Nacházíme se ve vzdálenosti 2,8 AU od Slunce, jeho kotouč se zde jeví oproti zemi v třetinové velikosti (11 úhlových minut) a s magnitudou -24,5 má jen osminovou svítivost. Teplota na povrchu komety dosahuje jen -150°C ale je již dost vysoká aby se ve vakuu začala vypařovat voda.

Pás planetek se nachází mezi Marsem a Jupiterem. Původně byla na tomto místě hledána chybějící planeta, místo ní bylo nalezeno jen několik mini-planet a značné množství menších těles. Nepotvrdila se původní teorie že se jedná o pozůstatky zničené planety, ve skutečnosti se zde planeta ani nikdy nemohla vytvořit kvůli gravitačnímu rušení Jupiteru. Ten měl neblahý vliv i na velikost planety Mars, která je oproti Zemi a Venuši značně menší, blíže k Jupiteru už se mohlo zformovat jen několik nedorostlých protoplanet. Ty už nadále nepokračovaly v růstu a nebyly schopné se spojit do většího tělesa. Bylo zde objeveno již několik set tisíc úlomků kroužících po kruhovýh drahách.

Pojem pás planet budí dojem o neprostupném a nebezpečném místě, ve skutečnosti jsou tato malá tělesa rozptýlena do tak velkého objemu že pokud bychom se zde nacházeli, nejspíše bychom si ani žádného nevšimli. V historii zde probíhalo hned několik různých dějů, nejprve došlo ke sloučení prachu a vytvoření větších těles, ta se pak slučovala do ještě větších těles a radioaktivním rozpadem a uvolněnou kinetickou energií při srážkách docházelo k tavení a diferenciaci těchto těles. Následně dalšími srážkami byla tělesa opět rozbíjena. Jedná se o mix původních nediferenciovaných úlomků s úlomky větších těles pocházejícíh z jejich kůry, pláště nebo dokonce i jádra. Vlastnosti a struktura jejich hornin se tak značně liší od plně přetavených železných a železokamených jader a přetavených achondritů a původních chondritických hornin.

V současné době se zde projevuje především YORP efekt (Yarkovsky–O’Keefe–Radzievskii–Paddack), který způsobuje postupné roztáčení těles. Mnoho asteroidů se strukturou blíží hromadě suti, která drží pohromadě jen vlastní slabou gravitací. Když se roztočí a odstředivá síla překoná gravitační, může se takové těleso rozletět na více úlomků. Výsledkem takové událost bývá objevení “komety hlavního pásu”, protože prach z uvolněného tělesa vytvoří útvar podobný kometární komě. Podobný efekt může mít i kolize dvou těles. V současné době tak převládá rozpad těles. Vzácně může kometární aktivitu způsobit i odhalené ložisko podpovrchového vodního ledu, který zde mohl vzácně přečkat od dob vzniku Sluneční soustavy až dodnes.