Teď povíme vám pohádku o Kodexu po pořádku. 
 Na té bezovecké hoře jsou hvězdářové v táboře. 
 Vede je jistá Danuše, tvor bez srdce a bez duše. 
 A pro masové šálení má kolektivní vedení.   

 Však v rámci toho šálení my kašlem na to vedení. 
 Leč každý z nás vás ujistí, že nejsme žádní fašisti. 
 Když mraky plují za šera, honí nás Dana příšera. 
 Sotva zabliká Malý vůz, my letíme na autobus.   

 Ten zbytek Polárku hledá a duchaří tam, až běda. 
 Když duch přeletí ve vzduchu, řve celá parta: ejchuchu. 
 A jak lítaj po poli, u krmítek maj mozoly. 
 Pak přiletí i družice, no je to pestrá směsice.   

 Směraři na ekliptice svá pole nenajdou více. 
 A každý den až přes míru se blábolí o vesmíru. 
 A turističtí kuchaři nejí, co sami uvaří. 
 Na přednáškách je ospalý Seidl i Kapuca malý.   

 Ve voliši každý míček kazí vazby i Martinček. 
 Luboš je zcela ve vleku a asi má chuť na deku. 
 Do Komposťáků vjede ďas, když uslyší Bromálův jazz. 
 Litujte naše Zdeněčky, že mají v Plzni cérečky.  
 
 V šachu vás k smrti upinká sympaťák obr Topinka. 
 Sláveček, to je pane, kos, na šatelénky mívá nos.
 Hvězdařina vždy bavila známého vědce Znojila. 
 Pozor, když vlezeš do křáku na Alenu ve spacáku.  
 
 Honza sem přijel z Krkonoš a má zas širší hrudní koš. 
 Je nás tu moc, bude nás víc, toť výsledek všech expedic.