Na přelomu let 2007 a 2008 jsme měli tu čest pozorovat velice příznivý návrat známé periodické komety 8P/Tuttle s afelem u dráhy Saturnu a vlastním rojem meteorů – Ursidami (které paradoxně zaznamenávají největší spršky v době kdy je kometa v afelu). Kromě této komety byla pozorovatelná také relativně nová jasná periodická kometa 46P/Wirtanen a dlouhoperiodická C/2007 T1 (Mcnaught). Všechny tyto komety zažily pravděpodobně již mnoho návratů ke Slunci a tak lze u všech očekávat typické chování starších komet, to je rychlejší zjasňování před a pomalé slábnutí po perihelu. Jak to bylo doopravdy nastíní tato analýza.

Kometa 8P/Tuttle měla velice příznivý návrat při kterém byla vidět po mnoho měsíců a přiblížila se k Zemi na minimální vzdálenost 0.253 AU. Jednalo se o největší přiblížení k Zemi minimálně za posledních 270 let! Další podobné přiblížení nastane až v roce 2048 kdy se bude jednat o mnohem těsnější průlet, kometa mine Zem ve vzdálenosti dokonce 0.175 AU! Kometa byla v dosahu malých dalekohledů po dobu 7 měsíců nepřetržitě. Očekávané hodnoty absolutní jasnosti 8 mag a mocniny n = 8 relativně dobře vyhovovaly období před průchodem přísluním, poté se staly ale absolutně nevyhovující. Průběh slábnutí z klasické tabulky (závislost jasnosti na času) vypadá velice podivně, až v grafu srovnávající korigovanou heliocentrickou jasnost v závislosti na logaritmu vzdálenosti od Slunce (kde se průběh fotometrických parametrů vždy zobrazuje jako přímka) lze rozeznat tři fáze slábnutí.

Nešlo vlastně ani tak o slábnutí, po průchodu perihelem totiž kometa dále rapidně zvyšovala jasnost i přesto že se vzdalovala od Slunce, to trvalo přibližně 15 dní. Poté následovala další fáze dlouhá 37 dní kdy kometa sice již slábla, ale s velice nízkou hodnotou mocniny n. V podstatě kometa dále zvyšovala svou aktivitu. Skutečně slábnout začala až 52 dní po průchodu přísluním! Rychlost slábnutí odpovídala přibližně předperihelovým hodnotám, absolutní magnituda ale byla o více než 2.5 mag vyšší! V případě této komety bude možná hlavním důvodem takovýchto podivných změn jasnosti rozložení aktivních oblastí na jádru v kombinaci s jeho rotací. Je možné, že většina aktivních oblastí se skrývá v oblasti která je před průchodem trvale zastíněná a osvětlení se jim dostává až když se kometa „překlopí“ po perihelu. Více by asi napověděl výzkum rotace jádra a rozložení jetů v komě. K následující analýze bylo použito 592 pozorování uveřejněných v ICQ, jedná se o velké číslo, pozorování komet v posledních letech zaznamenává zdá se velké oživení (bohužel to co platí ve světě neplatí až zas tak pro Čechy).

Další zajímavou kometou byla 46P/Wirtanen. Kometa zajímavá vývojem své dráhy. Dlouhou dobu se totiž pohybovala po dráze s perihelem mezi 1.4 – 1.6 AU od Slunce a byla tedy slabým objektem, séria přiblížení k Jupiteru ale kometu navedla na dráhu bližší Slunci. Nejprve se vzdálenost přísluní snížilo na 1.255 AU v roce 1972 a následné přiblížení v roce 1984 dokonce na 1.084 a udělalo z této komety relativně jasný objekt pozorovatelný malými přístroji téměř při každém návratu. Kometa na této dráze zůstane až do roku 2042 kdy začně opět série přibližování k Jupiteru po které se přísluní opět vzdálí až na 2 AU a stane se nepozorovatelnou. Do té doby máme ale výbornou příležitost ke studování a sledování této komety. V roce 2018 nás dokonce čeká velice tésný průlet ve vzdálenosti 0.078 AU od Země a kometa by měla být objektem pro pouhé oko. Stávající průlet patřil mezi ty průměrné, od Země byla vždy více než 0.9 AU.

Předpokládaná střední jasnost komety (pro H0 = 9 mag, n = 6) pozorované jasnosti příliš nevyhovovala. Vývoj jasnosti komety byl v souladu s povahou objektu – starou kometou. Kometa projevila typickou perihelovou asymetrii, rychlé zjasňování před a pomalé po průchodu přísluní. Maximum jasnosti se tedy protáhlo do doby „po“ jak došlo k obnovení její aktivity po prohřátí povrchových izolujících vrstev. I přes ne příliš příznivé podmínky tohoto návratu je k této kometě dost kompaktní řada pozorování pro období asi 6 měsíců a za toto období bylo pořízeno celkem 236 pozorování do ICQ, které byly použity k následující analýze.

Poslední analyzovanou kometou je dlouhoperiodická C/2007 T1 (McNaught) která stejně jako dvě předešlá komety patří mezi starší komety pravidelně obíhající okolo Slunce, u komety McNaught se ale jedná o řádově mnohem delší periodu přibližně 243 000 let! Jejího dalšího návratu se jistě žádný pozemský astronom nedožije. Jako jediná z těchto komet má přísluní uvnitř dráhy Země. Kometa neměla příznivé podmínky pozorování a dlouhou dobu byla objektem jižní oblohy navíc v těsné blízkosti Slunce.

I tu této komety lze vypozorovat mírnou perihelovou asymetrii. Zjasňování nejvíce vyhovuje hodnotám absolutní magnitudy 7.38 s mocninou n = 5.49 a posunutým maximem jasnosti 10 dní po průchodu přísluním. Slábnutí charakterizuje nižší hotnota mocniny 4.59 (kometa tedy slábla pomaleji). Bohužel průchod perihelem není pokrytý pozorováním a tak jsou hodnoty okolo něj značně nejisté. Následující analýza byla zpracována z 96 pozorování v ICQ.

K výpočtu byl použit program Comet for windows od S. Yoshidy.