Seriál článků pod názvem Historické komety přesouvá pozornost na konec 20. století. Tentokrát se podíváme blíže na velmi jasnou kometu s extrémně dlouhým ohonem – C/1996 B2 (Hyakutake).

V polovině devadesátých let nastaly báječné časy pro kometární nadšence. Nejprve byla objevena v červenci 1995 kometa C/1995 O1 (Hale-Bopp), jež zazářila na severní obloze v první polovině roku 1997. Astronomové tak měli dostatek času na to, aby začali plánovat pozorování komety, která byla pro severní polokouli nejlepší od představení komety C/1975 V1 (West) na počátku roku 1976. Brzy poté ale přišlo zjištění, že na cestě je další “velká kometa”.

Objev

Náš příběh nás zavedl do Japonska k amatérskému astronomovi se jménem Yuji Hyakutake. Yuji, jehož příjmení znamená “sto samurajů”, se začal zajímat o astronomii jako chlapec ve věku 15 let, když pozoroval jasnou kometu C/1965 S1 (Ikeya-Seki). Díky tomuto “lízači Slunce” chtěl i on sám objevit vlastní kometu, jeho touhu navíc podnítila skutečnost, že kometu C/1965 S1 (Ikeya-Seki) nalezli dva japonští pozorovatelé.

Své hledání započal v roce 1989, ale nebral je příliš vážně, dokud v roce 1994 neopustil zaměstnání v novinařině a nepřesunul se ze svého rodného města Hayato do Kagoshimy, a to kvůli tmavší obloze.

Od července 1994 započal systematické hledání, když každý měsíc pozoroval 4 noci v časovém intervalu od 2 do 5 hodin ráno. K pozorování využíval svůj binokulár Fujinon 25×150, přičemž pozoroval z hory nacházející se 15 km od jeho domova, aby měl lepší výhled na východní obzor. Na Štědrý den 1995 přišel jeho první úspěch.

Kometa, kterou tehdy objevil, dostala označení C/1995 Y1 (Hyakutake). Jednalo se o novou kometu z Oortova oblaku, jež přiletěla do vnitřních částí Sluneční soustavy poprvé a zároveň naposledy. Tato kometa dosáhla maxima jasnosti 8,9 mag v březnu 1996, ale to nejlepší mělo ještě přijít.

Počasí té zimy nebylo vůbec dobré a jedna zatažená noc střídala druhou. Na konci ledna 1996 se ale situace otočila a přibližně 5 týdnů po nalezení komety C/1995 Y1 a po pouhých 4 hodinách hledání během dvou nocí nalezl Yuji kometu, která se do historie zapsala tučným písmem.

Dne 30. ledna 1996 se Hyakutake dostal na kopec, z něhož pozoroval, ve 3:20 ráno. Měsíc v tu chvíli ještě zapadal, ale ve 4 hodiny byl zenit čistý a Yuji natočil svůj obří binokulár do oblasti, kde se nacházela kometa C/1995 Y1, takže poblíž deep-sky objektů M101 a NGC 5474. Poznamenal si, že kometa byla o trochu menší než galaxie M101, jasnost komety odhadl na 9 mag a velikost komy na 8 obloukových minut.

Ve 4:20 Hyakutake našel další objekt připomínající kometu, když si prohlížel oblohu poblíž souhvězdí Havrana, což byla pro něj známá oblast, jelikož se tam o několik týdnů dříve nacházela i kometa C/1995 Y1. Nový objekt měl jasnost 11 mag a průměr 2,5 obloukových minut a byl kondenzovanější než kometa C/1995 Y1.

Pozici nové komety zaznamenal ve 4:50 a přitom jen nevěřícně kroutil hlavou, protože pravděpodobně právě našel další kometu, a to takřka ve stejné pozici jako C/1995 Y1.

V 5:40, když začínalo pomalu svítat, se Yuji vrátil zpátky k binokuláru, aby zaznamenal případný pohyb komety. Žádný ale nedetekoval, což ho přimělo k závěru, že se kometa blíží směrem k Zemi.

Následně se Hyakutake vrátil domů a poté, co zkontroloval listinu potenciálně nově objevených komet, kde neviděl žádný objekt, podal hlášení Shuichimu Nakanovi a ve 3 hodiny ráno následujícího dne byl potvrzen objev nové komety C/1996 B2 (Hyakutake).

Dráha

Stejně jako u ostatních objevů komet, i zde bylo dalším krokem zjistit, jakou má kometa dráhu. To se záhy podařilo. Dobrou zprávou bylo, že těleso už jednou proletělo vnitřními partiemi Sluneční soustavy, a to přibližně před 17 tisíci lety. Dráha komety připomíná elipsu, její perihel leží pouze 0,23 AU od Slunce a afel se nacházel zhruba 1300 AU daleko ve směru k souhvězdí Kompasu (údaj pro průlet přísluním v roce 1996), ale vlivem průletu meziplanetárním prostorem při posledním návratu je nově ve vzdálenosti až 4544 AU od Slunce, což už můžeme považovat za vnitřní Oortův oblak.

   

Návrat komety

Když byla kometa nalezena, nacházela se přibližně 2 AU od Slunce a 1,88 AU od Země. Na začátku února měla kometa jasnost 9 mag s komou o velikosti 6,5 obloukových minut, takže v reálném měřítku zhruba 300 000 km. V půli měsice už byla kometa viditelná pouhým okem.

Dne 12. března kometa překročila severní stranu naší oběžné dráhy a vycházela při západu Slunce. Nacházela se přitom v souhvězdí Pastýře. Pohybovala se rychle, dostala se do souhvězdí Draka a poté do Velké medvědice. Dne 24. března dosáhla jasnosti 0 mag. O den později byla kometa jen 0,1018 AU daleko od Země, což je pouze 40krát dále než Měsíc. Jednalo se o nejbližší zaznamenaný kometární průlet kolem Země od roku 1983.

Perihelem kometa proletěla 1. května ve vzdálenosti 0,230 AU od Slunce, které minula rychlostí 88 km/s. O pět dnů později se “ponořila” pod ekliptiku.

Ohon komety byl velmi komplexní a dlouhý, 25. března dosáhl délky až 50 stupňů, z tmavých oblastí byl vidět i dvakrát tak dlouhý, což mohu potvrdit. Japonští astronomové dokonce zaznamenali uzel v ohonu, jenž se pohyboval rychlostí 100 km/s. Jasnost komety byla v tu dobu 0,8 mag a velikost komy dosáhla až 1,5 stupňů (kometa se nacházela mezi Polárkou a Velkou medvědicí), přičemž iontový ohon se posouval oblohou až o 1 stupeň za hodinu!

Po této události začala kometa pozvolna slábnout kvůli vzdalování se od Země a už nezjasnila ani v době okolo perihelu.

Následně se z komety stal objekt jižní oblohy, který zůstal viditelný pouhým okem do začátku června, a to s komou o velikosti 6 obloukových minut.

V červenci kometa zeslábla na 7 mag, v srpnu na 8 mag a 1. září měla už jen 11 mag. Poslední fotografové zachytili kometu v říjnu, kdy už kompletně ztratila komu, takže se stala stelárním objektem, který měl v té chvíli jasnost okolo 17 mag.

Charakteristika dráhy

Perihel: 0,230 AU (1. 5. 1996)

Afel: 4543,9 AU

Excentricita: 0,99989

Sklon dráhy: 124,922 stupňů

Průměr jádra: 2,1 km

Doba rotace: 6 hodin

MOID: 0,100969

Absolutní jasnost: 7,3 mag

Za poskytnutí snímků děkujeme Ronu Knightovi, Kevinu Parkerovi, Grantu Blairovi a José J. Chambó Brisovi!

Do češtiny přeložil Marek Biely.

Převzato: http://195.209.248.207/en/news/68