Pokud si chceme užít renesanci na plno, není lepšího místa, než Florencie. Nebudu konkurovat cestovatelským průvodcům, i zde se zaměřím spíše na astronomické zajímavosti, které by zde neměl návštěvník minout. Ony totiž s renesancí souvisí, ale je zde i významná italská observatoř.

Na prvním místě je zcela jistě Piazza del Duomo – patří mezi nejnavštěvovanější a nejkrásnější v Evropě. Náměstí zdobí trojice staveb – Baptisterium sv. Jana Křtitele, zvonice Campanille di Giotto a Katedrála Santa Maria del Fiore. Určitě stojí za to vyšplhat se jak na vrchol zvonice, tak i do kopule dómu.

Jméno Giotto di Bondone je spojeno s architekturou zvonice, jako malíř je známý např. prvním ztvárněním “hvězdy Betlémské” jako komety (Halleyovy) na fresce “Klanění tří králů”, vytvářené v letech 1303 -1305 ve Scrovegnské kapli v Padově.
Na zvonici převzal roli stavitele v r. 1334 – ale stihnul “jen” první patro zvonice a návrh výzdoby – ta vnější výzdoba po obvodu zobrazuje v hexagonálních a kosočtvercových keramických basreliéfech např. planety, svobodná umění – astronomii a geometrii, cnosti a další….

Dóm a jeho kopule je další úžasné místo – Filippo Brunelleschi postavil bez vzdělání (byl zlatník) a bez lešení mohutnou osmibokou kupoli technikou šikmým kladením cihel. Fresky uvnitř kopule jsou dílem Vasariho a Zuccariho, zaujmou zobrazením posledního soudu. Špičku kopule tvoří prosklená lucerna, která slouží pro osvětlení vnitřku kopule a navíc skrývá ještě jednu technickou vychytávku – v jižním okně je nakloněná bronzová deska s malým otvorem, která funguje jako objektiv camery obscury – 90 m nad podlahou dómu. Na podlahu kostela, která je sama o sobě úžasným uměleckým dílem, dopadá kolem letního slunovratu (od konce května do konce července) a kolem poledne obraz Slunce.

Další zajímavostí v katedrále jsou italské (vlašské) hodiny, které mají dělení dne na 24 stejně dlouhých hodin, přičemž počátek a konec dne připadá na večerní setmění, soumrak, případně již na západ slunce. Je jasné, že se během roku musí seřizovat, podobné ukazatele najdeme i u nás v Praze (na orloji – ciferník se staročeským časem), v Táboře či Havlíčkově Brodě.

Další astronomické pomůcky a přístroje lze najít v bazilice Santa Maria Novella. Již na průčelí lze nalézt armilární kouli a sluneční hodiny s několika gnómóny. Uvnitř baziliky je v podlaze vyznačen i místní poledník. Je to zásluhou kněze a astronoma, matematika Ignazia Danti, který tímto v r. 1572 napomáhal určení odchylky skutečné jarní rovnodennosti resp. velikonoc a dalších církevních svátků od údaje v juliánském kalendáři, který tehdy ještě platil (od r. 46 př. n.l.). Tím také poukazoval na nutnost reformy kalendáře, kterou na základě jeho podnětů zavedl papež Řehoř XIII. v r. 1582. A za povšimnutí stojí i fresky Domenica Ghirlandia, kde spojuje vědy a umění v symbolickém zobrazení učenců – astronomů.

Muzeum Galileo patří k nejvýznamějším vědeckým muzeím na světě. Obsahuje rozsáhlou sbírku astronomických přístrojů, globusů, teleskopů a dalších zařízení z období renesance. Vystavené exponáty zahrnují originální nástroje, které používal Galileo Galilei, například jeho teleskopy a další vědecké pomůcky. Je zde i světská relikvie – prostředníček pravé ruky Galilea – v pozlaceném skleněném vejci. Před budovou muzea jsou moderní sluneční hodiny.

Galileo Galieli se narodil v Pise 15.2.1564, ve Florencii pobýval od svých 10 let, v letech 1575 – 1578 se vzdělával v opatství Vallombrosa (30 km V od Florencie), v r. 1580 se zapsal na medicínu na univerzitu v Pise. Díky studii kyvadla se dostává k matematice a začal ji spolu s přírodní filozofií studovat místo medicíny. V roce 1586 publikuje knihu o hydrostatické rovnováze, svoje výtvarné nadání uplatňuje i při studiu výtvarného umění. Do Florencie se vrací od r. 1588 jako lektor pro výuku perspektivy a šerosvitu na Accademia delle Arti del Disegno. Na Accademia 
di Belle Arti di Firenze ve stejném roce přednesl přednášku O tvaru, umístění a velikosti Dantova pekla (a pěkně si pohrál i s matematizací tohoto díla 🙂

Díky této práci se stává profesorem matematiky v Pise v r. 1589, od r. 1592 působí na univerzitě v Padově, kde vedle výuky geometrie, mechaniky a astronomie pokračuje ve výzkumech kinematiky pohybu, pevnosti materiálů, optiky a astronomie.

Bohužel konflikty s inkviziční komisí ohledně heliocentrismu odváděly Galilea od další vědecké práce. Od r. 1609 až do r. 1633 se snažil opatrně obhájit koperníkovskou teorii (Dialogo sopra i due massimi sistemi del mondo, přeloženo v r. 1635 do latiny jako Systema cosmicum), ale rozsudkem inkvizice 22.6.1633 byl shledán “podezřelým z kacířství” a mimo jiné byl odsouzen k formálnímu uvěznění, které bylo další den změněno na doživotní domácí vězení. Jeho knihy byly zařazeny na seznam zakázaných knih – Index librorum prohibitorum.

Galileo si v roce 1631 pronajal vilu Gioiello, kterou řídila jeho dcera Virginia (jako jeptiška Maria Celeste spolu se svou mladší sestrou v klášteře San Matteo), vzdáleném pouhých 300 metrů. Dcery si přály, aby otec bydlel poblíž, a aby je mohl častěji navštěvovat. Galileo do té doby ve Florencii pobýval ve vile Bellosguardo, což znamenalo cestovat dvě hodiny na hřbetě muly, když se chtěli potkat.

Galileo zde z okna pokoje, který si vybral jako pracovnu, viděl vinici kláštera svých dcer, Verdea di Arcetri, kde se vyrábělo víno. Ve vile s ním dále žila služebná Piera, která se starala o každodenní práce podle příkazů Virginie, která, přestože byla klauzurní jeptiškou, řídila praktické stránky života svého otce z kláštera.

V r. 1634 se tedy vrací do své vily (Villa il Gioiello) v Arcetri, poblíž Florencie. Zde sestavuje stěžejní dílo Discorsi e dimostrazioni matematiche intorno a due nuove scienze, kde zhodnocuje svoje bádání v oblasti kinematiky a vlastností materiálů v uplynulých 30 letech a publikuje toto v r. 1638. Ve vile se střídalo mnoho spolupracovníků a studentů, účastníků vědeckých diskusí (Vincenzo Viviani, Evangelista Torricelli). Bohužel v témže roce oslepl a trápila ho kýla a nespavost. Bylo mu tedy dovoleno cestovat do Florencie k lékaři.

Galileo se nakonec dožívá 77 let, umírá ve své vile 8.1.1642, pohřben je v bazilice Santa Croce.

Jeho knihovna obsahovala 598 svazků, po různých přesunech skončila v Biblioteca Nazionale Centrale di Firenze.

Astronomická observatoř se původně nacházela v objektu La Specola – známém jako Královské muzeum fyziky a přírodní historie, v těsném sousedství s Palazzo Pitti a se zahradami Boboli. Astronomická a meteorologická pozorovatelna byla umístěna do věže (Torrino) v r. 1796 a poskytuje i dnes nádherný kruhový výhled na město. Cestou na věž za zmínku stojí i Čapí pokoj se slunečními hodinami.

V roce 1872 byla astronomická činnost přenesena na novou observatoř v Arcetri, iniciátorem tohoto kroku se stal Donati. Krásný areál tvoří několik samostatných budov v kopci nad městem a poskytuje skvělý výhled na historické části Florencie.

Pěkný nápad představuje malý amfiteátr s plátnem a možností projekce pod širou oblohou.

Tato observatoř patří dodnes mezi nejvýznamnější pracoviště v Itálii a zájemcům z řad veřejnosti poskytuje možnosti návštěvy muzea, výstav, archivu či knihovny. V odborné činnosti zde působí 5 odborných skupiny, které se zde věnují výzkumům v oblasti

• galaxií, AGN, spektroskopie a kosmologie,
• vzniku hvězd, exoplanet a galaxií,
• planet a malých těles Sluneční soustavy, astrobiologie,
• částicové fyziky vysokých energií,
• návrh optických přístrojů, družicová avionika a adaptivní optika.

A jako zajímavost lze uvést dohodu observatoře Arcetri s Regionální správou věznic Toskánsko-Umbrie o podpoře institucionální spolupráce zaměřené na vytvoření kulturních aktivit pro šíření a výuku astronomie ve prospěch vězňů věznic a vězeňských domů v okres. Aktivity zahrnují lekce, konference, vzdělávací a laboratorní aktivity a aktivity s přenosným planetáriem v různých vězeňských zařízeních v Toskánsku.

Další zájem představuje přiblížení astronomie zrakově postiženým pomocí hmatových koulí a dalších objektů.