(První dávka postřehů)

Máme za sebou historicky první konferenci IMO v Čechách – IMC 2024, které jsme se mohli díky štědrosti SMPH účastnit skutečně ve velkém počtu. Nejdříve bych rád poděkoval hlavním organizátorům, po organizační stránce předvedli špičkovou práci. Program a časy přednášek byly dodržovány, nedocházelo k významným skluzům, ne větším než 5, maximálně 10 minut oproti programu. 

Co se samotného obsahu přednášek týká, tak je třeba říct, že se jednalo o akci která spojovala velmi barvité spektrum lidí. Od profesionálních astronomů, geologů, po amatérské výzkumníky, lidi co se rádi na meteory podívají a vyfotí, případně ty, co milují chození po polích a hledání kamínků. Každý si v obsahu mohl najít to své. 

Přednášky by se daly shrnout do několika kategorií, buď se jednalo o popis nějaké činnosti, sdílení radosti z pozorování, nebo výzkum, který měl často otevřený konec, jeden příspěvek by se dal dokonce označit za “bad science”. Nebudu zde nyní strojově pojednávat o všech příspěvcích, jelikož například radost z pozorování se takto sekundárně sdělit nedá, taktéž příspěvky bez závěru nemají jednoduché sdělení, vypíchnu tedy pouze věci, které byly nějakým způsobem zajímavé, či přinášely novou a zajímavou informaci. 

SESSION 1 – Ribbeck Meteorite Fall

První část se týkala velmi unikátní události, kdy byl impaktor 2024 BX1 objeven jen 3 hodiny před dopadem a v době dopadu už byly aktivovaní astronomové na správném místě a hned ráno se našly u obce Ribbeck první úlomky tělesa. Strhující vyprávění při kterém za honbou za meteority dostal dokonce Sirko Molau pokutu za rychlou jízdu.

Zajímavá byla též třetí přednáška, kdy Dario Eickhoff prezentoval alternativní způsob určení dráhy a dopadové oblasti pomocí seismoakustických detektorů. Těžko posuzovat, zda bude tato metoda mít nějaké využití, ale mohla by například pomoci v případech, kdy budou kamery oslepeny oblačností. 

SESSION 2 – Video Meteor Work, Meteor-Related Hardware and Software

V této části byla řeč především o síti kamer AllSky7, zajímavý byl příspěvek o RadCam, kameře s vysokou frame rate 470 snímků za sekundu, která by mohla výrazně zlepšit fotometrii bolidů.

SESSION 3 – Meteor-Related Hardware and Software (continued), Radio Work

Další část se týkala radiového pozorování meteorů. Příspěvky byly zajímavé, informativní ale nemohu říct, že obsahovaly nějakou zajímavou informaci ke sdílení. 

SESSION 4 – Online Meteor Work

Tato část vypadala velmi nadějně, hovořily v ní ti, kteří se nemohli účastnit osobně. Hned první příspěvek by se ovšem dal zařadit do kategorie “bad science”. I-Ching Yang předvedl, že dokáže vyvodit závěry z neprůkazných grafů, kde se míchají hrušky a jablka. Tedy konkrétně z populačních indexů rojů určoval fyzikální charakteristiku materiálu. Nicméně populační index jednotlivých rojů se mění v průběhu aktivity, jiný je před a po maximu. Také jedna průkazná kometa zasahovala do druhé skupiny. 

Naopak krásnou analýzu předvedla Silvia Ďurišová, z jejíž prezentace jasně vyplynulo, že se bohužel nesetkáváme s interstelárními ani hyperbolickými meteory. Což je výsledek, který lze očekávat. Hustota těles v mezihvězdném prostoru je malá a při pobytu v něm není žádný rozumný mechanismus, který by je nutil k produkci prachu. To se může stát při přiblížení ke Slunci, jenže takový prach je jen v těsné blízkosti tělesa a spolu s ním sluneční soustavu opět opouští, což platí i o kometách uvedených na hyperbolickou dráhu. 

Novinkou byla prezentace IAU Meteor Data Center – na adrese https://www.iaumeteordatacenter.org/ lze najít souhrnná a přehledná data o meteorických rojích. Je zde ale problém s kritérii, kdy lze roj uznat a kdy ne, navíc zmíněno, že IAU není v tomto oboru autoritou, která by o tom mohla sama rozhodovat.

Poslední přednáškou o které bych se zmínil, byla přednáška studentky astronomie z Kanady, spíše než její obsah šlo o provedení. Určitě by se dalo najít v prezentaci poučení, vždy když máte prezentaci si rozmyslete, komu ji budete říkat, pokud máte přidělený čas 10 minut, tak vysvětlovat největším odborníkům na meteory, jak se vypočítává dráha meteoru z dvojstaničního pozorování opravdu není dobré využití času. 

SESSION 5 – Meteoroid Streams, Observing Meteor Showers

V této části bych vypíchl velmi zajímavé výsledky spektroskopie kolegů z Japonska pod vedením Shinsuke Abe, kdy byly zjištěny dost značné meziroční rozdíly v obsahu sodíku u částic Geminid. Dle komentáře od GalinY Ryabové by to mohlo být způsobené tím, že se jedná o částice uvolněné před a po průletu perihelem.

Tomáš Henych zase prezentoval výbornou práci ohledně mechanické pevnosti Geminid, výsledkem je, že menší částice Geminid jsou křehčí, než ty velké i když by člověk očekával opak. Vysvětlení tohoto jevu není úplně zřejmé.

Ariane Courtot představila chaos v Severních a Jižních Tauridách, zajímavá byla koncentrace částic v oblasti, která neodpovídala žádné rezonanci od rušivých planet, ale při odstranění vlivu Jupitera zmizela i tato rezonance. Jak Jupiter způsobuje tuto stabilní skupinu tak není úplně jasné. 

SESSION 6 – Meteoroid Streams (continued), Miscellaneous, Radar-Based Meteor Work

Jiří Borovička předvedl strhující analýzu známého roje Kappa Cygnid. S tímto rojem se často setkáváme při pozorování maxima Perseid v srpnu. Analýza drah ukazuje, že v oblasti není jen jeden, ale dokonce 5 meteorických rojů přičemž pouze jeden jsou čistokrevné Kappa Cygnidy. Ty jsou aktivní ale jen jednou za 7 let – jedná se o shluk částic s oběžnou drahou lehce přes 7 let. Naposledy jsme tedy skutečné Kappa Cygnidy mohli pozorovat v roce 2021, následující budou až v roce 2028. Meteory pozorované v mezičase patří z velké většiny k ostatním rojům, které jsou zdá se v blízkém příbuzenském vztahu a mohou být větvemi jednoho proudu částic. Hlavním rojem z této skupiny jsou Srpnové Drakonidy.

SESSION 7 – Meteor Physics and Dynamics

Patrick Shober prezentoval zajímavou studii o příspěvku komet jupiterovy rodiny k pozorovaným bolidům. Výsledkem je, že přispívají pouze 1-5%, původ meteoroidů produkujících bolidy je tedy třeba hledat v hlavním pásu planetek.

David Čapek ukázal, jak vyrábějí meteoroidy střílením semtexu do větších těles a jak se pak následně analyzují a katalogizují jejich tvary. Výsledky jsou v souladu s pozorovanými skutečnými meteory.

Jeremie Vaubaillon měl velmi pěkný příspěvek o “clusterech” meteorů. Tedy když se nějaká částice vně atmosféry rozpadne na několik menších a my pak pozorujeme malý “meteorický déšť” kdy spadne více meteorů z jednoho roje v jeden okamžik. Počet zdokumentovaných clusterů závisí na parametrech, při použití přísnějších parametrů zmizí clustery u Perseid, což je zajímavé, jelikož tento roj je jimy při vizuálním pozorování proslulý. Byla analyzována i šance na takový jev v rámci jednotlivých rojů. 

Tento příspěvek může být inspirací i pro vizuální pozorovatele. Kteří kromě počítání Perseid (nebo i jiných rojů) mohou zaznamenávat případné pozorování clusterů, kdy spadne v rámci jedné sekundy více meteorů najednou a porovnat počty clusterových a ne-clusterových meteorů. Pro takové zpracování je dobré uvádět i interval clusteru a počet meteorů. Pokud pozoruje skupina pozorovatelů a 4 pozorovatelé vidí v jeden okamžik například 4 Perseidy ale každý na jiné části oblohy i to je cluster.

SESSION 8 – Ongoing Meteor Work, Miscellaneous

Roman Piffl ukázal zajímavý způsob, jak zhruba odhadnout poměr prvků na základě DSLR snímků. Výsledky vypadají zajímavě, ale postup má i svoje problematické stránky. Především v modré části spektra se vyskytují jak čáry železa tak vápníku a nelze s jistotou říct, který z prvků má jaký příspěvek do celkové jasnosti.

Nagatoshi Nogami odhaloval původ záření ve stopách meteorů. Jak se ukázalo, mechanismus vzniku není zatím úplně zřejmý. 

Jérémie Vaubaillon ukázal teoretické propočty o možnosti pozorování meteorů na denní obloze v mid IR oblasti. Propočty o umístění detektorů ve výšce 20 km vypadají realisticky pouze pro letecké mise. K praktickému testu zatím nedošlo.

SESSION 9 – Meteor and Meteorite Spectrography

Vlastimil Vojáček prezentoval výsledky měření spekter, konkrétně detekce vzácnějších prvků jako je vodík a CN, které by mohly být klíčovou složkou pro rozlišování kometárního materiálu. Výsledky byly zajímavé, na závěr ovšem přišla studená sprcha, jelikož na stejné čáře spektra jako vodík září i Ca čára z dosvitu. Pro takovou práci budou tedy potřeba detailnější spektra s vyšším rozlišením a průkazně bez příspěvku dosvitu.

Pavol Matlovič prezentoval pořizování spekter v laboratoři pro kalibraci spekter bolidů a jejich klasifikaci dle složení.

SESSION 10 – Ongoing Meteor Work, Miscellaneous

Pavel Koten ukázal, že i z jednostaničních dat lze získat velmi zajímavé výsledky u clusterů meteorů. Konkrétně na příkladu mohutného clusteru pozorovaného na kameře v Brazílii. Lze určit čas a příčinu proč se meteoroid rozpadl na více částí. Apel na všechny, kdo mají videokamery k poskytnutí dat i když jsou jednostaniční, pokud je zaznamenán cluster.

Hadrien Devillepoix ukázal možnost, jak prohledat oblast dopadu potenciálních meteoritů za o řád menší čas. Používá se dron, který pročesává oblast a na základě strojového učení hledá kandidáty na meteority, které následně fotí ve velkém rozlišení druhý dron a až pokud vypadá nadějně je vyzvednut člověkem. Bohužel na konci přednášky vyplynulo, že se zatím hledají pouze černé kamery na poušti a jen ve velikosti 2 cm a větší. Autor byl zaražen když viděl barvu meteoritů z Riebbecku, které by dron identifikovat nedokázal. Tato metoda je tedy sice rychlá, ale poměrně nákladná a zatím nezaručuje úspěch.

---

Postřehy dalších účastníků budou následovat.