Mnohdy uplyne třeba půl roku a po celou tu dobu jsou na obloze vidět jen komety vypadající jako slabé mlhavé obláčky, které lovíme ve větších dalekohledech periferním zrakem. Občas se vyskytne jasná a zajímavá kometa, ale takový “kometární zvěřinec” jaký na obloze můžeme spatřit nyní nenastal už dlouhou dobu. Je viditelných hned několik relativně jasných komet, kde každá další kometa vypadá úplně jinak než ta předešlá.

Letošní rok patří příznivým návratům hned několika periodických komet. Ihned z večera, krátce po setmění lze nad západním obzorem spatřit slavnou “dvojku” mezi periodickými kometami 2P/Encke. Ke Slunci se vrací každé tři roky, ale skutečně dobře vidět je jen v jeho největší blízkosti. Tehdy je tato, v minulosti jistě monumentální, nyní však již téměř vyhaslá, kometa dočasně probuzena k životu. V takové těsné blízkosti Slunce ji ovšem většinou pozorovat nemůžeme. Perihelem projde 10. března a nyní je blíž Slunci než Venuše. Výjimečně se tak jeví v dalekohledu jako velice malá, silně kondenzovaná a jasná. Ve větším přístroji můžeme vidět i mírný nádech barvy do zelena. Má podobu malého, jasného disku a vzhledem připomíná spíše planetární mlhovinu.

Snímek komety 2P/Encke Dídac Mesa Romeu:

Zajímavé představení připravila další periodická kometa 45P/Honda-Mrkos-Pajdušáková. Na konci loňského roku byla nejblíže Slunci a mohli jsme ji tehdy pozorovat také nízko na večerní obloze, jako malou, pěknou kometku se slabě viditelným, ale dlouhým, plynným ohonem. U Slunce pak zmizela a objevila se až začátkem únoru na ranní obloze. V únoru nastal těsný průlet kolem Země, který se již v tomto století nezopakuje. Mnoho pozorovatelů zklamala, když ji hledali na přesvětlené obloze, nebo se na ni dívali v příliš velkém dalekohledu, nejzajímavější totiž byla pro malé triedry ve kterých plně vyniknul zvláštní charakter návratu. Kometa byla již málo aktivní a koma byla “rozfouklá” do velkého oblaku, sluneční vítr komu dokáže zkomprimovat, ale poblíž Země je už velice slabý. Koma tak v této vzdálenosti dosahuje maximálního průměru! Její průměr přesahoval velikost Měsíce v úplňku. Těsný průlet poskytl možnost si jádro komety “ohmatat” radarem, konkrétně radioteleskopem v Arecibu. Ten zjistil, že je nepravidelné (nejspíše klasický “bramborovitý” tvar) a má průměr 1.3 km s rotační periodou 7.6 hodin. Po průletu už nikdo nečekal žádné velké divadlo, kometa se vzdalovala od Slunce i od Země, jenže vhodná geometrie způsobila zviditelnění doposud nevýrazného prachového ohonu. Kometa je sice již poměrně slabá s jasností jen 9 – 10 mag, ale mnoho pozorovatelů hlásí vizuálně protáhlou komu a ohon o délce 0.5° – 1° vizuálně!

Snímek komety 45P/Honda-Mrkos-Pajdušáková – Pavel Pech

Kometa 41P/Tuttle-Giacobini-Kresák je očekávaná jako “hlavní představení” letošního roku. Extrémně příznivý návrat komety nastane právě letos a nyní již kometu můžeme sledovat při přibližování ke Slunci i k Zemi. Nachází se nyní zhruba ve stejné vzdálenosti od obou těles jako výše jmenovaná 45P, přesto je vzhled obou komet naprosto odlišný. Velice jasný střed kolem jádra upoutá pozornost na první pohled, na druhý si můžeme všimnout obrovského hala obklopující tento jasný střed. Tato kometa má nyní jasnost okolo 10 mag a na jaře by měla dosáhnout maxima jasnosti 6 mag v příznivé poloze na obloze, viditelná vysoko nad obzorem po celou noc! Není vyloučeno ani vzplanutí této dosti neklidné komety, při něm by mohla být vidět i pouhým okem.

Snímek komety 41P/Tuttle-Giacobini-Kresák – Gerald Rhemann

Kolem půlnoci se výše na oblohu šplhá dynamicky nová kometa, poprvé přilétající do těsné blízkosti Slunce z Oortova oblaku – C/2015 V2 (Johnson), jako každá typická nová kometa nejprve projevila velkou aktivitu daleko od Slunce, jak se začaly vypařovat těkavé plyny na povrchu jádra, aby následně (jak tyto plyny docházejí) začala zaostávat za předpovědí. I přesto, že nejspíše dosáhne v maximu jasnosti jen něco kolo 8 mag, překvapivě při své jasnosti a vzdálenosti od Země (1.74 AU) i od Slunce (2.2 AU) již několik měsíců ukazuje ve větších dalekohledech poměrně snadno viditelný, ale krátký, prachový ohon. Vzhled komety je typický pro podobné komety v takové vzdálenosti od Slunce, vzpomeňme například na kometu ISON. Jasná vnitřní koma je zvolna protažená do krátkého ale velice jasného mini-ohonu, to celé je skryto ve velkém slabém halu plynné komy.

Kometa C/2015 V2 (Johnson) – Gerald Rhemann

Nízko na ranní obloze se hluboko v mléčné dráze skryvá poslední z jasných komet – C/2015 ER61 (PANSTARRS). Kometa původně objevena jako asteroid, který později projevil kometární aktivitu a nyní směřuje k tomu stát se další jasnou kometou pro malé dalekohledy a binokuláry s jasností 8 mag má aktuálně jasnost zhruba okolo 11 mag a prochází poblíž jasných mlhovin mléčné dráhy – Laguny a Trifid. Oproti mlhovinám je kometa zatím slabá a nevýrazná. Jasný střed obklopuje velké zelené halo a lze již pozorovat počátek krátkého ohonu.

Snímek komety C/2015 ER61 (PANSTARRS) Dídac Mesa Romeu

Alespoň v první polovině letošního roku nemusíme zoufat. Tři z uvedených komet teprve zjasňují a můžeme se tak těšit na pokračování tohoto nebezského představení!