Když jsem se jednoho dne dostal ke zmínce o meteoritu Potůčky jako nejstarším meteoritu na světě, zahlodal ve mně červíček pochybnosti – tož je to tak doopravdy? Není to jen nějaký mediální “výkřik” v touze po čtenosti? A tak jsem si řekl, že se tomu meteoritu podívám na zoubek a Widmanstättenovy obrazce trochu víc. Krušnohorský historický pád železokamenného meteoritu zaujme z mnoha důvodů:

• patří mezi nejstarší achondrity (dříve siderofyr, dnes jde přesněji o kamenoželezný meteorit = siderolit s vysokým podílem silikátů, zde 50-85 % objemu, klasifikovaný do skupiny IVA-an), který je starší než nejstarší pozemská hornina, a je takto uveden i v Guinessově knize světových rekordů (ale není nejstarší známý meteoritický materiál!),
• první kus byl nalezen v Sasku v r. 1724, a další nálezy pokračovaly až do r. 1861 (celková váha nálezů činila ve sbírkách 81,78 kg) – meteority jsou označovány podle míst nálezů (Grimma, Gotha, Neuhof či Naunhof, Steinbach, Eibenstock, Johanngeorgenstadt, Rittersgrün, Breitenbach = Potůčky od r. 1948, či souhrnně jako Sachsen) – popis dráhy není, ale chemické a mineralogické analýzy ukazují na společný zdroj,
• nové nálezy (více než 7 kg) na české straně v okolí obce Potůčky spolu s preciznějšími mineralogickými rozbory proběhly v r. 2017 a 2019 – viz práce autorů: Pauliš P, Černý D, Malý T, Dolníček Z, Bohatý M, Ulmanová J, Pour O, Plášil J, Malina O, Bohdálek P, Sýkora I, Povinec PP (2020) Meteorit Potůčky (Steinbach): historie a nové nálezy (Česká republika). Bull Mineral Petrolog 28(1): 179-202 ISSN 2570-7337.

Historicky je popis možného pádu meteoritu dohledat v kronikách, pro nás je zajímavá zpráva od Kosmova pokračovatele, tzv. Kanovníka vyšehradského, který ve 12. století přímo navazoval na Kosmovu kroniku. Vedle dějin vlády knížete Soběslava I. (1125 – 1140), které jako očitý svědek podrobně a oddaně popisuje, doplňuje ve svých latinských textech i další církevní, politické a společenské události té doby, včetně pečlivých záznamů astronomických jevů. Tak se dozvídáme o pádu “ohnivého kamene” v Durynsku v r. 1135 – ano vím, Sasko je hned vedle, do Čech je to coby kamenoželzem dohodil a hranice tehdejšího Durynského lankrabství se vyvíjela.

Jiní autoři později uvádějí pády kamenů v r. 1164 v okolí Míšně (historická svědectví zpracoval básník Fabricius v díle které lze označit jako “Míšeňská kronika”), další popis pádu železa je z let 1540 až 1550 (Gotta) – ale zda je to spojeno s meteoritem Potůčky těžko říct. Žádný přesnější popis dráhy se nedochoval, bavíme se tedy jen o nálezech.

Oblast Potůčky/Breitenbach je historicky svázána s těžbou cínu – hledači rudných žil tedy mohli díky svým znalostem meteority celkem dobře nalézt a odlišit, případně využít pro výrobu nástrojů. Dnešní nálezy jsou spojeny s detektorovými pátráními, hledání v oblasti s vytěženou hlušinou je náročné a tady je samozřejmě nutno počítat i s řadou původních železných artefaktů po těžbě.

Ostatní místa nálezů meteoritu typu IVA-an Steinbach na německém území zmíněná v textu výše:

Přitom právě u Rittersgrünu byl nalezen nejtěžší kus – 86,5, kg , z toho je v Národním muzeu v Praze 73g vybroušený vzorek o rozměrech 60 x 28 x 11 mm.

Když si připočteme hmotnost meteoritu z oblasti Breitenbach 10,5 kg, pak původní těleso mohlo mít hmotnost kolem 100 kg, a tím významnější nález je. Hlavní část meteoritu se dostala do Londýna (7,06 kg) a malý kousek (64 g) i do Vídně.

A pokud budeme uvažovat i místa nálezů Grimma a Gotha, dostaneme hooodně velkou oblast:

Zdejší nálezy jsou totiž rovněž typu IVA-an Steibach, první nález je zmíněn v r. 1824.

V okolí Míšně došlo v r. 1164 o Letnicích k pádu železných meteoritů – popis je uveden v díle Georga Fabricia Annalium urbis Misnae libri tres („Anály města Míšně ve třech knihách“) z r. 1569 jako “deště železné”.

O pádu jediného kusu železného meteoritu z r. 1540 (snad až 1550?) píše Fabricius jako o nálezu železa v Neuhofských lesích u Grimmy – a kvůli velikosti i poloze nemohlo být železo odvezeno. V tomto případě se ale zřejmě jedná o řadu nepřesností jak z hlediska lokalizace, tak i datace a identifikace meteoritu, který byl ve sbírce ve městě Gotha, kde se nemusí o nález z Grimmy jednat. Z dnešního pohledu se jeví jako pravděpodobné to, co již předpokládal Chladni v r. 1819, že se jedná o nález z okolí Johanngeorgenstadtu.

Meteorit Breitenbach – Potůčky byl nalezen v květnu r. 1861 na louce u Potůčků v hloubce asi 1 lokte (tj. 60-70 cm), zřejmě v místě, kde se těžila rašelina (v mapce níže jsou to hnědé obdélníčky těsně u hranice vedle potoka severně nad obcí).

Předseda Německé geologické společnosti Gustav Rose představil tento nový nález 4.5.1864 na zasedání společnosti v Berlíně (jen malý kousek meteoritu), jako nálezce byl uveden pan Adolf Osius z Freibergu. Osius měl dodat popis nálezu a místa, ale toto neudělal. Možná to bylo proto, že dokázal mezitím meteorit výhodně prodat, meteorit nenalezl, ale od někoho získal – v r. 1863 byl už meteorit v Londýně a jeho výzkumu se ujal profesor z Oxfordu Mervyn Herbert Nevil Story-Maskelyne, jinak kurátor mineralogických sbírek Britského muzea. Meteoritu Breitenbach/Potůčky se věnoval řadu let a v celkem třech pracích – r. 1870 popsal metodu analýzy silikátů v meteoritech právě na tomto vzorku. Dále potvrdil totožnost se vzorky meteoritů z Steinbach a Rittersgrün.

Stáří meteoritu se odhaduje na 4,56547 +/- 0,01 mld let, jeho složení tvoří niklové železo, zrnitý agregát pyroxen, tridymit, schreibersit, chromit a troilit.

---

Vrátím se ještě k úvodní otázce a dovolím si ke stáří meteoritů doplnit malé srovnání:

Při posuzování stáří meteoritických materiálů ve Sluneční soustavě je pro kalibraci využívána CAI – vápníko-hliníkové inkluze (tzn. nejstarší známé pevné látky).
CAI (Calcium-Aluminium-rich Inclusions) jsou považovány za nejstarší pevné materiály ve Sluneční soustavě, stáří se odhaduje na ≈ 4,567 miliardy let a nacházejí se hlavně v uhlíkatých chondritech (např. Allende). Jejich složení tvoří oxidy a silikáty bohaté na Ca, Al, Ti a dále minerály jako korund (Al₂O₃), hibonit, perovskit a spinely.
Vznik je asi nejzajímavější – jde o kondenzace z horkého plynoprachového disku blízko mladého Slunce. Díky tomu představují časovou nulu Sluneční soustavy – podle nich se kalibruje stáří ostatních meteoritů.

Jinou kapitolu představují presolární zrna (materiál starší než Slunce) – jsou ještě starší než CAI. Jedná se o drobné minerální částice, které vznikly v jiných hvězdách před vznikem Slunce. Jejich stáří může být o stovky milionů až miliardy let starší než Sluneční soustava. Velikost zrn je obvykle v mikrometrech a tvoří je minerály jako diamanty, karbid křemíku (SiC), grafit, nebo různé oxidy (např. Al₂O₃).
Původ mají velmi exotický – výbuchy supernov, rudí obři či asymptotické obří větve (AGB hvězdy). Poznáme je podle anomálních izotopových poměrů, které neodpovídají slunečnímu materiálu. Jsou to nejstarší fyzické objekty, které můžeme držet v ruce.

Další charakteristický znak představují chondrule, které jsou o něco mladší, ale stále extrémně staré. Chondrule jsou kulovité silikátové kapičky v chondritických meteoritech staré cca 4,564–4,566 miliardy let. Vznikly během krátké epizody extrémního zahřátí a rychlého ochlazení v protoplanetárním disku a tvoří je olivín, pyroxen a nebo sklo. Jsou mladší než CAI, ale stále patří mezi nejstarší zachované struktury.

Pokud meteorit obsahuje kovové slitiny Fe-Ni, jde o materiál z jader planetesimál.
Tím se vyznačují železné meteority včetně typu Potůčky/Steinbach. Stáří materiálu je v závislosti na vzniku diferenciace ≈ 4,55–4,56 miliardy let.
Pro srovnání – pro takovýto přímý vzorek materiálu bychom museli na Zemi vyrazit hluboko do jejího jádra. Železné meteority neobsahují nejstarší pevné látky, ale dokumentují nejstarší geologické procesy ve Sluneční soustavě.

Poslední charakteristika se týká organických molekul v uhlíkatých chondritech.
V některých meteoritech se nacházejí i velmi staré organické sloučeniny -aminokyseliny, PAH (polycyklické aromatické uhlovodíky) a nukleobázím podobné molekuly.
Tyto látky vznikly částečně v mezihvězdném prostředí, částečně v rané Sluneční soustavě a jsou staré >4,5 miliardy let.

Stručný přehled (od nejstarších)

Materiál…………………..	Přibližné stáří…………………..	Poznámka……………….
Presolární zrna	>4,6 mld. let	Starší než Slunce
CAI	4,567 mld. let	Nejstarší pevné látky
Chondrule	4,564–4,566 mld. let	Tavení v disku
Kov Fe-Ni	~4,55 mld. let	Jádra planetesimál
Organické molekuly	>4,5 mld. let	Prebiotický význam

Nejstarší materiály v meteoritech nejsou jen nejstarší horniny, ale nejstarší známé pevné objekty vůbec. Některé z nich vznikly ještě před Sluncem, jiné bezprostředně po jeho zrodu. Meteority jsou tedy časové kapsle, které nám umožňují studovat období, z něhož se na Zemi nezachovalo vůbec nic.

Kam Potůčky patří v tomto schématu?

Meteorit Potůčky (Steinbach) NEobsahuje:

presolární zrna (detekovatelná)
CAI inkluze
chondrule

Meteorit Potůčky (Steinbach) JE:

anomální železný meteorit (IVA)
materiál z diferencovaného planetesimálního tělesa

Co konkrétně reprezentuje?
kov Fe–Ni → původně jádro nebo přechodová zóna jádra planetesimály
silikátové inkluze → zbytky pláště nebo mezivrstev

Vědecký význam Potůček:
doklad časné diferenciace (během prvních ~1–2 milionů let)
důkaz, že některá malá tělesa se rychle zahřála, vytvořila jádro a byla následně rozbita kolizemi.

Nejstarší materiály vůbec
Presolární zrna (v meteoritech):

• Allende (CV3)
• Murchison (CM2)
• Orgueil (CI1)

---

Meteorit Potůčky tedy promine – představuje “jen” nejstarší doklad planetární geologie.

---

A na závěr ještě něco k místu dopadu meteoritu Rittersgrün, které se nachází v těsné blízkosti hranice a je označeno popisnou tabulí.

Na základě znalosti fragmentace a příslušného uspořádání nálezů v dopadové oblasti existují předpoklady, že se mezi Potůčky a Rittersgrün může nacházet ještě dalších 15 až 30 kg. Zde bych byl ale hodně skeptický, protože tento odhad není v rámci metodiky podpořen dalšími informacemi o pádu.

Další informace a snímky nálezů jsou zde, případně v databázi meteoritů.