U státního dvora traktorista orá,
Zetora třicítku má,
až pole doorá, zadřou se mu kola,
sakramentská potvora. (1956)

 Já jsem akademik, akademik, laureáta syn.
Já mám v Praze tři domy, chatu a dva tudory,
já jsem akademik, akademik, laureáta syn. (1956)

 Když jsem k vám chodíval na bolidy, ach ouvej na bolidy.
Nejhezčí bývaly Geminidy, ach ouvej, Geminidy.
[:Ale teď mám dioptrie:], tak už mě včil na to neužije,
ach ouvej, neužije. (1956)

 Já jsem malý meteorář, sotva binar nesu,
hodím si jej na stojánek a jdu k Experbesu.

 Teče voda teče, do našeho stanu,
vyplavuje škvory, suším se na lanu.

 Když jsem já šel tou plzeňskou branou,
dívala se nemluvňata za mnou
a volala kampak jdeš, snad ne na sluneční věž ? (1956)

 Šel meteor, šel po obloze,
zastesklo se mu po Velkým voze.
Hej, hej, hej, hej, meteor je vožralej. (1956)

 Chodíval k nám chodíval z hvězdárny pan lektor,
ale už k nám nechodí, rozšvihal ho sektor.
Kecával o vesmíru, jak když teče voda,
že je teďka na cucky, není žádná škoda. (1956)

 Když jsem byl ještě malé robě, tu jedno přání jsem vám měl,
v talíři totiž létajícím abych se jednou proletěl.
Tak veliká to byla touha, že vracím se k ní v stáří zas,
však tentokrát teoreticky, neboť mne trápí ischias.
Ale maminko, kup mi talířek, talířek to byl můj sen,
hrát si na satelit však nechtěl jsem.

 Pod horou, pod horou, černé psíča bréše,
čistokrevná Ará, čistokrevná Ará, Maleček ju češe.

 Meťas letí, meťas letí, kdopak nám ho zapíše,
starej Zazel není doma a mně tužka nepíše.

 Otoč se chlapečku dozadu, letí ti meteor na hlavu,
jak si meťas pohvizduje, tastr k tomu poblikuje,
hlásíme od svýho krmítka.

 Mám malý stan a binar tak dlouhej, ach kam ho dám,
snad uznáte, že nemohu mít binar v malým batohu,
ač prokřehlý jsem na kvadrát, já budu dál pozorovat.

 Stan malý mám a binar tak dlouhej, ach kam ho dám.
Meťas letí v hlubinách, můj zrak přestává vnímat,
zorné pole setmělo a víc už se nedělo.