Možná jste si někdy položili otázku nad dnešními snímky komet: “Který byl vlastě ten úplně první?”

Odpověď se nachází už v nadpisu, tedy historicky prvním snímkem komety byl snímek komety Donati C/1858 L1 (dříve je označována jako Donati 1858 VI).

Giovanni Battista Donati kometu objevil z observatoře La Specola ve Florencii 2.6.1858 v souhvězdí Lva, poblíž jeho hlavy, jasnost odhadl na +7. mag. Z tohoto souhvězdí kometa směřovala dále na sever a zjasňovala. Koncem srpna byla v konjunkci se Sluncem a dosahovala +3. mag, ohon měla krátký a jasný. Kometa byla viditelná po celé září ze severní polokoule, procházela souhvězdím Velká medvědice, postupně zjasňovala na +1. mag, chvost již dosahoval délky 20 ° a po průchodu perihéliem na konci září byla nejblíže k Zemi 10.10.1858, a to ve vzdálenosti 0,54 AU. Na večerní obloze se jevila jako objekt 0. magnitudy a prachový chvost dosahoval 60 °, iontový přímý chvost byl o něco slabší a kratší. Jak se kometa přesouvala na jižní oblohu, začala slábnout, z jižní polokoule byla viditelná okem až do konce listopadu, teleskopicky byla pozorovatelná až do března 1859.

Kometa byla jistě velmi “fotogenická” – patřila mezi tzv. velké komety, byla dobře pozorovatelná ze severní polokoule, od září do listopadu pouhým okem, stala se předmětem mnoha debat, její prachový i iontový chvost lákal k zachycení řadu malířů…

…a také fotografů – byla objevena v době, kdy se překotně rozvíjela fotografie.

Do této doby totiž výsledkem pozorování komety dalekohledy byly obvykle ručně pořízené zákresy.

O pokusu zachytit kometu Donati C/1858 L1 fotograficky víme ze tří míst. Nesmíme zapomenout, že do té doby byly pořízeny jen daguerrotypie Měsíce (2.1.1839 -Daguerre – vše i se záznamy a obrazem Měsíce zničeno při požáru laboratoře v březnu 1839, proto jako první je uváděn J.W.Draper a jeho daguerrotypie z 26.3.1840), Slunce (2.4.1845 – Hippolyte Fizeau a Léon Foucault) a Vegy (17.7.1850, William Bond a John Adams Whipple, ale Bond pokusy prováděl i s Draperem).

Britský portrétista a fotograf William Usherwood z Dorking, Surrey, jižně od Londýna pořídil snímek 27.9.1858, bohužel nejsou známy žádné kopie této fotografie. Jako portrétista použil portrétní fotoaparát s krátkým ohniskem se 4 násobným zvětšením a provedl podle článku ve zpravodaji Royal Astronomical Society z r. 1859 expozici 7 sekund na pevném stativu, čímž získal “uspokojivý snímek.”

Snímek z 28.9.1858 pořízený 15″ (38cm) refraktorem na Harvard College Observatory Georgem Bondem představuje 6 minutovou expozici.

Na snímku je zaznamenána hlava komety a náznak chvostu s PA 25 °.

Bond pořídil nejprve snímek na desku č. II s expozicemi 30 s, 1 min a 2 min. Po prohlédnutí desky pod mikroskopem nalezl jen malou mlhovinu o průměru asi 15″.

Až teprve šestiminutová expozice na desce č. III přinesla zřetelný obrázek komety a stala se tak i prvním publikovaným snímkem v historii.

Zajímavá ovšem byla následná diskuse Bonda s anglickým amatérským astronomem Richardem C. Carringtonem, který od Bonda obdržel 4.4.1859 dopis, kde Bond uvádí: “…dne 28.9. jsme získali snímek komety, 5.10. byla kometa vidět i ve dne.” Carrington odpovídá 26.5.1859: “Přikládám kopii Usherwoodova snímku Donatiho komety, stejně velký snímek jako originál, jedná se o 4. nebo 5. kopii z originálu…“
Bohužel dopis neobsahuje žádné další upřesnění o datu pořízení snímku.
Bond pak na tento dopis a snímek reaguje 11.6.1859: “Je to zajímavý fakt. Krátké ohnisko kamery dokáže pořídit ostřejší snímek mlhavého chvostu, který je pravděpodobně 1000 krát slabší než oblast jádra, a to během 7 sekund… Zatímco s 8 krát či 10 krát větším objektivem jsme během 360 sekundové expozice sotva získali snímek jádra následující den, 28.9.“

Není jasné, proč dal Bond přednost Usherwoodovi a uznal jeho náskok o 1 den. Možná bylo datum poznamenáno na Usherwoodově snímku. Následně se prostřednictvím Carringtona dostal Usherwood k napsání dopisu Bondovi, kde popisuje svoje zařízení a postup: “…desku, kterou jste prostřednicvím Mr. C. obdržel je kopie originálního negativu z mé kamery, kde používám desky o ploše 9 čtverečných palců (pozn. 7,62 x 7,62 cm, resp. 58 cm2), portrétní objektiv o průměru 3 a 1/4″ a ohnisku 12 “, expozice 7 až 9 sekund. Vývojku z kyseliny gallové a acetátu olova, kolodium si připravuji sám. Myslím, že negativ jsem vytvořil 27.9.“

Dalším (třetím), kdo se pokoušel získat snímek Donatiho komety byl prezident Royal Astronomical Society Warren De la Rue. Experimentoval s daguerrotypiemi Měsíce, inspirován byl právě Bondovými snímky z r. 1851, které viděl na Velké výstavě v Londýně, proto si postavil 33″ refraktor, který v r. 1857 doplnil pohonem. Bohužel se mu ani s tak robustním vybavením nepodařilo snímek získat, 60 sekundová expozice nepřinesla ani stopu obrazu. Neúspěch přičítal nízké výšce komety nad obzorem a času pořízení expozice, spolu s nízkou jasností komety, a nepříznivému počasí.

Po Donatiho kometě se dalším fotografováním komet nikdo cíleně nezabýval, trvalo to dalších 23 let – i vzhledem k rozvoji fotografických postupů (od daguerrotypie a kalotypie až ke kolodiovému mokrému procesu), než se v kometární astronomii fotografie prosadila. Druhou fotografovanou kometou se tak stala v r. 1881 kometa Tebbutt C/1881. Henry Draper pořídil její první širokoúhlý snímek i spektrum kometární hlavy, Andrew Common pomocí 36″ reflektoru pak získal detail její komy.

Další kometární snímek Velké komety 1882 (níže) vedl k oficiálnímu uznání fotografie a jejího přínosu pro nebeské mapování a astronomický výzkum obecně. V Paříži se díky tomu v dubnu 1887 uskutečnila mezinárodní konference, ze které vzešel první společný mezinárodní projekt na vytvoření celooblohové fotografické mapy oblohy – Carte du Ciel.

Kdo byl Giovanni Battista Donati (též Giambattista Donati)?

Donati se narodil v 16.12.1826 v Pise, studoval na univerzitě v Pise a ve Florencii, zde pod vedením prof. Amici. Od 1.8.1852 získal místo na observatoři ve Florencii, od 1.10.1854 byl pomocným astronomem a od 29.9.1858 byl jmenován asistentem díky objevu velké komety. Za tento objev obdržel od Francouzské akademie věd Lalandovu cenu. Observatoř byla součástí Muzea přírodních věd v Palazzo Torrigiani, Via Romana 16 (La Specola), poblíž paláce Pitti. Ředitelem observatoře se stal v r. 1864 (někde je i uvedeno že jím byl jmenován již 22.12.1859, současně s udělením profesury). Jeho prvním úkolem bylo zajistit vybudování nové observatoře nad městem, mimo městskou zástavbu s osvětlením a dále od vibrací od pouličního provozu, které ovlivňovaly pozorování. Na toto rovněž poukazoval při jednání o Velké evropské triangulaci v r. 1864 v Berlíně, kdy se snažil zajistit novou národní italskou observatoř, která by odpovídala soudobým požadavkům moderní astronomie a fyziky. Tak se dostáváme do oblasti Arcetri – nová observatoř byla budována na jižním okraji Florencie v kopcích poblíž vily, kde dožil G.Galiei. Otevřena byla 27.10.1872 a slavnostně zde byl zprovozněn největší italský dalekohled Amici – refraktor s objektivem o průměru 28 cm, později byl nahrazen objektivem 36 cm. Donati se sice slavnostního otevření vzhledem ke zranění po nehodě nemohl zúčastnit, na observatoři pak působil až do své předčasné smrti 20.9.1873. Bohužel – na meteorologickém kongresu ve Vídni se nakazil cholerou a po návratu do Florencie zemřel.

V letech 1855 – 1864 objevil 5 komet (4.6.1854, 3.6.1855, 10.11.1857, 2.6.1858, 23.7.1864 a 9.9.1864), v srpnu 1864 poprvé vizuálně pozoroval spektrum komety Tempel C/1864 N1 (1864 II). Díky tomuto pozorování tří emisních čar pak v r. 1868 identifikoval William Huggins ve složení komety uhlík.

Spektroskopii se věnoval i při studiu Slunce, 18.7.1860 pozoroval v Torreblance ve Španělsku úplné zatmění Slunce a začal systematicky provádět spektroskopická pozorování hvězd.

Zabýval se rovněž zkoumáním polární záře – jev, který nastal 4.2. a 5.2.1872, vedl Donatiho k úvahám o založení nového vědního odvětví – “kosmické meteorologii”. Odhadoval, že polární záře nemají podstatu pozemskou, ale že mají kosmický původ a pravděpodobně je zde vazba na Slunce.

Vedle odborných spektroskopických prací je rovněž autorem návodu na regulaci hodin a nastavení středního slunečního času, který v Toskánsku platil od 24.12.1860. Návod s tabulkou denních rozdílů mezi pravým a středním slunečním polednem byl distribuován úřadům zodpovědným za veřejné hodiny, aby regulovaly všechny hodiny podle průměrného slunečního času.

Velmi populární byl i díky svým veřejným přednáškám o astronomii.