Na ranní obloze se objevila “tatranská” kometa
|
Uzounký srpek Měsíce signalizuje počátek období pozorovatelnosti komety 45P/Honda-Mrkos-Pajdušáková na ranní obloze. O kometě jsme již psali v předešlém článku, od té doby se ji povedlo poprvé spatřit na ranní obloze i pozorovatelům z České republiky. Její jasnost se pohybuje mezi 6. a 7. magnitudou, blíží se tedy hranici jasnosti, kdy by mohla být vidět pouhým okem. Toho se ovšem asi nedočkáme, přesto předvádí nádherné divadlo, viditelné už v malých dalekohledech. Za velice jasnou kompaktní komou se táhne uzounký plynný ohon s paprskovitou strukturou a délkou kolem 2° (fotograficky), který se velice rychle mění, jak "vlaje" v prudkém slunečním větru. Také se zdá být mírně jasnější než předpověď.
Dne 28. září, příhodně při příležitosti Dne české státnosti, prochází tato "československá" kometa přísluním. Přestože se ke Slunci vrací každých 5.25 let, nebývá v přísluní pozorovatelná, protože je příliš blízko u Slunce (0.530 AU). Tento návrat je výjimečný díky jeho extrémně příznivé geometrii, můžeme ji tak v přísluní pozorovat na noční obloze nízko nad východním obzorem! |
 Měsíc odchází, kometa přichází |
Připomenutí úspěšné tatranské éryNávrat komety 45P/Homda-Mrkos-Pajdušáková připomíná úspěšnou periodu kometární hlídky na Skalnatém Plese a Lomnickém Štítě. V letech 1946-1959 se českým a slovenským astronomům povedlo objevit celkem 18 komet. Nejúspěšnějším tatranským lovcem byl právě jeden z objevitelů 45P – Čech Antonín Mrkos. Tomu se mimo jiné povedlo objevit i kometu C/1957 P1 (Mrkos). Ta zářila na naší obloze s jasností až 0. mag v maximu a byla pohodlně vidět pouhým okem. V záři této komety poněkud bledne slaboučká minikometka 45P objevená hned dvěma členy "tatranského týmu". Kromě Mrkose kometu objevila i slovenská astronomka Ľudmila Pajdušáková. Její výhodou je to, že se ke Slunci pravidelně vrací v krátkých intervalech a můžeme ji tedy na rozdíl od Mrkosovy komety pozorovat opakovaně. |
 Tatranští lovci komet |
Svázaná rozsudkem smrti45P má jen velice maličké jádro o průměru kolem 900 metrů. To je složeno z prachu bohatého na uhlík a lehké prvky, těkavých plynů a zmrzlé vody. Jádro je svázáno na oběžné dráze s krátkou periodou a tak křehký objekt pravidelně vystavovaný žáru Slunce, v téměř poloviční vzdálenosti od Slunce než je Země, podléhá silné erozi. Nenávratně se tak každý oběh blíží ke svému zániku. Při plnění tohoto smutného osudu ale předvádí zajímavé divadlo. Prudce sublimující voda a těkavé plyny drolí povrch jádra a vytvářejí kolem něj jasnou "hlavu komety" – komu. Atomy plynů a vody jsou energickým slunečním zářením rozbíjeny na ionty a ty pak zachytává magnetické pole slunečního větru. Ten ionty odnáší a vytváří za kometou úzký závoj – typický kometární ohon. Poblíž přísluní, kde vane sluneční vítr nejsilněji, můžeme pozorovat v reálném čase velice rychlé změny v ohonu, jak se mění rychlost a intenzita větru. Tyto události nejlépe vyniknou na fotografiích. Výjimečně lze v těchto případech pozorovat i takzvaný "tail disconection event" událost, kdy prudký "poryv" slunečního větru odtrhne ohon a odfoukne ho do meziplanetárního prostoru, kometě se záhy vytvoří ohon nový. Jak spatřit kometu? |
 Mrkosova kometa |
Při letošním pozorování komety vám pravděpodobně nepomůže zajít na hvězdárnu. Nachází se totiž jen nízko nad východním obzorem a kopule hvězdáren bývají beznadějně "utopené" v okolním terénu. Ke spatření komety potřebujeme najít výše položené místo s nerušeným výhledem na východní obzor, na kterém později vychází i Slunce. Výhodou je větší nadmořská výška, která zvyšuje pravděpodobnost čistšího vzduchu. Nutností k úspěšnému spatření komety je také tmavá obloha bez světelného znečištění.
Je to ideální příležitost pokud se chcete pokochat východem Slunce, přivstat si a rozšířit si tento zážitek zhlédnutím komety. K jejímu spatření nám bude stačit i malý triedr např. 7×50 nebo 10×50 ve kterém se bude jevit jako taková trochu tlustší, rozmazaná hvězdička. S trochou štěstí a použití periferního zraku (oči jsou na světlo nejcitlivější na okrajích, pokud se na objekt nedíváme přímo, ale mírně vedle vidíme i slabší části) můžeme spatřit i jasnější část ohonu.
Pořádnou show ovšem zažijeme až s větším dalekohledem, v obřím binokuláru 25×100 je ohon již lépe patrný. V dalekohledech o průměru od 20-cm lze krásně spatřit až 1° ohonu, za dobré oblohy i jeho strukturu.
K vyhledání komety potřebujeme nalézt na ranní obloze souhvězdí Lva, konkrétně jeho nejjasnější hvězdu Regulus. V její blízkosti kometu vyhledáme pomocí mapky s vyznačenými pozicemi komety.
Vycházející souhvězdí Lva blízko kterého kometu naleznete.
První pozorování z České republiky.
Zkušení "lovci komet" pořizující data o vývoje jasnosti komet pro světovou databázi ICQ (Earth and Planetary Sciences Department, Harvardská Univerzita) provedli první pozorování komety vynořující se za svítání při odcházejícím Měsíci již uplynulý víkend. Jan Babovec, Jakub Černý, Jakub Koukal a Martin Lehký provedli první odhady její jasnosti, které se pohybují mezi 6. a 7. magnitudou. Je tedy jasnější než se očekávalo (7.2 mag v maximu). V historii pozorování této komety se nepochybně jedná o nejlepší pozorovaný návrat v našich krajinách. Jedině na přelomu let 1995 a 1996 jsme ji mohli pozorovat podobně jasnou.
Vizuální odhady jasnosti jsou velice žádané a shromažďované ve světové databázi, slouží k vytváření světelných křivek komet. Z těch lze určit, jak rychle kometa „umírá“. Zapojit se může každý. Pokud chcete přispět k vědeckému výzkumu, můžete si o metodě odhadu jasností přečíst v tomto článku, případně jeho autorovi.
- Informace o kometě na Cometography.com
- Vývoj jasnosti komety a přehled pozorování v internetové databází pozorovatelů komet COBS
Kometa 45P na smímku Michaela Jagera, 26. září.
