Navštívit Mauricijskou republiku se nám už dávno nemusí zdát nedosažitelným snem. Dobrá letecká dostupnost se promítá jak do nabídek cestovních kanceláří, tak umožňuje i turistiku na vlastní pěst. V obou případech se dá ostrov projet a objet půjčeným autem se všemi zajímavými zastávkami během týdne, či lépe 10 dní – to pokud si třeba chcete dopřát i golf, výlety lodí, o ochutnávkách zpracované cukrové třtiny v místních rumériích nemluvě…

Pojďme se ale podívat na astronomické možnosti a zajímavosti ostrova, které se díky jeho poloze na 20° j. š. v Indickém oceánu nabízí.

První setkání (už při výstupu z letadla) s vlivem jihovýchodních pasátů představuje možnost, že se dá nejméně jednou denně zmoknout a jednou za týden prší i “vodorovně” – tedy pokud jste v místním létě (od listopadu do dubna), od ledna do března hrozí i nebezpečí cyklónů. Teploty jsou tropické 25 °C až 35 °C. Od května do října je pak méně srážek a teploty asi o 10 °C nižší. Tím je řečeno, že se letní celonoční pozorování vizuálně zřejmě nepovede, oblačnost se obvykle velmi rychle vyvíjí a vlhkost má na seeing zásadní vliv. Proto zde optika pro noční pozorování nemá moc šancí, často jsem si připomněl legendární hlášku z teleskopických pozorování meteorů, kdy do deky přes celou oblohu bylo od doc. V. Znojila možno zaslechnout: “Pole je silně rušeno mraky…”.

Jistě, dá se využít nabídka na pozorování s astronomem z Rajiv Gandhi Science Centre v hlavním městě Port Louis či ve vybraných rezortech, dokonce jsem našel i nabídku na pozorování z postele přes průhlednou kupoli v glampingu, ale když si to chcete zkusit v termínu, který máte, a v místě, kde se zrovna nacházíte, tak se musíte zorientovat sami. Zpravidla mi to vycházelo na půlhodinové intervaly po dvou hodinách oblačnosti s půlhodinovou přeháňkou a paradoxně s méně rušeným severním obzorem – ach jo.

Pokud chcete vidět z ostrova něco víc, půjčení auta je nezbytné. Díky tomu se lze vypravit např. na profesionální astronomické pracoviště Mauricijské univerzity, které se zde věnuje radioastronomickým pozorováním – jedná se o Mauritius Radio Telescope (MRT).

Tento unikátní radioteleskop ve tvaru písmene “T” byl uvedený do provozu v roce 1992 a nachází se v severovýchodní části ostrova – mezi Roches Noires a Poste de Flacq, v národním parku Bras D’Eau.

Skládá se z 2048 metrů dlouhého východo-západního ramene s pevnými spirálovými anténami seskupenými do 32 skupin a 880 metrů dlouhého severo-jižního ramene – jako podklad pro tuto část ramene se hodil násep ze zaniklé železnice (první linka vedla z Port Louis na jihovýchod do Grand River South East, měla délku asi 113 km a v provozu byla v letech 1864 – 1964, přeprava cukrové třtiny i osob pak přešla na silnice). Severo-jižní rameno slouží pro pohyblivé antény, které jsou seskupeny do čtveřic. Syntézou je simulováno pole o rozměru 1 km x 1 km. Pozorování se opakují 62 x a pokaždé jsou vozíky posunuty – až do konce jižního ramene, data se pak nasčítají a vznikne dvourozměrná radiová mapa oblohy.

MRT je určen k mapování jižní oblohy na frekvenci 151,5 MHz, vedle pozorování pulsarů byl především využíván ke sledování galaktického jádra a sluneční aktivity. Na jeho zřízení a provozu se podílela Indie, dále se zde zvláště technologicky využívala spolupráce s JAR. Bohužel mi místní správce potvrdil, že se díky klimatickým podmínkám a vysoké vlhkosti pozoruje málo, řeší se časté poruchy, některé z nich představují i nám známý problém z našich železnic – krádeže měděných vodičů (sic!).

Zastavení druhé – kampus Université des Mascareignes v Bel Air a první africký (!) radioteleskop TART.
O něco jižněji než MRT se v rámci univerzitních aktivit v Bel Air nachází na střeše zajímavé zařízení, které by bylo možná zajímavým námětem na činnost i pro našince – jak jinak – opět na poli radioastronomickém. Zařízení TART bylo vyvinuto na Novém Zélandu pro monitorování přechodných rádiových jevů. Pole se skládá z 24 antén, které nepřetržitě monitorují oblohu a detekují satelity, blízkozemní objekty a kosmické rádiové zdroje. Jeho cena se pohybuje okolo 1 000 Eur, veškerá dokumentace a sw zdroje jsou volně dostupné.

Zastavení třetí – Royal Alfred Observatory, založená v roce 1874 v Pamplemousses.
Observatoř sehrála klíčovou roli v meteorologickém výzkumu, zejména v oblasti tropických cyklón, ale důležitá pozorování zde proběhla v r. 1901 při zatmění Slunce. Dnes již není aktivní (byla zbourána v r. 1961 na jejím místě dnes stojí nemocnice – Sir Seewoosagur Ramgoolam National Hospital (SSRN Hospital) – hlavní veřejná nemocnice v tomto regionu), její historický význam je připomínán například vydáním pamětní poštovní známky k 150. výročí jejího založení.

Pravda, nemocnici bych se vyhnul nejraději obloukem, ale když už je člověk tady, může navštívit úžasnou botanickou zahradu Sir Seewoosagur Ramgoolam Botanical Garden.

Uvnitř budovy je spousta slitiny (nekoroduje) – točité schodiště pochází ještě ze světové výstavy z Londýna ze stavby Crystal Palace (1851) – tento artefakt je asi jediný co zbyl. Budova byla podle smlouvy po výstavě rozebrána (a dodnes toho v UK litují), postavena v Sydenhamu, ale zde dvakrát vyhořela (1866 a 1936) a byla nakonec zlikvidována.

Budova je obklopena úžasnou a pěkně udržovanou zahradou, další stavbou je např. cukrovar s ukázkou zpracování cukrové třtiny.

Hlavní město Port Louis je známé nejen díky památníku UNESCO na koloniální minulost a tábor Aapravasi Ghat pro přivážené indické dělníky pro práci na plantážích (měli nahradit od r. 1834 zdejší otroky), ale též se zde dá najít muzeum nejslavnější známky – Modrého Mauricia.

V muzeu tak potěší i česká stopa – odkaz na první kostku cukru, kterou v Dačicích vynalez r. 1843 Jakub Kryštof Rad.

Samozřejmě nesmím zapomenout na jižní pobřeží a ikonickou horu Le Morne.

Cesta k ní vede buď podél pobřeží ze severu nebo po jižním okraji ostrova o východu, po cestě jsou nádherné pláže a pokud se pustíte středem ostrova, narazíte na čajovníkové plantáže (Bois Cheri), hornatou krajinu kolem soutěsky Black River, kde můžete obdivovat nádherné vodopády, výhledy na pohoří a tropické lesy či dokonce sedmibarevnou zemi (Chamarel).

A pokud pojedete přes Curepipe, přímo v centru najdete další českou připomínku – autobusovou stanici Jan Palacha. A proč jet právě tudy? Je zde sopečný kráter Trou Aux Cerfs (dnes poněkud zarostlý), ale hlavně je to jakýsi pomyslný dopravní uzel uprostřed ostrova, odkud lze zamířit kamkoliv dál – jistě jej neminete při cestě např. na letiště u Mahebourgu, na jih, do Souillac či na východní pobřeží – např. na Ile aux Cerfs.

Zajímavé je, že nebylo prakticky místo, kde by nebyla připomínka indických dělníků a jejich náboženství. Socha boha Shivy – vysoká 33 m u Grand Bassin.