3. listopadu 2010 byl proveden jeden z posledních vizuálních objevů komety v posledních letech. Kometu tehdy objevili lovci komet Kaoru Ikeya a Shigeki Murakami a ta tak nese jejich jméno. Důvodem objevu bylo nečekané zjasnění jinak slabé a neaktivní komety. Její vzhled připomínal zmenšeninu slavného outburstu komety 17P/Holmes. Po něm rychle slábla a brzy zmizela z dosahu. Byla opět objevena 31. prosince 2015 před prvním po-objevovým návratem. 5. ledna letošního roku byl nalezen fragment a později další dva.

U komety byly celkem objeveny 4 fragmenty. Nejjasnější jsou fragmenty A a C, právě fragment C je pozůstatkem původního tělesa od kterého se oddělily další úlomky. Mezi těmito fragmenty se nachází B, ten ovšem při průletu zaniknul a na místě tohoto ze Země viditelného obláčku objevil HST roj úlomků. Poslední fragment D se nacházel daleko za fragmentem A a také se později rozpadl.

Na fragmenty se zaměřil HST a provedl výzkum ve velmi vysokém rozlišení. Dle měření z HST vyplývá, že původní pozůstatek komety a fragment A mají zřejmě podobný rozměr. Maximální průměr obou úlomků změřil jen na 550 metrů! Na místě fragmentu B bylo několik úlomků o průměru od 60 do 20 metrů, kde končil limit detekce HST. Všechny fragmenty dohromady mohly vznikout rozpadu úlomku o průměru 130 metrů.

Rozpad komety ovšem nesouvisel přímo s outburstem, dle analýz vzdalování fragmentů došlo k jejich oddělení až mezi roky 2012 a 2014, úlomky sledované HST se oddělily relativně nedávno někdy mezi 19. říjnem až 19. prosincem 2015. Při outburstu tedy ještě nedošlo k rozpadu jádra, nejspíše jen došlo k aktivaci podpovrchového ložiska ledu a plynů které způsobily dlomení části povrchu, ten se pak rozpadla na jemný prach. Oblak prachu a plynu výrazně zvýšil jasnost komety a umožnil její objev. Způsobil ale asi i narušení struktury jádra, tryskající plyn mohl také zrychlit jeho rotaci a jádro se rozlomilo na dva podobně velké kusy s tím že se od nich oddělovaly menší úlomky. Vše se dělo daleko od Slunce při malých rychlostech, to jen potvrzuje jak je materiál kometárních jader křehký. HST v roji pozoroval menší než očekávané množství úlomků o průměru mezi 20-30 metry. Proč tyto úlomky chybí? Tým D. Jewitta si to vysvětluje jejich rychlým zánikem, ke kterému může přispívat i odstředivá síla. Unikající plyny menší úlomky rychleji rozrotují a ty se pak rozletí na prach. Přestože se jedná o malou kometu, hmota ve zbylém jádru komety postačuje na oddělení cca dalších 25 úlomků o hmotnosti složky B.

Dynamika rozpadu přesně odpovídá tzv. kaskádové fragmentaci kometárních jader, která byla popsaná například pro vznik Kreutzovy skupiny komet, nebo u rozpadu komety 73P/Schwassmann-Wachmann

Výzkum také ukázal, že původní odhad průměru jádra komety 3.7 km byl značně nadhodnocený.

Zdroj.: http://arxiv.org/abs/1609.04452