Sonda Ulysses, určená primárně k výzkumu Slunce, nese na své palubě i experiment DUST sloužící k

detekci prachu v meziplanetárním prostoru. Do tohoto prachu přispívá svou měrou i materiál,

který nevznikl v naší Sluneční soustavě uvolòováním z planetek a komet, ale přilétá k nám z

mezihvězdného prostoru. Měření sondy ukazují, že jeho množství za posledních deset let stouplo

třikrát.<!–more–>Tento prach pochází z mračna naší Galaxie, kterým prolétá Slunce spolu se Sluneční soustavou

rychlostí asi 26 kilometrů za sekundu. Toutéž rychlostí se tedy i tento prach pohybuje vůči

Slunci. Nárůst detekované hustoty tohoto prachu se přičítá aktivitě Slunce – jeho schopnost

pronikat do Sluneční soustavy je totiž ovlivněna magnetickým polem.
<p>
Je-li Slunce v minumu své aktivity, jak tomu bylo v polovině devadesátých let, má jeho

magnetické pole dipólový charakter a představuje tak pro proud interstelárního prachu účinnnou

překážku (podobně jako magnetické pole Země pro nabité částice slunečního větru). V období

maxima aktivity se magnetické pole přepólovává, ztrácí svůj tvar dipólu a přilétávající prach

může pronikat mnohem hlouběji do centra Sluneční soustavy a také blíže k rovině oběhu planet.
<p>
<a href=http://sci.esa.int/science-e-media/img/53/lores_33619.jpg><img

src=http://sci.esa.int/science-e-media/img/53/lores_33619.jpg width=200 align=left></a> Modelové

výpočty množství galaktického prachu v okolí Slunce ukazují jeho koncentrace pro sluneční

minimum (horní obrázek) a maximum (dolní obrázek). Nejvyšší koncentrace jsou znázorněny žlutou

barvou, nejnižší modrou. Směr přítoku prachu ukazuje šipka (zleva). Celá krychle vymezuje

oblast, jakou zaujímá oběžná dráha Pluta.
<p>
<a href=http://sci.esa.int/science-e/www/object/index.cfm?fobjectid=33618>Zdroj</a>