Šance na přežití komety C/2012 S1 (ISON)

Zatímco při objevu téměř nikdo nepochyboval, že se kometa ISON bez problémů dostane ke Slunci, její zvláštní fotometrické chování ovšem zamotalo astronomům hlavy. Kometární aktivita jádra je v současné době více než šetinásobně menší než očekávání na základě objevové jasnosti. Přestože je kometa intenzívně zkoumána, odpověď na otázku zda se dožije průletu kolem Slunce neexistuje.

Americký astronom John Bortle v roce 1991 vydal studii porovnávající absolutní magnitudy 85 komet, z níchž 16 nepřežilo průlet kolem Slunce. Výsledkem jeho studie je rovnice určující linii přežití. Zatímco při objevu a v měsících poté se kometa ISON pohybovala nad touto hranicí, zhruba od dubna letošního roku se dostala na špatnou stranu linie. Komety jsou ovšem záludné a samotná aktivita může mýlit. Existují komety, které zanikly a přitom byly jasnější než je hranice přežití a naopak existují jiné, které přežily přestože se pohybovaly pod touto hranicí. Z Bortleho studie vyplynulo, že z komet pohybující se pod hranicí tvoří zhruba 30% ty, které přežily.

Ignacio Ferrin z Kolumbijské univerzity přišel 3. října s vědeckou prací předpovídající nevyhnutelný zánik komety ISON. Na aktuálních datech dokazoval, že kometa pravděpodobně již zaniká. Opětovně tak učinil 9. října a 15. října. Naposledy došlo k vyhlášení "červeného poplachu" 4. listopadu. Navzdory pokračujícím předpovědím o zániku komety v "následujících dnech či hodinách" kometa ISON stále nejeví známky, že by se jádro rozpadalo. Zprávy tohoto jindy seriózního vědce budí spíše snahu o senzační předpověď, kterou kometa stále odmítá vyplňovat. Jeho studie trpí navíc značnou řadou chyb, je založená na ztotožnění výrazně odlišných událostí u rúzných komet. Navíc je v práci vidět použití nekvalitních pozorování a dokonce možná manipulace s daty k cílům podporující studii. Jeho závěry jsou dostupné [url= http://astronomia.udea.edu.co/cometspage/]online[/url].

Výraznou pozornost kometě věnuje také Zdeněk Sekanina, ten v již čtvrté aktualizace své práci porovnává aktivitu ISONu se zaniklými kometami C/1953 X1 (Pajdušáková), C/1999 S4 (LINEAR), C/2002 O4 (Hoenig) a přeživší C/1962 C1 (Seki-Lines). Kometa Seki-Lines se stala velkou kometou a byla pozorována pouhým okem s výrazným ohonem o délce 15°. Byla ale objevena mnohem blíže Slunci, původně se zdálo, že kometa ISON se bude aktivitě této komety blížit, jenže jak plyne čas stále více a více zaostává. V současné době je více než 2 magnitudy slabší. Porovnává ovšem i vývoje dráhových elementů těchto komet. Na malá zanikající jádra komet působí značnou silou tryskající plyn z jejich povrchu a tím způsobí znatelné negravitační změny jejich drah. To ovšem v případě komety ISON nepozorujeme, zdá se tak že má sice velké jádro, to je ale z nějakého neznámého důvodu málo aktivní. Pokud bude tento trend beze změny pokračovat, mohla by dosáhnout maximální jasnosti jen -1 mag a pak by se stala spíše objektem pro triedry, než kometou viditelnou pouhým okem i pokud by nezanikla. Práce je volně dostupná na internetu.

Pravidelné analýzy vývoje jasností komet provádí také německý astronom Andreas Kammerer. Ten analýzou dat dospěl k výrazně opačným závěrům. Dle něj poslední dva měsíce kometa nejprve výrazně zjasňovala, poté došlo k dočasnému pozastavení po kterém se zjasňování s velkou rychlostí opět obnovilo. Pokud by byl jím objevený trend skutečný a pokračoval by kontinuálně až ke Slunci, dosáhla by kometa jasnosti -8 mag. Analýzu můžeme nalézt na stránkách německé kometární sekce.

Vědecký tým pod vedením Dr. Jian-Yang Li odhalil na snímcích z letošního dubna výrazný výtrysk hmoty z jádra komety. Dle změn jeho orientace dospěl k zajímavému závěru, že rotační osa jádra směřuje směrem ke Slunci. Jinými slovy jádro je při cestě k němu osvětleno pouze na jedné polokouli, zatímco druhá je Slunečním svitem téměř nedotčená. Zdá se také, že pokles aktivity jádra může souviset s vyčerpáním rezervoáru zmrzlé vody a plynů, který tento výtrysk způsoboval. Na snímcích z října jej totiž HST již nenalezl. Při průletu kolem Slunce ovšem dojde k výrazné změně, polokoule se totiž prohodí a to by mohlo nastartovat budoucí výrazné zjasnění komety. Práci nalezneme opět online na této adrese.

Kometa se v posledních týdnech doslova "měnila před očima", původně totiž její koma byla velice bohatá na prachová zrnka a díky tomu byla nejjasnější v jejich barvě – červeném oboru spektra. Od září ale došlo k výraznému nastartování produkce plynu a naopak byl pozorován úbytek prachu v komě. Vedlejším efektem bylo výrazné zezelenání její komy a zjasňování v té části vizuálního oboru spektra, na které je nejcitlivější lidské oko. Christian Buil pořídil snímek spektra této komety, dvě nejjasnější zelené čáry patří fluorescenci dvojatomárního uhlíku.

C/2013 R1 (Lovejoy) pouhým okem

Na rozdíl od ISONu, kometa Lovejoy vzorně plní očekávání a původní předpověď, že by se mohlo jednat o "právě startující" kometu, která ještě výrazně zjasní se splnila. Původní dráha komety ukazuje na poměrně krátkou periodu oběhu 6729 let. V současné době je její jasnot mírně vyšší než 6.5 mag a již první pozorovatelé hlasí její pozorování pouhým okem na temné obloze. Ve zjasňování by měla pokračovat a 18. listopadu dosáhne 5. mag, kdy ji budou moci pozorovat i méně zkušení pozorovatelé. 24. listopadu dosáhne maximální jasnosti okolo 4.6 mag a na té by se mohla udržet až do 7. prosince kdy bude vlivem vzdalování od Země velice zvolna slábnout. Zpět pod pátou magnitudu se vrátí až při průchodu perihelem 22. prosince. Nečekejme ovšem žádný výrazný kometární vzhled, pouhým okem bude možné vidět pouze slabou mlhavou hvězdu, ohon nebude moc výrazný ale měl by být dobře viditelný v binokulárech a menších dalekohledech. Při troše štestí se k této kometě začátkem prosince přidá i ISON. Ale nechme se překvapit.