Jak jsme vizuálně pozorovali komety – část 2

Pozorovací sezóna a prázdniny

Je docela zajímavé sledovat počty pozorování s ohledem na měsíce v roce. Zatímco leden a únor mají kometáři očividně „zimní spánek“ a v tomto období jeví jen sporadickou aktivitu, od března začíná pozorovací sezóna. Počty pozorování jsou zhruba podobné až do července, v srpnu nastává obrovský boom. Kombinace již dostatečně dlouhých nocí, které jsou navíc ještě poměrně teplé, stabilnějšího počasí, prázdnin a dovolených a především období pozorování meteorického roje Perseid je téměř ideální kombinací, která způsobuje prakticky dvojnásobnou aktivitu kometářů oproti prvnímu prázdninovému měsíci. Je docela zajímavé, že i po skončení prázdnin vysoká aktivita přetrvává až do září. V říjnu sezóna rychle končí a začíná sychravý listopad, kdy pozorování obvykle brání inverzní charakter počasí. Kdo listopady v ČR zná, se diví, kde se bere tolik pozorování. Jedná se asi především o setrvačnost, typický kometář jen tak do „zimního spánku“ opět neupadne.

Nejpoužívanější katalogy srovnávacích hvězd

Překvapivě nejčastěji je u pozorování uveden srovnávací katalog HS (ICQ kód pro GSC), který je v návodu ICQ označen jako „poslední možností“ pro odhad jasnosti z důvodu jeho mizerné fotometrické kvality. Bohužel se ale jedná výhradně o komety slabší 11 mag, kde není moc velký výběr. Pozorovatelé, kteří by se chtěli při pozorování slabších komet vyvarovat určování jasností zatíženého vyšší chybovostí tohoto katalogu, mohou zkusit alternativně Guide Star Photometric Catalog (kód GA), nebo Landoltovy pole (LA). Oba katalogy mají ovšem značný problém, srovnávací hvězdy je nutné hledat a identifikovat mnohdy ve značných dálkách od komety, přejíždění, mezi poli může pak odhadu spíše ublížit než pomoci. Novinkou by mohl být katalog APASS určený pro proměnné hvězdy, ten ovšem nemá zatím ani přidělený kód takže s ním nelze pracovat „oficiálně“. Co se komet jasnějších 11 mag týká, hojně jsou používaná data z katalogu Tycho (1, 2, Tycho/Hipparcos – TK, TI, TJ, TT), která jsou pro vizuální fotometrii naprosto vyhovující.

Velikost výstupní pupily

Mezi amatérskými astronomy je tento pojem poměrně neznámou, velikost výstupní pupily se spočítá jednoduše, když vydělíme průměr objektivu použitým zvětšením. Například binokulár 25×100 má tedy velikost výstupní pupily 4 mm. Oko plně adaptované na tmu má průměr zornice až 8 mm, to je tedy maximální limit využitelnosti výstupní pupily, více už znamená ztrátu pro světlo z dalekohledu. Velikost výstupní pupily je také důležitá pro kontrast zorného pole, menší hodnoty poskytují kontrastní obraz s tmavým pozadím. Pozorování s výstupní pupilou nad 5 mm byla v uplynulých 5 letech spíše vzácností, naopak se poměrně rozmohl trend používání malých výstupních pupil kolem 1 až 2 mm, kde je vůbec nejvíc pozorování. Jedná se spíše o trend poslední doby a viníkem bude určitě i neustále se rozšiřující světelné znečištění, oko adaptované na tmu je tak stále větší a větší vzácnost a pozadí oblohy je příliš světlé, což tlačí pozorovatele k používání malých hodnot.

Používané typy dalekohledů

Jednoznačně nejpoužívanější dalekohledy pro pozorování komet jsou jednoduché reflektory – newtonův dalekohled, obvykle na dobsonově montáži. Výrazný podíl na pozorování mají také binokuláry a překvapivě třetí místo v počtu zaujímají odhady pouhým okem, které početně převyšují i obyčejné refraktory – monokulární čočkové dalekohledy.

Nejvíce vizuálních pozorování bylo provedeno přes 35cm newtonův dalekohled, po něm následuje 20cm newton a na třetím místě se umístil binokulár 25×100. Významnější počty pozorování jsou ještě provedené na 24cm newtonu, 5cm a 4cm binokuláru.

Vhodnost používaných dalekohledů

Aby byl odhad komety kvalitní, měla by být kometa v dalekohledu pohodlně viditelná, jinak je odhad nejistý a hrozí nebezpečí chybného odhadu. Vše musí být použité s mírou, použití nepřiměřeně výkonných dalekohledů na jasnější komety vede k tomu, že pozorovatel přehlédne vnější komu a tím může i značně podcenit celkovou jasnost komety. Tyto hranice samozřejmě nelze příliš konkretizovat, dosah dalekohledu závisí na pozorovateli a jeho očích, výšce objektu nad obzorem, jasu pozadí a kondenzovanosti komety. Obecně lze ale doporučit, že s dalekohledem s určitou limitní stelární magnitudou je vhodné pozorovat komety alespoň o 1 (až 2) mag vyšší jasností ale nejvýše o 4 mag, kdy už je pak lepší použít dalekohled s menším dosahem.

Z pozorování v uplynulých 5 letech vyplývá, že ve více než 21 % případů nebyl použit dalekohled s dostatečným průměrem a pozorování mohla být zatížena větší chybou. Ještě více – v 24 % případů – byl použit příliš výkonný dalekohled na jasnou kometu a mohlo tak dojít k významnému podcenění jasnosti. Je samozřejmé, že ne každý pozorovatel má na výběr z mnoha různých dalekohledů, 45 % podíl na pozorování je ovšem dost vysoký. Stojí proto za zvážení, zda se někdy pozorování příliš slabé komety na limitu viditelnosti nevyhnout, a naopak u jasnějších komet, zda je nutné skutečně používat příliš výkonný dalekohled, když sice pozorování méně výkonným dalekohledem není tak pohodlné, ale generuje kvalitnější výsledky.

Ve statistikách nejsou zahrnuta pozorování Martina Lehkého, který odesílá data do databáze ICQ sám, mimo databázi SMPH.