Světelné křivky komet jsou výstupem z fotometrie těchto objektů. Ta může být dvojího druhu podle typu detektoru. Buď je detektorem CCD čip, nebo přímo lidské oko. Na rozdíl od ostatních oborů astronomie, ve výzkumu komet mají stále místo oba typy detektorů.

CCD fotometrie je objektivnější a přesnější, bohužel je limitována variabilní morfologií komet. V rámci jednoho návratu se velikost komy mění i v rozmezí dvou řádů, takže jedním přístrojem je velice složité vytvořit nějakou uspořádanou řadu pozorování. Často se vyskytuje i vnější slabá plynná obálka kolem koncentrované vnitřní prachové komy, obecně jsou CCD detektory na tuto obálku málo citlivou a tak často místo celkové jasnosti komety měří pouze jasnost centrální kondenzace. Výsledky CCD fotometrie jsou tak zatíženy značnou systematickou chybou vůči celkové vizuální jasnosti, bývají slabší o 0-3 mag dle typu komety a navíc se dynamicky mění (poměr plynu a prachu se u komet mění, jak se přibližují či vzdalují od Slunce).

Zajímavou modifikací CCD fotometrie vytvořil tým italských astronomů z CARA, kteří se problémům vyhnuli tím, že měří přesně danou objektivní referenční oblast kolem jádra komety a pouze ve spektru odraženého světla kometárního prachu.

Vizuální fotometrie je zatížena subjektivním vnímáním pozorovatelů a méně přesná. Výhodou je to, že člověk jako detektor je značně přizpůsobivý. Když se koma a jas zvětší, stačí vyměnit okulár, či přímo dalekohled. Navíc lidské oko je mnohem citlivější ve spektru plynné složky komy a tak snáze detekuje vnější slabou obálku. Světelné křivky vizuálních pozorování jsou tak mnohem reprezentativnější a odolnější proti změnám vzhledu komety. Výsledná značně nižší přesnost je kompenzována počtem pozorování od co největšího množství pozorovatelů.

Příklad jak vizuální pozorování poslouží profesionálním astronomům. Výstupem v tomto případě je vývoj aktivity komety 73P/Schwassmann-Wachmann před fragmentací jádra, při ní a následný opětovný pokles po vyčerpání nově obnažených zásob plynů zajišťující aktivitu komety.

Jak si vytvořit vlastní světelnou křivku komety

Zajímavé výsledky vizuálního pozorování může dosáhnout i samotný pozorovatel. Vzhledem k tomu, že každý pozorovatel má nějaký svůj osobitý přístup k pozorování i mírně odlišnou spektrální citlivost oka, jsou rozdíly jasností udávaných jednotlivými pozorovateli mnohdy značně odlišné. Někteří pozorovatelé systematicky dosahují větších jasností jiní zas menších. Existují ale i nesystematické chyby způsobené chybami pozorování a nedodržování základní metodiky.

Jak správně vytvořit odhad jasnosti se dočtete v článku: Návod na pozorování komet do databáze ICQ

Při pořizování vizuálního odhadu jasnosti je třeba dodržovat tyto zásady:

• Pozorovat co nejčastěji, ne však více než jednou za noc, pokud ovšem kometa neprolétá v těsné blízkosti Země a nedochází ke změnám jasnosti v rámci hodin.
• Vždy porovnat jasnost komety s alespoň 2-3 (ideálně až 5-6) hvězdami s rozdílem jasnosti do 0.5 mag od komety a barevným indesxem menším než 0.7 mag (zvláště je třeba vyhnout se spektrálním typům K, M které se zdají o 0.1-0.4 mag slabší než udává jejich jasnost)
• Pozorování vykonat nejmenším možným dalekohledem ve kterém je kometa ještě pohodlně viditelná tak aby se zamezilo vlivu aperturního efektu na jasnost komety (ve větších dalekohledech a zvětšení se zdají být komety slabší).
• Dávat si pozor na skutečnou velikost komy, mnoho pozorovatelů jasně na první pohled vidí jasnou vnitřní část a mnohdy přehlédne vnější slabší obálku. Výsledkem je menší jasnost komety než od ostatních pozorovatelů.

Je třeba si dát pozor na kvalitu oblohy, která může pozorování značně ovlivnit.

• Je třeba vyvarovat se pozorování pokud je Měsíc nad obzorem. V přesvícené obloze se obvykle ztrácí vnější část komety (lze udělat vyjímku v případě nějaké neobvyklé události, kterou je třeba sledovat – outburst, těsný průlet u Země).
• Pozorovat pouze za astronomické noci, kdy je obloha dostatečně tmavá. Z tohoto pravidla lze ustoupit, pokud v daném čase nelze pozorovat kometu z lepších podmínek odjinud a tedy naše pozorování nekontaminují pozorovací řady provedené z temné oblohy.
• Pokud pozorujeme kometu nízko nad obzorem a srovnávací hvězdy se nacházejí v odlišné výšce nad obzorem, je třeba provést opravu o extinkci.
• Nikdy neprováníme odhad na obloze s výrazným světelným znečištěním z měst a okolí. Pro toto pravidlo neexistuje vyjímka (snad pouze pokud se pozoruje vyjímečný úkaz za úplňku vysoko nad obzorem, kdy je světelné znečištění vzhledem k jasu měsíce zanedbatelné).

Při dodržení těchto pravidel máme šanci vytvořit opravdu velice přesnou pozorovací řadu vývoje jasnosti komet. Jako příklad uvádíme světelnou křivku autora článku komety 103P/Hartley při jejím návratu v roce 2010.

Pro zpracování a vyhodnocení křivek lze použít velice dobrý software jehož autorem je Seiichi Yoshida: Comet For Windows