Co to je, když se řekne expedice (2/13)

21. 2. 2021Články

(2) Jak jsem to tehdy viděl já
Zdeněk “Sir” Štorek
Vzpomínky přímých účastníků na starší expedice – Vladimír Mlejnek, Miroslav Šulc.

V Kosmických rozhledech 1/1966 vyšel článek Luboše Kohoutka a Jiřího Grygara „Deset let meteorických expedicí“. Je v něm shrnuto zaměření a výsledky z expedic 1955 – 1965. Najdeme zde i seznam publikovaných výsledků z meteorických expedic v časopise „Bulletin of the Astronomical Institutes of Czechoslovakia“ (BAC). Další článek o expedicích vyšel v Říši hvězd č. 3 1966 str. 41 („Meteorické expedice jubilují“) také od Luboše Kohoutka a Jiřího Grygara.

Protože jsem se v první části vyprávění o expedicích zmínil o těchto akcích v letech 1955 – 1965 jen velmi stručně, odkazuji čtenáře na tyto dva články a dále uvádím jako doplněk k první části vzpomínky přímých účastníků.

Vladimír Mlejnek, lidová hvězdárna Úpice.
Piešťany 1960 – PRATUREX

V roce 1960 byla „Super Grand expedice“ v Piešťanech, kterou pořádal tehdejší Osvětový ústav MŠK a vedla ji Dana Kohoutková. Na expedici bylo značně vynikajících mládenců a panen, kteří a které se věnovali bohulibému pozorování meteorů na několika stanicích, kde měli v různých kolibách nebo kůlnách uschovány binary, krmítka, apod. Večer co večer jezdili na pozorovací stanoviště takovým bachratým autobusem, jehož provoz byl velmi problematický. Autobus trucoval jako starý osel a občas nepochopitelně vyplivoval a zůstával stát tam, kde to bylo nejmíň potřeba.

Na meteorářským zápolení ovšem došlo k různým jevům, jako např. k houfnému použití „Centedrinu“ ve skupině Kohoutkové, kterou tajně dopovala Dana (aby byli nejlepší) a příští noc totálně zaspali. Na této expedici byli ještě jiné vědní (či pozorovatelské) obory jako proměnné hvězdy, pozorování a fotografování umělých družic Země (tenkrát právě bylo vypuštěno Echo I), Slunce, meteorologie a přesný čas (pokud jsem ještě něco nezapomněl). Já jsem tenkrát hlídal s dr. Raušalem přelety Echa I a naháněl jsem ho (to Echo), aby nám přelétlo přes zorné pole brněnské Zeissovy fotokomory opřené o cihlu ve volném prostoru. Samozřejmě, že jsem ještě hlídal čas na chronometru z Hlohovce a říkal jsem hlasitě „teď“, když dr. Raušal dělal velkou exhibici s přerušením expozice. Mimo jiné jsem ten přesný čas během expedice držel, aby se mi někam nedovoleně nezaběhl.

Pěkné sedánky byly ve dne okolo petřínského dalekohledu, kterým se kreslila sluneční fotosféra, o což se s velikou láskou staral p. Kadavý, tehdejší ředitel LH Praha-Petřín. Tam docházelo k opravdu skvostným dílům některých pozorovatelů, kteří toto pojímali velmi svérázným způsobem. Vzpomínám zvlášť jednu zvláštní kresbu fotosféry jedno „výtvarníka“ – jinak „vedúceho krúžku“, který když dokreslil na předtištěný formulář Slunce skvrny, které mu (ať dělal, co dělal) vyšly asi 10x zvětšené, začal s velkou pečlivostí i za pomoci (morální) jazyka kreslit čárky na okraji předtištěného kotouče. Čárky měly snahu mít střed kdesi uprostřed disku, ale jinak dělaly dojem „chlupatého“ sluníčka. Kadavý tenkrát se zatvářil velice zděšeně, a jak byl mírné povahy, zařval: „Co to tam děláte, člověče?“

A onen malíř odpověděl: „To sú tie lúče, ktoré zo slniečka vylietajú, to žiarenie!“ Jen s velkým sebezapřením Kadavý neskonal vstoje.

No, expedice to byla mohutná, nechci přehánět, ale měla nejméně 120 účastníků (o různých příživnících ani nemluvě). Na stravování (obědy a večeře) jsme chodili do „Kominára“, snídaně nám vozili do tábora. Nechyběly ani recese – třeba koupání se o půlnoci v tom bazénu před kolonádním mostem (co tam ten pán láme ty berle přes koleno), které provedli Znojil, Derková a spol. a jiné výtržnosti. Byli jsme též na exkurzi ve Slovakofarmě v Hlohovci, kde jeden expedičník sebral hrst čokoládových penízků ve velikosti dvoukoruny, které pak nejbližším kamarádům rozdal. Ti tento mls s chutí zbaštili nevědouce, že jde o silné projímadlo, což mělo za následek zkaženou pozorovací noc.

V roce 1961 byla expedice na Bezovci, která se konala v „Horském hotelu Bezovec“ – před rekreační m střediskem Slovakofarmy. Jednomu meteorářů tam ostříhali půl hlavy za trest, že vyhlásil planý poplach (nástup na pozorování).

Miroslav Šulc, meteorická sekce ČAS
Hlaváčky 1959 – TEXAS-D
24. 7. – 6. 8. 1959

Smíšený program (metoda nezávislého počítání, výška teleskopických meteorů – základna 6 km, pozorování různými přístroji, vizuální pravděpodobnost, vizuální statistika, fotografování. Celkem 70 účastníků včetně šéfů hvězdáren, 4 jasné noci, prakticky neúspěch pro špatnou volbu pozorovacího stanoviště). Název TEXAS-D (teleskopická expedice, ale s deštěm).

Postřehy:

1. Tábor byl postaven na ploše dříve užívané kravami, takže tato byla hojně pokryta exkrementy, kterým se tenkrát říkalo email. Bylo dosti obtížné se mezi nimi opatrně pohybovat, nicméně se na ploše hrávala i kopaná. Petr Konečný si tak jednou při hře šlápl do emailu, že musel namočit a prát texasky.

2. Nepříjemnou příhodu zažil Luboš Kohoutek, který při brigádě na stavbě rozbil cihlou čtrnáctileté meteorářce Ance Špringerové hlavu. Těžko říci, kdo z toho byl tenkrát nešťastnější.

3. Velkou zábavou bylo promítání amatérských filmů panem Hanzlíčkem zez Plzně, které se konalo pod širou oblohou. Filmy byly skutečně zajímavé – jeden z nich rozvíjel anekdotu o nahém muži, který se pokoušel před cizí ženou zakrýt hrncem, který však nemá dno. Filmy se promítaly v důsledku totální oblačnosti, jenže když se pak vyjasnilo, pozorovací nálada byla pryč a tak se zatloukla noc.

4. Na této expedici se pořádal šachový turnaj, ve kterém přesvědčivě zvítězil Kohoutek.

5. Byly provozovány různé zvláštní zábavy. Jednou z nich byly hry s lanem, sloužícím jinak k přivazování plachty k náklaďáku. Hry spočívaly v pokusech dvou protivníků se navzájem svázat. Nakonec to skončilo svázáním mé osoby do kozelce, a protože začalo pršet, milosrdně mě odnesli doslova jak balík do stanu. Jiným vyražením bylo speciální svolávání lidí ke čtení rozkazu, kdy Grygar, Sedláček, Mikušek a Švejda seděli v kruhu a soustředěně mlátili obrovskými klacky do země, což samozřejmě vedlo ke srocení tábora.

6. Cenzurováno.

7. Fotbalové zápasy. Dne 2. 8. Hráli v táboře „rukávníci“ proti „holorukým“, skončilo to 3 : 7 a změnilo se to v organizovaný nesmysl. Dne 4. 8. Hráli již na regulérním hřišti „Rheumatic Tigers“ (profesionální astronomové) proti Ghost Terriers (amatéři). Dopadlo to 6 : 4. Při osobních trestech museli hráči klečet. Klír si vyvrkl kotník, Maleček také, Mikušek se srazil s Třískou a utrpěl zlomeninu holenní kosti. Kvíz nepostřehl, že se po poločase vyměnily strany a hrál proti vlastním. O kopané mu bylo totiž řečeno, že se musí kopat „k tam té bráně“ a tím to nedopatření. Já jsem při zachraňování v obraně šel po míči, který směřoval k naší bráně, srazil jsem vlastního brankáře a Grygar skóroval.

Piešťany 1960 – PRATUREX (prášková turistická expedice)
14. – 27. 8. 1960

Program: Slunce, proměnné, meteorologie, družice, výšky meteorů, rozložení radiantů podél ekliptiky, pozorování různými přístroji, výšky teleskopických meteorů. Solidné zpracované pouze výšky meteorů Kohoutkem (BAC), snad různé přístroje v kombinaci s materiálem 1961 (Grygar + Kohoutek BAC 1965). Ve výškách ostatně světový materiál – 180 dvojic.

Postřehy:

1. Doprava autobusem a dodávkou každý večer na stanoviště v horách. Na rozdíl od pana Mlejnka si nevzpomínám na technické trable.

2. Dne 16. 8. Bečka, Slimáček, Tichý, Čermák a já jsme si vyjeli po vážské přehradě na pramičce Kon-Tiki a vodním skútru místo účasti na instruktáži, o které jsme nevěděli. Záhadným způsobem jsme skútr převrátili, nedobrovolně se vymáchali, já i s občankou, přitom jsem si zašpinil košili, tu jsem pral a zase včetně občanky. Odnesla to méně, než jsem čekal. Nejhorší bylo přivést skútr do správné polohy, když byl vzhůru pontony.

3. Měli jsme dvakrát příležitost pozorovat hezké meteorologické úkazy. Jednou to byla krásná duha po bouři, přičemž uvnitř oblouku zářila obloha rudě, vně měly mraky černomodrou barvu. Jindy jsme viděli cirkumzenitální kruhy a současné zdvojení slunce.

4. Již tehdy se organizovala doprava na motorkách a to legálně i ilegálně. Při jedné průzkumné jízdě se vyboural Seidl s Kvízem, ale dopadlo to naštěstí dobře. Nihil novi sub solis (nic nového pod sluncem).

5. Dne 23. 8. jsme se bavili speciálním druhem nákupu – v Knize jsme žádali BAC a v železářství rosnice.

6. Dne 24. 8. jsme byli ve Slovakofarmě Hlohovec. Kohoutková tam sehnala Panergen, kterým nás pak nadopovala, někteří lidé čokoládu, která byla vyráběna jako projímadlo – to ovšem nevěděli. Kohoutková nám dala Panergen, což bylo výborné. Horší bylo, že nám ho naordinovala ještě další noc a to dopadlo bledě, naše stanice byla až na Zelenku téměř vyřazena, já měl parádní kocovinu, Znojil po pozorování propadal záchvatům smíchu. Ten večer jeli dva kluci na vypůjčených mopedech (Brlka a Bečka) na pozorování, ale Brlka havaroval, nic se mu nestalo, ale byla z toho ostuda a Brlka nesměl na expedici1962, což bylo bezpráví.

Bezovec 1961 – BEŠEFEX (expedice bez šéfů)
6. – 19. 8. 1961

Byla vrcholem toho, co mohla dát metoda nezávislého počítání. Kromě tří skupin po osmi pozorovatelích, kteří dělali pravděpodobnost, se pozorovalo různými přístroji. Obojí vyšlo v BAC 5/1965.

Postřehy:

1. Dne 7. 8. přišel příslušník VB a žádal povolení k pozorování meteorů (tedy chtěl, abychom dokázali, že smíme pozorovat). Byla to reminiscence na případ falešného filmování Čachtické paní, kolem kterého byla tuším rok předtím strašná ostuda. Povolení jsme ovšem neměli.

2. Na expedici byly začátky intervalů vytrubovány na trubku. To jsem dělal já, ale špatně. Ostatně jsem se ke zlosti druhých snažil troubit kdykoliv jindy ve dne.

3. Cenzurováno.

4. Dne 17. 8. se konala ateistická přednáška. Tam se proslavil Sedláček. Měl pusu od marmelády, proto mu na ní systematicky nalétávala vosa, on ji laškovně odfukoval, ostatní sledovali jeho místo referenta, činitelé z Osvětového ústavu se naštvali a Kvíz měl večer co žehlit.

(pokračování)