byly publikovány, je „Kamenná Búda 1971“. Je nutno s politováním konstatovat, že ačkoliv existují stále rychlejší způsoby zpracování, doba mezi skončením expedice a zveřejněním jejího zpracování je stále delší. Proto bude lépe se k výsledkům expedic vrátit, až bude zcela ukončeno jejich zpracování.

                                                                                                                  Zdeněk Štorek.


Our Visitor

0 0 3 2 3 4
Users Today : 10
Users Yesterday : 58
Users Last 7 days : 224
Users Last 30 days : 666
Users This Month : 353
Users This Year : 3233
Total Users : 3234
Views Today : 15
Views Yesterday : 110
Views Last 7 days : 576
Views Last 30 days : 1701
Views This Month : 929
Views This Year : 9887
Total views : 9888
Who's Online : 0
Your IP Address : 3.236.55.22
Server Time : 2021-09-18
3

3 komentáře

Mgr. Miroslav Šulc

Sdělení Zdeňka Štorka, že poslední expedice, jejíž pozorování byla zpracována a publikována je “Kamenná búda 1971” zvaná Žikulex-Ž, je mylná. Zpracována byla pozorování z “radarových expedic” 1972 (Rapondex) a 1973 (Poradex). Po teoretické stránce vedl zpracování Vladimír Znojil, který vymyslil metodiku zpracování a počítačové programy, praktické výkony (děrování dat, kontrola naděrovaných údajů) jsem vedl já. Vyšly tři články v Bull. Astr. Inst. Czech. , z nichž první měl snad 6 spoluatorů u dalších byl počet menší. Poslední z nich vyšel v BAC až v r. 1985! Kromě toho V. Znojil o mezivýsledcích přednášel na meteorickém semináři.

Mgr. Miroslav Šulc

Expedice různého rozsahu na kterých se podílela brněnská hvězdárna se konaly až do r. 1984 Povětšinou nebyly zpracovány.

Zdeněk Štorek

Tyto vzpomínky “Co to je, když se řekne expedice” vycházely ve Zpravodaji hvězdárny v Úpici koncem sedmdesátých let. Proto v nich nemohou být výsledky expedic Rapondex a Poradex, které vyšly v tisku později (BAC Vol 31 (1980) No. 1, BAC Vol. 32 (1981) No. 1, BAC Vol. 36 (1985) No. 1).
Zdeněk Štorek.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *