Vzhled komety byl poměrně netradiční, po dlouhou dobu se pohybovala relativně blízko Země a tak se její celková jasnost rozprostřela na velkou plochu. Na začátku pozorovatelnosti komety v srpnu 2010 to byl poměrně problém a pravděpodobně to byl i důvod, proč kometa nebyla dlouho vidět a její jasnost pozorovatelé podceňovali. Velká rozptýlená hlava komety nebyla v dalekohledech vidět, pouze jasná oblast v těsné blízkosti jádra komety byla zřetelná. Jak plynul čas, koma komety nerostla jen přibližováním Zemi a zvyšováním aktivity jádra, zvyšovala se ale i plošná jasnost a tak jsme viděli stále větší část komety. Maximální průměr komy dosáhla kometa při přiblížení Zemi v polovině října, kdy fotografická pozorování a dokonce i někteří vizuální pozorovatelé viděli komu o velikosti až 70 obloukových minut.

Ti co měli štěstí, dobrý zrak a tmavou oblohu spatřili skutečně netradiční kometu na obloze, jelikož její plocha byla 4x větší než plocha měsíce v úplňku, jednalo se tedy o jakýsi obrovský „flek“ v mléčné dráze. Ti co čekali klasickou kometu s jasnou hlavou a ohonem byli asi zklamaní, ohon kometa sice měla, ale nebyl moc jasný, ani zřetelný. K jeho spatření bylo zapotřebí dalekohledu, velice tmavé oblohy, značná trpělivost a určitě pomohly i pozorovatelské zkušenosti. V listopadu jako by se kometa „vypařila“, nebyla to ale chyba komety, spíše našeho počasí a tragického nedostatku jasných nocí. Luxusní pohled na kometu nám zprostředkovala sonda Deep Impact při velice těsném průletu v okolí jádra. Více informací o výsledku sondy se můžete dočíst v podrobném článku na http://www.kommet.cz/page.php?id=130 .

Počasí se začalo umoudřovat až v průběhu ledna letošního roku, kdy bylo možné kometu opět pozorovat, pozorování je ale už velice obtížné, koma má stále velkou plochu a plošná jasnost opět klesá. Kometu tedy pozorovali pouze odvážlivci s temnou oblohou, kterým nevadily ani značně nízké noční teploty. Možnost kometu ještě spatřit stále trvá, ale jen s větším dalekohledem, problémem je navíc husté hvězdné pole mléčné dráhy, kterou kometa prolétá. Asi nejpozitivnější na návratu komety bylo to, že astronomové amatéři opět dokázali, že i bez drahých a velkých dalekohledů a kamer se dá vytvořit skutečně smysluplné pozorování využitelné pro astronomy profesionály. Vizuální odhady jasnosti jsou v dnešní době stále žádané, měření CCD kamerami není konzistentní s historickými vizuálními daty, navíc CCD měření celkové jasnosti komety je obtížné z důvodu plošné jasnosti a výsledky silně závislé na metodě měření. V dlouhodobém horizontu jsou vizuální pozorování stále velice cenná a při notné dávce trpělivosti i odhodlání lze vytvořit velice slušnou pozorovací řadu. To chci demonstrovat na mých pozorováních komety Hartley za posledního půl roku.

Nebyl jsem sám, v ČR se našlo celkem 7 „statečných“, kteří se také zapojili do vizuálního sledování komety a zaslaly svá pozorování v rámci kometární hlídky Czech Hartley Watch vyhlášené Společností pro meziplanetární hmotu. Organizace kometární hlídky přinesla mnoho pozitivního. Povedlo se navázat spolupráci s astronomickým ústavem akademie věd ČR v Ondřejově a v letošním roce můžeme očekávat další pozorovací akce zaměřené na sledování komet, ale i meteorů jen několik desítek kilometrů od Prahy. Na facebooku byl vytvořen informační kanál http://www.facebook.com/pages/Czech-Hartley-Watch/215029533504 přinášející horné novinky o nových kometách, pozorovatelnosti komet i jejich fotek. Stejně tak se tam lze dozvědět o pořádaných akcích, na kterých lze komety pozorovat. Na závěr připojuji graf jasnosti komety od „sedmi statečných“ (Jakub Černý, Petr Horálek, Kamil Hornoch, Jaroslava Kocková, Jakub Koukal, Martin Mašek a Pavel Svozil), na kterém lze vidět jednotlivá pozorování i výslednou křivku vzrůstu a poklesu aktivity komety v tomto návratu, na kterém můžeme vidět silnou asymetrii před a po největším přiblížení ke Slunci. Kometa velice rychle a prudce zjasňovala, zatímco slábnutí bylo velice pomalé.